DIE ZEIT hned dvakrat zautocila na prezidenta bundesbanky Tietmeyera. V prvnim clanku mu vytyka francouzsky sociolog Pierre Bourdieu "veleknezska" gesta neoliberalisticke viry. Jestlize Tietmeyer zada kontrolu verejnych rozpoctu a vetsi pruznost evropskeho pracovniho trhu, aby tim vznikla duvera investoru, pak Bourdieu v jeho retorice vidi odbouravani socialni site, hromadne propousteni, "socialni dumping". Koncentrovat se na maximalni rust, produktivitu a soutez podle neho muze ohrozit civilizaci, straseni globalizaci, novou variantou "zluteho nebezpeci", zastira fakt, ze se tri ctvrtiny evropskeho obchodu odehravaji v Evrope. Sjednocovani financnich trhu omezuje moznosti jednotlivych vlad, redukuje "soucitny" stat na policejni ukoly. Nejde vsak o falesnou nacionalistickou alternativu, nybrz o to, proti Evrope bank postavit evropsky socialni stat, nadnarodni instituce, ktere by mohly celit naladam financnich trhu.

Konkretnejsi je otevreny list byvaleho spolkoveho kanclere Helmuta Schmidta, ktery Tietmeyera obvinuje z poskozovani zajmu cele Evropy i Nemecka: v zahranici rozsiruje nazor, ze bundesbanka rozhoduje o evropske integraci, a v Nemecku siri pochybnosti o funkcnosti evropske meny bez skutecne politicke unie. Schmidt Tietmeyerovi pripomina jeho drivejsi omyly, napr. rozhodnuti z roku 1990 zhodnotit vychodonemeckou marku, cimz zpusobil zhrouceni tamniho prumyslu, dale fakticke pohrbeni dobre zavedeneho ECU.

Ekonomicka konvergence je podle neho sice zadouci, ale pro funkcnost jednotne meny nikoli nezbytna, staci, bude-li menova politika uchranena dilcich zajmu a politickych direktiv. Dramaticky diskutovany problem nemeckeho ekonomickeho stanoviste podle Schmidta predevsim souvisi s politikou vysokych uroku, ktera sice zhodnocuje marku, ale nici cela odvetvi nemeckeho prumyslu, bez euromeny dojde k dalsimu zhodnocovani s podobnymi dusledky. Naopak az euro vytvori skutecny spolecny trh, odpadnou nakladne prevody z jedne meny na druhou (30 mld. DM rocne), budou srovnatelne ceny a vznikne protivaha proti dolaru a egoisticke menove politice Washingtonu. Euromena je nutnym krokem, ktery potahne za sebou i kroky politicke. Jestlize Tietmeyer - v neposledni rade vyvolavanim nechuti verejnosti vuci "maastrichtske" politice uspor - jejimu zavedeni v roce 1999 zabrani, octne se Nemecko samo a prilezitost se nemusi vratit.

Jan Culík | Department | Home