Jan Culík | Department | Home
"Prezident Jelcin ma silne mocenske navyky, prekracujici nekdy ramec eticke unosnosti. Jeho okoli ho v tom bohuzel utvrzuje, kdyz rika: Borisi Nikolajevici, to se preci na cara neslusi. Kdyz to clovek slycha dnes a denne, ztrati schopnost kriticke sebereflexe." Vjaceslav Kostikov, byvaly mluvci prezidenta Jelcina.
Rusko prezilo vlastni volby - tak zni nejdulezitejsi poselstvi uplynulych tydnu, poselstvi dulezitejsi nez vsechna cisla a procenta dohromady. Zle jazyky rikaji, ze to ani jinak dopadnout nemohlo: Jelcin mel pry k dispozici vsechny mechanismy moci a zpusob, jakym v uplynulych letech konstituoval prezidentskou moc, vylucoval jakykoliv jiny scenar. Uz za ctyri roky vsak stat - prezidentovo neposlusne ditko - vymeril Jelcinovi exprezidentskou penzi, prideli mu dozivotni ochranku a posle ho do duchodu. Jeho nastupce zdedi obrovskou davku moci. Padnou mu saty, strizene na Jelcinovu nekonfekcni postavu?
Lidoveho poslance lidovym prezidentem: 1991 S timto heslem usiloval Boris Jelcin pred peti lety o prezidentskou funkci poprve. Kdyz s padesati osmi procenty hlasu zvitezil nad Nikolajem Ryzkovem ci Vladimirem Zirinovskym, stal pred nim historicky ukol dat novemu uradu tvar. V sirsim kontextu to znamenalo zrusit sovetske instituce a nahradit je novymi, v uzsim pak definovat pravomoce ruskeho prezidenta ve vztahu ke dvema velicinam - k vedeni Sovetskeho Sovetu a pak ovsem k parlamentu, tehdy jeste sovetskemu. Jak se zkratka ukazalo, slo o veliciny znacne promenne. Vztahy s vedenim SSSR vyjasnil srpnovy puc - kdyz Gorbacov v prosinci 1991 odstoupil, stal se Jelcin autoritou bez alternativy. Rusky prezident plny sil bez zavahani vykrocil na cestu konsolidace politicke moci. Na konci teto cesty cekaly Rusko dalsi prezidentske volby - neobesla se vsak bez dramatickych zastavek.
1991-93
Vubec prvnim statotvornym krokem Borise Jelcina bylo zavedeni prozidentskych dekretu o sile zakona. Tento prvek predznamenal dalsi charakter ruske exekutivy: nadradil prezidentskou moc moci parlamentu a umoznil Jelcinovi hned prvnimi dekrety prosadit proti vuli poslancu sokovou terapii. Nastala hubena leta - s tisiciprocentni inflaci vznikla logicka otazka, kdo ma vlastne k cemu opravneni, co je legalni a co legitimni. Stara sovetska ustava neposkytovala zadnou odpoved. Pro politickou kratkozrakost Borise Jelcina (jedine tak lze vysvetlit dlouletou existenci samostatneho statu bez ustavy) musela byt prolita krev: rijen 1993 prinesl tragicke mereni sil, prosinec pak volby a ovsem take novou ustavu, napsanou a prijatou v bojovych podminkach. Odpoved na ozehavou otazku o rovnovaze moci se vyjevila syrove a jasne: rusky prezident mel byt nadale nejen silnejsi nez parlament, nybrz dokonce nejsilnejsi volenym politik na svete.
1993-95
Clanky 80 - 93 Ustavy Ruske federace udelaly z Borise Jelcina nejmocnejsiho kadrovaka v demokratickem svete. Na jejich zaklade prezident v konecne instanci jmenuje vsechny cleny vlady a sefy financnich, a dokonce i soudnich institutci. Jako vrchni velitel ozbrojenych sil dosazuje vysoke armadni funkcionare, je nejvyssim koordinatorem zahranicni a bezpecnosti politiky sve zeme. Rozpousti parlament, odvolava vladu, vypisuje nove volby a sam je neodvolatelny. Clanek 111 sice dava opozici pravo odmitnout prezidentem navrzeneho premiera - ucini-li to vsak trikrat, prezident ma pravo parlament rozpustit. Tento vycet prestava byt nudny v okamziku, kdy si predstavime, ze budouciho prezidenta zachvati progresivni psychicka choroba - napriklad obsedantni laska k zebram. Jediny zpusob, jak mu zabranit v jejich jmenovani do klicovych vladnich postu, je neduvera vyslovena statni dumou a posleze stvrzena Radou federace - i tehdy vsak s pomoci nekolika klicek muze nemocny prezident rozpustit parlament. Nemusime ovsem fantazirovat se zebrami - prikladem dostatecne konkretnim je valka v Cecensku.
