Bankovni system zajistuje obeh penez mezi temi, kteri je potrebuji, aby mohli investovat, a temi, kteri je momentalne nepotrebuji a odkladaji si je na pozdejsi dobu. Na prvni pohled to je jednoduche.

Ovsem jenom na prvni pohled. Cely system je ve skutecnosti velmi krehky a duvera je v nem klicovym parametrem. Nebude-li obcan verit, ze penize jsou v bance ve vetsim bezpeci nez doma pod polstarem, kde mu je uziraji mysi a inflace, tezko je tam bude ukladat. Banka zase muze penize pujcovat jenom tem, u nichz existuje rozumny predpoklad, ze budou pujcky splacet. Banka ovsem penize pujcovat musi - pokud by je nechala lezet v trezorech, nemela by z ceho platit vkladatelum uroky - a bez uroku, tj. bez toho, ze by se penize zhodnocovaly, by zase obcane meli malou motivaci penize do bank vkladat.

Kazda banka musi mit tedy penize "mezi lidmi", musi financovat projekty, ktere ji prinesou zisk. Zadna banka proto nemuze vyplatit svym vkladatelum vklady, pokud by je chteli vsichni, protoze ty penize "doma" proste nema. Dostanou-li vkladatele strach, ze jejich penize jsou ohrozeny, a leti si je vybrat, banku to polozi - vyplatit je nedokaze. To je tzv. run na banku, zly sen kazdeho bankere.

Nektere banky maji mnoho vkladatelu, jine hodne projektu. Banka, ktera ma hodne vkladu, si muze podstatnou sumu ulozit u jine banky, ktera je sviznejsi a umi penize lepe otacet. Jenze pak muze potize banky vyvolat jina banka, pokud si svou tucnou sumu vyzvedne - muze se klidne stat, ze tim te druhe bance vezme vsechny volne penize a ta nebude mit na financovani bezneho provozu, protoze ostatni penize toci na projektech. Banky si v takovych situacich mohou vzajemne vypomahat a penize si navzajem pujcovat - anebo si jit po krku a urcitou banku od mezibankovnich pujcek odriznout. Je pak jen otazkou casu, kdy to dotycnou banku polozi, protoze prestane mit penize na bezne platby.

Zatim si vsimame pomerne jednoduche role banky - prijimani a pujcovani penez. To je ovsem jenom cast funkci banky. Pravy svet kouzel se vsak otevira teprve manipulaci s cennymi papiry, zejmena akciemi.

Akcie je genialni vynalez. Umoznuje prehledny zpusob financovani velkych projektu. Bez akcii by dnesni svet nevypadal tak, jak vypada. Nejvetsi firmy, ktere "tahnou" svetovy vyvoj, jsou vesmes akciovymi spolecnostmi. Akcie, ktere udavaji podil na "hodnote" firmy, umoznuji, aby akcionari soustredili jednoduchym zpusobem pomerne znacny kapital. Strucne receno: na zacatku si budouci akcionar akcie koupi. Tim se soustredi kapital, s nimz firma zacne podnikat. Akcie je pak poukazkou na urcite pozitky, at se tykaji rozhodovani o spolecnosti nebo podilu na jejim zisku. Kdo jich ma vic, ma vic i pozitku.

Kazda akcie ma svoji nominalni hodnotu, coz je cena, kterou akcie stala pri zrodu firmy. Ta je vsak malo zajimava: mnohem zajimavejsi je aktualni cena akcie, tedy cena, za kterou je mozne akcii koupit ci prodat. Tato cena se ustavicne meni a je-li kapitalovy trh prehledny, ukazuje ekonomicke zdravi podniku. Budou-li se investori domnivat, ze dana akcie bude v budoucnosti prinaset dobre pozitky, protoze podnik ma dobry program a sikovne vedeni, bude o akcie zajem a jejich cena poroste.

Jinymi slovy: cena akcie spociva v ocekavani budouciho prospechu. Ovsem obchodovani s budoucnosti, to je odedavna domena podvodniku a sejdiru. A tak neni divu, ze v obchodu s akciemi je jejich koncentrace na ctverecni metr mnohem vyssi nez jinde.

Ukazme si nekolik zakladnich triku. Tradicni trik je "zlate doly v Africe" - slibuje se obrovsky vynos pochybne investice a hleda se prostacek, ktery tomu uveri. Dalsi je "chytani hejla": na burze kupuje jedna firma maly pocet akcii druhe firmy, aby vyhnala cenu nahoru. Ceka pritom na hejla, ktery bude chtit na rustu kursu vydelat tim, ze akcie koupi a proda. Ten pak koupi balik akcii - a zbudou mu oci pro plac. Akcie nikdo nekoupi (nenajde-li se dalsi hejl).

