Kdyz se mi po nekolika letech, tentokrat uz v cizine, znovu dostala do ruky polemika Brodskeho s Kunderou (z nichz jeden je basnik a druhy romanopisec, ale oba dva mam radeji jako esejisty), ze zvyku jsem se nechal unaset krasou jejich vet. Nakonec mne i unesla. Svedla. Jako skveli spisovatele, tj. kouzelnici, "prvotridni zaslepovaci", svedli mne tak, jako ostatne svedli i sami sebe. Nepopiratelny lesk jejich vet skryl skutecnou bidu daneho problemu. Zakladni problem, tedy problem, od ktereho vsechno zacalo, kvuli kteremu i doslo k polemice, neni vyresen. Prorocka vymluvnost, bezpocet digresi, dodatku, slohovych obratu, asociaci, v nichz si ctenar muze libovat a jez mu mozna mohou vysvetlit urcite dilci problemy, nikoli vsak ten, kterym se zacalo.

Tedy: Kundera pochopil, ze "i kdyby mel umrit hladem", nemuze napsat divadelni adaptaci Idiota. A "pocitil nahle, nevysvetlitelne, touhu po Jakubu fatalistovi". "Proc ta nahla averze vuci Dostojevskemu?" Byla to snad "pochyba o esteticke hodnote jeho dila? Ne, protoze moje nechut, kterou jsem byl zaskocen, si nedelala narok na zadnou objektivitu." To, co na Dostojevskem Kunderovi vadi, je "ovzdusi jeho knih; svet, v nemz se vsechno promenuje v cit; jinak receno: kde je cit pozvednut na uroven hodnot a pravd." To, co vadi Kunderovi v Dostojevskeho romanech (ve svete literatury/fikce), mu nevadi, kdyz to sam ve skutecnosti cini. A trebaze Kundera v celem eseji glorifikuje zapadni racionalismus, jeho vyhrady ci argumentace mi nepripadaji racionalni: "nevysvetlitelna touha", "nahla averze", "instinktivni potreba", "nedelala si narok na zadnou objektivitu" atd. To neni nic jineho, nez "cit pozvednuty na uroven hodnot a pravd". A trebaze tvrdi, ze jeho myslenky nejsou "protiruskou reflexi Cecha traumatizovaneho okupaci", prece takovy dojem zanechavaji. Prilis lehkomyslne vyrcene, prilis zbrkle formulace a dalekosahle zavery. Banalne vyklada sv. Augustina, naivne formuluje zapadni citlivost vyrovnavanou doplnujicim duchem: duchem rozumu a pochyby, ztraumatizovan odkryva tajemstvi ruske duse jako "jeji hlubokost stejne jako jeji brutalnost".

Nevycitam Kunderovi jeho traumata. Snad kazdy zdravy clovek musel byt traumatizovan ruskymi tanky v Praze, asi by bylo nezdrave a neslusne zustat zdravy a s usmevem na tvari, jako by se nic nestalo. Opakuji, traumata jsou dukazem jeho zdravi, nikoli nemoci. Ale jako spisovateli mu vycitam spatny vkus. Vsechny jeho chyby se zrodily z pochopitelnych pohnutek (coz je neomlouva): zdrcen udalostmi osmasedesateho roku, v pres noc zmenene zivotni situaci a naraz prevracene hierarchii hodnot se Kundera, aby se neutopil v zoufalstvi, jako trosecnik stebla chyta zapadniho racionalismu (snad aby si zachoval "chladnou hlavu" a objektivitu) a obvinuje vychodni iracionalismus, nebot, proboha, neni logicke, aby takove zlo bylo mozne. (K tomu i Kundera i Brodskij, stejne jako vetsina lidi evropske kulturni tradice, pouzivaji terminy racionalni a iracionalni jako synonyma dobra a zla, coz je v odbornem vyjadrovani nespravne, a ve figurativnim nepresne a nevkusne.)

Kundera pise: "Povzneseni citu na uroven hodnot saha velmi daleko do minulosti, mozna az tam, kde se krestanstvi oddelilo od judaismu. Miluj Boha a cin, co se ti libi, rekl svaty Augustin. Slavna veta je velmi vymluvna: kriterium pravdy se takto premistilo z vnejsku do nitra: do libovule subjektivniho. Neurcitost laskyplneho citu (miluj Boha - krestansky imperativ) nahrazuje jasnost Zakona (imperativ judaismu) a stava se neuchopitelnym kriteriem moralky." Slavna veta Augustinova je objevitelska: objevitelska je prave kvuli tomu, ze kriterium pravdy je preneseno z vnejsku do nitra. Vyloucit niterne kriterium pravdy, nahradit ho "vnejsim", to vede k odosobneni, demagogii, totalitarismu, prave k tomu systemu, ktery zakazal Kunderovy knihy a odebral mu legalni moznosti ("jasnost Zakona"), aby vydelaval.

