Na cele nechutne afere kolem BIS mne nejvic vadi to, ze vlastne nikoho nevzrusuje. V novinach se o ni sice pise, ale velmi nezucastnenym tonem, rozhodne se na ni nevrhaji, nepatraji po ni, jak by se na hlidaci psy demokracie sluselo.

Media prenaseji svuj postoj na lidi a naopak. Fakt, ze tajna sluzba predlozila parlamentni komisi, ktera ma na ni dohlizet, falza, nikdo patrne nepoklada za dostatecne burcujici. Ze se ozve Lux, neni divu - kdyz se falsovalo kvuli sledovani jeho osoby, to se da ocekavat. Ze se ozve Zeman, to je naprosto v poradku - kdyby to neudelal, selhal by ve sve roli opozicniho vudce (i kdyz by nemel prehanet a mluvit o policejnim statu, kde neni). Ale kdo dal?

Asi porad nam predstava o fungovani tajne sluzby splyva se vzpominkou na STB. Pokladame jaksi za samozrejme, ze se dopousti nezakonosti, dela to tak koneckoncu vsude na svete. Skutecne, na malokterem miste jsou lide vystaveni takovemu pokuseni a tlaku porusit zakon, jako je tomu v tajnych sluzbach. O to pecliveji jsou vsak ve vyspelem svete kontrolovany nejen parlamentem, ale predevsim medii a verejnosti, o to prisnejsi dusledky jsou vyvozovany z toho, kdyz se nejaky poklesek provali. Ten cesky by vydal na poradnou explozi. Kdyby se prihodil ve Washingtonu, padla by lecktera jina hlava nez nejen hlava (prozatimniho) reditele.

Nejen proto, ze tajna sluzba sledovala politika. Predevsim proto, ze lhala parlamentu. Byva u nas dobrym zvykem oznacit kazdou aferu po vzoru Watergate; take teto rikali novinari BISgate. Pokud nema byt toto prirovnani jen velice povrchni, pak musime mit na pameti, ze po Watergate odstupoval prezident Nixon ne proto, co jeho muzi provedli, ale proto, ze lhal Kongresu a zatajoval pred vysetrujicim vyborem dokumenty.

Jan Culík | Department | Home