Primo raj se vsak otevre tam, kde je mozne vycarovat z "virtualnich" hodnot "realne" penize. Pri zakladani akciovych spolecnosti, vcetne bank, pri ruceni a v mnoha jinych situacich totiz neni treba mit hotovost. Vklad se ziska - ocenenim.

Tady uz se meze fantazii nekladou. Do akciove spolecnosti, ktera ma zakladni kapital rekneme 100 mil Kc (to je mimo jine i informace pro obchodniho partnera, aby vedel, do jake vyse transakci je firma schopna rucit svym jmenim), muze tech 100 mil vlozit ve forme cennych papiru, jejichz cenu vyhnal umelym hnojenim az do rise pohadek. Nebo je vlozi v nemovitostech, ktere si necha odhadnout, jako kdyby staly na Manhattanu. Ci v drahokamech, jejichz skutecna hodnota se od te na papire lisi jako trabant od Rolls-Royce. Anebo se - a to je nejlepsi - vlozi "nepenezity vklad", treba know-how firmy, ktera umi vozit drevo z Ukrajiny na Kostariku a kavu naopak. To neni legrace, byvaly namestek ministra financi Tera (ODA) odhadl toto know-how jedne firmy, patrici priteli predsedy ODA, na 52 mil Kc (predsedova strana tim rucila za smenku jedne bance).

Samozrejme, v solidnich zemich se takove veci delat nesmi. Ohrozuje se tim veritel, v posledku duvera v system.

Mate-li banku na "virtualni muri nozce", je dalsi postup prosty. Zakaznici nosi realne penize. Vy si je pujcujete. Kvalita projektu? Sance na navratnost? Prosim Vas, nebudte detailisti! Pri krachu vam prece nic nehrozi! Postupu, pri nemz diru do banky vyvrtaji sami akcionari, se rika "tunelovani" banky.

Ovsem zdaleka ne vsechny problemy bankovniho sektoru se daji prevest na problem tunelovani. Podvody jsou pouze vdecnym novinarskym tematem. Co je tedy skutecnym problemem ceskeho bankovnictvi?

Myslim, ze prvni tri problemy jsou tyto: liberalizace bankovniho sektoru a pripusteni vzniku mnoha malych bank;

nedokonala kontrola bank ze strany emisni banky;

zpusob poskytovani uveru, zejmena pro velkou privatizaci;

1. Pripusteni vzniku mnoha malych bank muselo nutne vest ke krachu nekterych z nich, i kdyby se nejednalo o podvody. Bohuzel, trh jinak veci resit neumi. Hlasatele volneho trhu si neuvedomili, ze specialne v bankovnictvi maji krachy i sve politicke naklady. Obcane - pravem - ocekavaji, ze stat dohledne, aby jejich penize byly v bezpeci. Je licomernosti, mluvi-li clen bankovni rady o tom, ze si obcan ma sve penize chranit sam. Nemuze. Nema k tomu potrebne informace. Nema k nim ani pristup, jsou chranene tajemstvim. Od toho si vsak ze svych dani plati bankovni dohled, ktery ma tyto informace sbirat za nej. Pokud bankovni dohled neplni svou funkci, nebo na jeho informace neberou odpovedni cinitele zretel, maji padat hlavy. - Odpovednost za bod cislo jedna je jasna: odpovida Vaclav Klaus a jeho ideologie nove pravice. K liberalizaci doslo v dobe, kdy byl federalnim ministrem financi, zakon o bankach pripravoval on.

2. Bankovni dohled vznikal pomalu, neadekvatne pomalu vuci rychlemu rozvoji bankovniho sektoru. Zda se, ze zazmatkoval v pripade banky Bohemia, kdy "zarizl" vcelku zdravou banku (autor si je vedom, ze mimo odborne kruhy neni toto hodnoceni zdaleka bezne), kterou poskodily nelegalni operace jednoho z clenu vedeni. Naopak nereagoval na "tunelovani" bank, ktere probihalo dlouhou dobu, ani na ziskavani uveru za uplatky, ktere je u nas bezne. To souvisi s podcenenim role kontrolnich instituci, ktera je specifickou "ceskou" variantou hayekismu - Hayek totiz povazuje roli instituci jako uchovatelek lidske zkusenosti za zcela klicovou. - Ovsem zde pada plna odpovednost na guvernera Tosovskeho. Ustava mu dava dostatecnou nezavislost na vlade. Nezda se, ze by ji vyuzival.

3. Za soucasny stav bankovniho sektoru vsak nejvice odpovida zvoleny zpusob velke privatizace. Klausova vlada nemela jako nejvyssi parametr ekonomickou budoucnost privatizovanych podniku, protoze nemela kompetenci ani instituce, jak by to dokazala rozhodnout. Pro ni byl prvnim parametrem alibismus: ministr Skalicky, ktery nebyl schopen privatizaci vecne posoudit, hledal metody, ktere by poskytly "objektivni" podklady pro rozhodovani. Proto se vetsina primych prodeju davala nejvyssi nabidce.

