Demokracie definovana mechanicky jako vlada vetsiny, muze byt hrozbou svobode. Vime, ze "vule lidu" je v kladnem pripade uzitecna fikce a v zapornem heslo populistickych demagogu, kteri absolutistickou moc panovnika obratili ve stejne absolutistickou zvuli "lidu". Demokracie vsak neni stav, dosazena pravda, nybrz postup, metoda, nikdy neukonceny proces hledani. Dvojiho je treba si uvedomit: pluralistickeho charakteru spolecnosti a nedotknutelnosti pravidel, podle nichz dochazi k boji za prevzeti odpovednosti a prosazeni vlastnich predstav a zajmu. Samozrejme pri maximalni ochrane tech, kteri se octli v mensine. Demokracie se pritom nemuze redukovat na hajeni skupinovych zajmu ani "pripsanych" ideologickych pozic; v tom pripade zkornati a ztrati schopnost klast si otazky, natoz najit pruzna reseni.

Disidenti: jdou lidem na nervy asi proto, ze predstavuji jejich spatne politicke svedomi. Snad by se meli naucit byt trpelivi: jejchz cas prijde, az budouci rozhnevani mladi muzi svym rodicum otlucou o hlavu jejich zbabely konformismus.

Devatenacte stoleti. Benedetto Croce za signaturu doby povazoval "nabozenstvi svobody", pri pohledu zblizka se nam minule stoleti rozlozi na silocary ideologii, historismu, nacionalismu, pozitivismu, liberalismu, emancipacnich hnuti, industrializace, kolonializace, mestanske kultury, hudby, romanu ...Vsim tim "dlouhe stoleti", zaramovane svorkami revoluci 1789 a 1917, jiste bylo plno a prece ta hesla klouzaji po povrchu epochy, ktera se nam ve srovnani s katastrofami naseho stoleti zda pri vsech svych zvratech a zlomech evolucni a verici v pokrok, v "happy end". Bylo tedy vekem iluzi? Nebo jsme jenom zpackali jeho produktivni sance?

Ekologie, puvodne denuncovana jako hysterie ci luxus rozmazlenych deti blahobytu, si za posledni ctvrtstoleti od zpravy Rimskeho klubu o Mezich rustu (1972), dobyla pozornost mladsi generace, verejnosti a nakonec i politiku. V okamziku, kdy svetove hospodarstvi vykazuje recesi, lide vsak razem zapominaji na nove poznatky, na "postmaterialni hodnoty, na "trvale udrzitelny rust", v globalizovane soutezi se ukazuje blizsi kosile pracovnich prilezitosti pred zelenym kabatem environmentalismu.

Emigrace, v ceskych pomerech nekdy posuzovana jako moralne pochybena, na pokraji narodni zrady ("Opustis-li mne ...), je nedocenenym kulturnim cinitelem, ba faktorem svetovych dejin. Prohlaseni lidskych prav si vymysleli emigranti v pustinach Noveho sveta, pocatky filosofie vzesly od maloasijskych uprchliku pred Persany, jeji renesancni obnova od byzantskych uprchliku pred Turky, berlinskou akademii zalozil Komenskeho vnuk Jablonsky, rozkvet ved v USA mnoho vdeci uprchlikum pred Hitlerem apod.

Evropa byla a zustala zachranna kotva, utociste ztroskotanych modlosluzebniku vseho druhu. Jejich zkompromitovani buzkove dnes namnoze ozivaji ve zmatenych myslich demagogu, fnukalu a omezencu na Vychode i Zapade. Evropa, panorama soucasnosti nesoucasneho, obrovska pokladnice zkusenosti, neni jen kulturnim prostorem o mnoha tvarich a trhem, nybrz zachranou pred novym nacionalnim marasmem. Je ovsem pravda, ze jeji moderni legitimace spocivala v praci, vede a demokracii, zatimco dnes prace ubyva, veda ztratila "svetonazorovou" kompetenci a demokracie schopnost svazovat lidi civilizacnim kodem hodnot (Lepenies). Misto rypalstvi proti "bruselske byrokracii", oplakavani slepe ulicky narodni suverenity a dalsich zkompromitovanych receptu, misto roznecovani starych strachu a resentimentu, bychom meli dat hlavy dohromady a hledat inteligentni reseni na zaklade nasich spolecnych hodnot a spolecnych zajmu.

Fakta jsou jen zdanlive jednoducha a nesporna - jak vedela jista mlada dama, pristizena svym manzelem in flagranti, rkouc: "Komu veris vic, mne nebo svym ocim?" Receno ponekud britce, fakta jsou vysledkem nasi volby, toho, cemu prikladame vyznam, vnimame to, oc se zajimame. Samozrejme "factum" v banalnim smyslu je to, co se stalo a nemuze se odestat, napr. smrt. Nicmene prave historik na kazdem kroku narazi na problem, cemu prikladat vyznam, co brat pro svou analyzu na vedomi a co vyclenit jako irelevantni. Ale i prosti lide vsech dob tvorili dejiny tim, ze fakta vnimali selektivne: ze videli nebezpeci, kde nebylo, ze verili v hodnoty nam dnes nepochopitelne. Manzel v nasi anekdote mohl jednat, jako by soka v loznici nebylo. Take v srpnu 1968 mnozi jednali, jako by nebylo okupantu. Jsou vsak i "lide faktu" a "vedy faktu" s despektem poznamenal E. Husserl.

Fanatismus casto vystupuje parove, izraelsky spisovatel Amos Oz jednou doporucoval srovnavaci vedu narodu, spjatych vzajemnou nenavisti.

Generace. U korene vetsiny revoluci je generacni spor rozhnevanych mladych muzu. Mlada generace, ktera se nestacila pospinit kompromisy praktickeho zivota, je jiste vnimavejsi pro bezpravi, predevsim vsak radostne citi svou moralni prevahu nad podlym, starym svetem. Bez freudovskeho receptu "vzpominat, opakovat, propracovat" (predchozi) se vsak s velkou pravdepodobnosti vydaji nutkavemu opakovani otcovskych hrichu.

Jan Culík | Department | Home