(1991)

Uladzimir Arlov (nar.1953) je belorusky basnik a prozaik, mistopredseda beloruskeho PEN klubu.

POUTNICI

Tri poutnici jdou okolo mne po cistem bilem snehu; tri retizky stop se tahnou za nimi.

Tri z mych pratel jdou bilou nedotcenou plani a retizky jejich stop se pretrhavaji.

Nejdrive za jednim,

potom za druhym,

potom za tretim.

Tri z mych pratel jdou po snehu, nezanechavajice stop.

-Hej! - zavolam polekane. Co to, ze po vas neni zadnych stop?

"Mlcel jsem, kdyz jsem mel mluvit",- odpovi prvni.

"Mluvil jsem, kdyz jsem mel mlcet",- odpovi druhy.

"Odpust, odpust", - bezbarva slova selesti a snaseji se k zemi.

-A ty, priteli nejdrazsi? Proc ses ani neohledl?

"Je hluchy",- odpovi prvni.

"Je nemy",- odpovi druhy.

Tri poutnici jdou kolem mne po cistem bilem snehu.

KOVAR

Kovarna stoji nad rekou, okna tam do tmy sviti, kovar kova.

Dokaze vyrobit kvety,

vykovat zelezne hady,

dovede ukovat stesti

- rika si septem lid pospolity.

Dal se do spolku s dablem,

vyrabi zelezne hady

a kuje vzpouru ke zkaze lidu

- siri strach vladci.

Slidici obchazi kovarnu ve dne v noci.

A jedni uveri vladcum: kovar je cernokneznik.

Druzi neveri; ale v te zemi se slidicum vyborne plati.

Ti treti veri kovari, boji se vsak priznat to i sami sobe.

Okna tam do tmy sviti.

Slidici kovarnu obchazi.

Bazlive septa lid pospolity.

Kovar kova.

LOD

Jednou za rok v ten tichy pulnocni cas, kdy se vynori z vody Borisovy kameny a od zapomenutych obetist tahne dym, pluje po Dvine lod s cernymi plachtami.

Po tajnych cestickach k ni prichazeji lide:

matky, jez nezachranily sve deti,

deti, jez nezachranily svou matku,

odsouzeny

i ten, kdo soudil,

zrazeny

i ten, kdo zradil.

Jednou za rok v tichy nocni cas pluje po Dvine lod s cernymi plachtami. Lide se prodiraji vrbovim a dubovym mlazim; a vynaseji do ni sve hrichy.

S kazdym rokem prichazi na breh stale mene lidi.

(Prel. F. Sokolova)

Jan Culík | Department | Home