Uchazeci o privatizacni projekty tim byli motivovani k nadsazovani. Finance, samozrejme, shaneli z uveru. Aby uver ziskali, byli ochotni "pustit chlup". Vysledky jsou desive: naprosta vetsina uveru poskytnutych na projekty velke privatizace je nesplatitelna. Uvery se nesplaceji, banky jsou stastne, dostavaji-li alespon uroky. V mnoha podnicich - treba Poldi - jsou utopene nedobytne miliardy. Nekteri novi majitele se rozhodli podniky "dzusovat" - tj. vysat je, prevest zisky do jinych svych firem, a prazdne slupky vratit Fondu ci bance s pokrcenim ramen: "Sorry, hosi. Podnikatelsky zamer nevysel."

Spatne uvery z velke privatizace vytvareji obrovskou zatez ve vsech bankach, i tech velkych. Banky situaci celi tim, ze nyni podstatne zprisnily podminky pro ziskani uveru. Ziskat uver je temer nemozne, zejmena jde-li o drobnejsi podnikatelsky zamer. Banky maji vysoke urokove marze, a z nich vytvareji rezervy na postupne odepisovani nedobytnych uveru. To ovsem znamena, ze pro solidni podnikatele penize podrazily. Pro nektere tak, ze splacet nemohou. Tim se mnozstvi nedobytnych uveru zvetsi ...Radeji nedomyslet, co by to mohlo znamenat.

Je-li vsak nekdo jasnym vitezem transformacniho procesu, pak to jsou lide, kteri meli uvery pod palcem. Pocty jsou jednoduche: celkem se u nas poskytlo temer 1000 miliard uveru. 1 procento ve hre je 10 miliard. Uver udajne bezne stoji 3 - 5%, takze, budeme-li hodne skromni, kolac, ktery se delil, obnasi 25 - 35 miliard korun.

Jak se to dela? Jednoduse. Chcete-li uver, banka vam doporuci privatni firmu, ktera vam "poradi". Firma si uctuje poplatky podle vyse pozadovaneho uveru, ocenuje ruceni atd. Profesionalni prace. Neni tezke odhadnout, co se pak dela s "vyvarem".: staci se podivat na vlastnickou strukturu bank. - Za treti problem odpovida vlada, Fond narodniho majetku a bankovni dohled rukou spolecnou a nerozdilnou.

Posledni problem spociva v tom ze komercni a investicni banky nejsou u nas oddeleny. O co jde? V roce 1929 zachvatila USA obrovska krize. V jejim dusledku se zacal bankovni sektor velmi prisne regulovat. Omezila se soutez mezi bankami, jakoz i limity urokovych mer. Banky se rozdelily na komercni a investicni: pouze investicni banky od te doby mohou manipulovat s cennymi papiry. Cil opatreni je zrejmy: nesmi byt jednoduse mozne vkladat realne penize od stradatelu do hry s cennymi papiry. I za ctvrty problem je plne odpovedny Vaclav Klaus, jako predkladatel zakona o bankach. Zde se, kupodivu, americkou zkusenosti neridil.

Jde totiz o Motoinvest. Zaklad uspechu Motoinvestu spocival prave ve spekulacni hre s akciemi: vyuzil toho, ze rozdeleni akcii po kuponove privatizaci bylo rozptylene. "Kontrolni" baliky akcii zajimavych podniku mely mnohem vyssi hodnotu nez ukazovala jejich hodnota na burze. Motoinvest skupoval akcie - a jimi rucil za pujcky na skupovani dalsich. Vymyslel tedy neco jako perpetuum mobile. Neni ani tak dulezite, ze Motoinvest nemohl tvorit z niceho - potreboval penize, za ktere by si prvni baliky koupil, a ty zrejme ziskal "sluzbami" pro Kreditni banku, ktere obsahovaly hodne z kouzel virtualnich operaci s cennymi papiry. Jde o to, ze tam, kde se na strane aktiv objevuji cenne papiry, jsou vklady vzdy na tenkem lede.

Vnik "stiky" Motoinvestu do bankovniho sektoru zvysil miru nestability. Realne miliardy ziskane z virtualnich obchodu Motoinvest ci s nim spriznene firmy pouzily k ovladnuti Agrobanky. A penize z Agrobanky k utoku na jednu z nejvetsich bank - Ceskou sporitelnu. S Ceskou sporitelnou za zady mohl by pak ovladnout vsechny ostatni. Kdyby se mu to povedlo, kresla pod managery nejvetsich bank by se zacala povazlive houpat. Novi vlastnici by se stezi spokojili s jejich vykony, ostatne pry dali nediplomaticky najevo, co si o napr. o managementu Ceske sporitelny mysli.

