predvedlo skutecne ucebnicovy priklad, jak referendum v rukou ambiciozniho politika muze ohrozit demokracii samu: prezident Lukasenko vypsal referendum, jez mu prodluzuje mandat a podstatne meni ustavu - napriklad tak, ze mu dovoluje jmenovat znacnou cast poslancu parlamentu (!). Vec se jeste komplikuje tim, ze belorusky president je volen primo a na parlamentu nezavisi. Sedmdesat procent volicu hlasovalo pro, nekde dokonce manifestacne. Legitimni parlament i ustavni soud referendum odmitly, protestovala Rada Evropy i prezidenti vsech sousednich zemi a mnoha dalsich. Co bude dal?

Ambiciozni Lukasenko dela posledni dobou chybu za chybou a mozna se v dohledne dobe sam odepise: doba neni takovym postupum prizniva. Ale co referendum vubec? Kdy se da rozumne pouzit? Alzirska vojenska vlada chce referendem zakazat fundamentalisty. Mnoho jinych moznosti ji totiz nezbyva. Je to dobre nebo spatne? A proc?

Z demokratickeho axiomu, ze moc vychazi z lidu, nelze proti referendu mnoho namitat: vyjadruje prave vuli lidu. Anebo ne? Jak kdy. Referendum predne klade otazku, a na tu se volicu nepta. Ti mohou odpovedet jen ano nebo ne. "Vule lidu" je tedy vzdycky hodne omezena. Referendum ji muze vyjadrit jen tam, kde "lid" nejakou vuli skutecne ma. Kde ma nazor a vi, o cem hlasuje. Kde to nevi nebo kde je mu to jedno, je referendum proste podfuk, protoze nevyjadruje vubec nic. Ze vseho nejmene nejakou vuli lidu, nebot zadna takova neexistuje.

Jan Culík | Department | Home