1995-96
Pohled na stranky ruske ustavy nam umozni pochopit zakonitosti Jelcinova vzestupu od prosince lonskeho roku, kdy ve volbach zvitezili komuniste a popularita Borise Jelcina byla ctyrprocentni, zatimco 70% Rusu mu naopak neduverovalo. Znacna cast z nich mu neveri ani nyni, presto je Jelcin dokazal presvedcit. Proc? Rusku pred volbami dominovala ctyri hlavni temata, ktera urcila charakter kampane: socialni problemy, cecenska valka, integrace v ramci SNS a zahranicni postaveni Ruska. Byl to Jelcin, kdo mohl pred tisicihlavymi davy podepisovat stedre dekrety o zvyseni penzi a kdyz mu teklo do bot, pozadat Ustredni banku o miliardovou konskou injekci unavenemu statnimu rozpoctu. Causa Cecensko? Stejne jako kazdy obcan mohl i komunista Gennadij Zjuganov jen trpne prihlizet, jak televize prenaseji zaznam Jelcinovych jednani o primeri s cecenskym vudcem Jandarbijevem. Zatimco rozervani komunisticni romantici prijimali v Dume rezoluci o neplatnosti rozpusteni SSSR, svolal pragmaticky Jelcin summit SNS a nechal se pred o bjektivy kamer ujistit o bezvyhradne podpore vsech prezidentu nezavislych statu Spolecenstvi. Totez poselstvi mohl rusky volic rozsifrovat v zaberech z dubnoveho summitu G7 v Moskve - prezident Ruska hostil nejvetsi politicke spicky tohoto sveta, s Ruskem se opet pocita, rikal si volic. Na Jelcinovy uspechy si mohl temer sahnout.
Volby jako jediny regulator autoritativni moci Jelcinova bezprecedentni kampan presto jiste nemohla byt jedinym duvodem jeho uspechu. Pravda bude spise takova, ze vetsina ruskych volicu pres vsechnu unavu netouzila 17. prosince po obratu o 180 stupnu. Rusove vedeli, ze parlamentni volby nic nezmeni a tak dali zcela volny pruchod sve zlobe a zklamani .... V Kremlu vznikla panika, poradci vzburcovali sve sily a i prezident se vzchopil k cinum, ktere dokazaly zakladni tezi o soucasnem Rusku: totiz, ze v autokratickem systemu prezidentske moci vybudovane Borisem Jelcinem se volby staly jedinym mechanismem, schopnym kultivovat politicky vyvoj zeme.
O riziku a vecech pristich Prezident Jelcin udelal uz druhou osudovou chybu sve kariery, kdyz se vrhl do viru prezidentskych voleb s tak obrovskym nakladem prezidentske moci. Zvitezit prece mohl kdokoliv a nikdo netusil, jak vitez s danou moci nalozi. Riziko, ze misto kontinuity predani moci budeme opet svedky krvaveho dramatu, bylo obrovske. Jakmile by do Jelcinovy rezidence v Kremlu prisel Gennadij Zjuganov, mohl by Rusko promenit v komunisticky Hruzystan zcela v souladu s demokratickou ustavou samostatneho statu. Vsechno nastesti dopadlo tak, jak dopadlo. Jelcin ponekolikate prokazal neuveritelnou bojovnost v pripade krize - pokud vsak potreti prijde ke slovu jeho kratkozrakost v dobach klidu a tendence usinat na vavrinech, mohlo by mit Rusko v roce 2000 velke problemy. Kdyz uz pro nic jineho mel by prezident Jelcin omezit prezidentskou moc v Rusku prinejmensim v zajmu sve vlastni spokojene penze.
Jan Culík | Department | Home