Jenze, jak jiz receno, kazda banka zavisi na spolupraci ostatnich bank. Sporitelna, ktera disponuje uz tradicne vysokymi vklady, odmitla Agrobance pujcovat a stahla z ni sve penize. Tim ji chytla pevne pod krkem: Agrobanka prestala mit penize na bezne operace a dostala se do potizi. Ostatni banky se pridaly: tak vypada nas vnitrobankovni zapas: catch-as-catch-can, chyt-jak-umis.

Odepsat ovsem patou nejvetsi banku, kde uz se jedna skoro o 40 miliard, to uz stoji i za nocni zasedani vlady. A tak se souboj bank resil na vlade. Premier Klaus, sam samotinky, navrhoval, aby stat od Motoinvestu podil na Agrobance koupil. Lze se jen dohadovat, proc. Nekdo by mohl delat zavery z toho, ze privedl majitele Motoinvestu Tykace na setkani s nejvyznamnejsimi podnikateli v Kolodejich. Pravdepodobnejsi je vsak jine vysvetleni: krize v bankovnictvi se premiera dotkla v nejcitlivejsim miste: jeho hayekovska pycha se mohla jen stezi smirit s tim, ze stat za jeho vlady povede ostry utok proti soukromemu vlastnikovi.

Jenze premier prohral. Do zapasu se vlozila Ceska narodni banka celou svou vahou. Do Agrobanky prisla nucena sprava - a kralovstvi Motoinvestu se zacalo hroutit jako domecek z cennych papiru. Cena akcii Agrobanky pada strmym padem. Motoinvest prohlasil, ze proda svuj podil na Ceske sporitelne. Vynucene prodeje jsou ovsem malokdy vyhodne.

Skoro by se chtelo uzavrit: uf, jeste ze to tak dobre dopadlo. Bohuzel, nedopadlo. I kdyz Motoinvest z bankovniho sektoru zmizi, zustanou v nem velke banky s vlastnickou strukturou, ktera nic dobreho nevesti. Klaus nechtel nikdy primo vyjednavat se zahranicnimi investory, a tak nechal velke banky samovyvoji. Cast sla na kupony, cast do Fondu narodniho majetku, ktery je naprosto neschopen v bankach hajit zajem statu. Ceska dokonce pripustil navyseni jmeni IPB a tim pokles podilu statu. To je skolacka chyba, ktera nas pripravila o miliardy. Ovsem jeste horsi je doslova divoka privatizace, ktere necinnost FNM otevrela prostor, takze napr. vic nez 10% IPB vlastni Ford Charouz! To je vysledek, ktery by nemel prezit zadny sef bankovniho dozoru. Prece staci mit kalkulacku a spocitat si, kde muze dovozce aut vydelat 0,5 mld, ktere akcie nejmene staly?

V Nemecku, prijde-li na soukrome konto mizernych 100 000 marek, dotycneho do tri dnu navstivi usmevavi panove z bernaku. Ujisti ho, ze bohate lidi maji radi, ale jenom by potrebovali vedet, odkud ty penize ma. Kontrola puvodu penez pro Klause? Proboha, proc, kdyz zijeme ve svobodne spolecnosti? Jenze lze-li zhmotnovat virtualni penize, nekde to krachne. Duvera v bankovni sektor se pak otrasa v zakladech.

Vysledkem necinnosti vlady, amaterismu FNM a kuponove privatizace je bankovni sektor, ktery je prakticky neprivatizovatelny. Banky vlastni investicni fondy, fondy zase vlastni podniky, ty podniky jsou zadluzene u bank. Banky je umele drzi pri zivote, protoze jinak by musely priznat, ze jeste vice uveru je nesplatitelnych. Managementy podniku zatim usilovne "dzusuji". Bodejt ne, kdyz vlastnik neexistuje. Jak to zahranicni investor uvidi, utece. Proc by investoval do bezedneho bahniska, v nemz jsou utopeny doslova miliardy dolaru?

To je konec pribehu o tom, co se stane, kdyz jsou "ekonomove vzdy o krok napred pred pravniky" (Tomas Jezek). Podcenila se regulace bankovniho trhu. Alibisticka a uspechana privatizace vedla k nejvetsimu neuspechu Klausovy strategie: rozmazanym vlastnickym vztahum. Klaus, zastance Buchananovy teorie verejneho vyberu, mnohokrat prohlasoval, ze soukrome vlastnictvi je klicem k uspechu transformace. Mel pravdu. Bohuzel, jeho zdejsi privatizace vedla k pseudo-vlastnictvi. Krize bankovniho sektoru nazorne ukazala, jak je kral nahy.

Horlivci opakujici frazi o "trhu bez privlastku" mohou si ted zanotovat na znamy napev i znama slova: "Ted kdyz mame...".

Jan Culík | Department | Home