Kundera potom pokracuje: "... Jezis na krizi nas naucil zboznovat bolest..." !?! Sestoupeni Syna Boziho, resp. Boha, mezi lidi, je jeden ze podstatnych momentu krestanskeho uceni, jimz dochazi k posunu od pasivniho k aktivnimu principu moralky. A prave tento posun se deje ve smeru od vnejsku do nitra. To neni "libovule subjektivniho", to je svoboda volby, ktera je nam tim dana a ktera nam nedovoluje, abychom pro svou slabost a chyby hledali ospravedlneni mimo nas - v absolutnim, "vnejsim kriteriu pravdy". Krtem se Bozi tvor osvobozuje od hrichu predku prijimaje zaroven brime svobodne volby (brime "libovule subjektivnosti"), resp. odpovednost za sve ciny. Jezis na krizi nas neuci zboznovat bolest, tomu nas uci z pochybnych pohnutek ruzni vykladaci. Utrpeni neni samo sobe cilem. To neni utrpeni kvuli utrpeni. Priklad Jezise na krizi ukazuje, jak tezka je svoboda volby. Mistr Jan Hus se mohl zrici sveho dila, ale neucinil tak. Jan Palach se nemusel upalit, ale ucinil tak. Neudelali to z lasky vuci utrpeni, nybrz z lasky k Bohu, k lidem, vuci pravde. Sve niterne moralni kriterium postavili proti "jasnosti Zakona" (inkvizitorskeho, resp. zakona sily). Svoboda volby nam dava moznost volit mezi dobrem a zlem. Priklad Jezise na krizi nas uci, ze volba dobra muze nekdy predznamenavat obet a utrpeni. Stejne tak nas uci ne zboznovat bolest, nybrz zvykat si na utrpeni jako prirozeny stav a vzpirat se mu duslednosti svoji lasky. Brodskij, ktery Kunderovi odpovida a pro nehoz je tedy Kunderuv text odrazovym mustkem, zacina dobre. Pekne se rozbiha, odrazi se, predvede spravne sestavu a pote, misto na nohou, skonci na zadni casti. A prestoze si Brodskij pri jine prilezitosti povsiml, ze "neni dobry Rus, ani American, ani Zid", popisuje jen druhou stranu mince (coz je kvantitativni nikoliv kvalitativni posun), ale zustava na Kunderove rovine ("traumatizovany Cech" proti "dobremu Rusovi", ktery prese vsechno hleda alibi). Na nekolika mistech Brodskij zacina problem spravne nastinovat, ale nahle, snad ve strachu z reseni, jez se pred nim vynoruje, se rychle vraci ke Kunderovi a jistote dichotomie, kterou sam odsuzuje. "Ac nam takove videni sveta pripada tragicke, prece neni bez jisteho duchovniho pohodli. Nabizi neobycejne snadnou dichotomii: city - rozum, Dostojevskij - Diderot, my - oni a tak dale. Nuti jednotlivce k volbe. Proces rozhodovani je nevyhnutelne dramaticky a nebezpecny, jestlize se clovek rozhodne, ma vsechny duvody pokladat sebe sama za hrdinu. Jediny hacek je v tom, ze samotna volba je velmi omezena. Otazka zni doslova: bud - anebo."

Avsak ani Brodskij nevykroci mimo tuto dichotomii, neprekracuje ji. Pise: "Zlociny, jez se staly a jeste stale deji na tomto uzemi, staly se a deji ne ve jmenu lasky, nybrz nutnosti - a to historicke. Koncepce historicke nutnosti je produkt racionalistickeho mysleni a do Ruska prisla ze Zapadu." A tim nas Brodskij vraci do bezpeci dichotomie, deli nas do dvou nepratelskych taboru a znovu se tak pozorujeme strilnami racionalismu a iracionalismu, anebo, pokud vam vadi tato vojenska terminologie, diskusi opet svadi na uroven spatneho ping-pongu, ve kterem je dulezite jedine prehodit micek na druhou stranu. Kundera (ping): "Tak jsem si tedy znovu precetl Idiota a pochopil jsem, ze i kdybych mel umrit hladem..." Brodskij (pong): "Ale proto se nesmi zapomenout, ze Kapital byl do rustiny prelozen z nemciny." Kundera (ping): "... v teto jine rovnovaze (ci nerovnovaze) se skryva slavne tajemstvi ruske duse (jeji hlubokosti stejne jako jeji brutalnosti)." Brodskij (pong): "Ty pocity jsou navic reakcemi na vyslovene myslenky, vetsinou krajne racionalisticke a posbirane na Zapade. Vetsina Dostojevskeho romanu jsou ruska reseni deju, ktere se zacaly odehravat mimo Rusko, na Zapade. Ze Zapadu se knize Myskin vraci psychicky narusen, ze Zapadu ma Ivan Karamazov sve ateisticke ideje, Zapad je zdrojem politickeho radikalismu Verchovenskeho i mistem jeho konspirace." Ping: Vychodni iracionalismus, pong: Zapadni racionalismus. Ping - pong. (Ted uz mi ta dve slova nezneji jako nazev pekne hry, ale spise jako jmeno nejakeho komunistickeho diktatora jakesi dalnovychodni zeme: Mao Ce-ping, Kim Il-pong). Jako kdyby zlo prichazelo z Vychodu nebo ze Zapadu! Zlo prichazi z pate svetove strany. Zlo se rodi v mem srdci, v mem lidskem srdci.

"Zlociny, jez se staly a jeste stale deji na tomto uzemi, staly se a deji ne ve jmenu lasky, nybrz nutnosti - a to historicke. Koncepce historicke nutnosti je produkt racionalistickeho mysleni a do Ruska prisla ze Zapadu." - pise Brodskij. Nezajima mne rusky export-import a je mi uplne jedno, je-li "koncepce historicke nutnosti" domaci ci dovezeny vyrobek, ale ani tato (ani zadna jina) koncepce neospravedlnuje zlocin. Pokud nelze najit lidske, vzdy je mozne najit "vyssi duvody". Takze: nejsme vinni My (nemam rad mnozne cislo: nejsem vinen Ja), vinen je princip historicke nutnosti (nejsem vinen Ja, vinna je neprizniva konstelace hvezd, vinen je uplnek). Takze: etiku formuluje astrologie, vyssi duvody, postaveni hvezd na obloze.

Brodskij pise: "Za prve je treba mit na pameti, ze zrada, rozklad, snizovani standardu a tak dale jsou organicke znaky civilizace; ze civilizace je organismus, ktery vyvrhuje, degeneruje a regeneruje se, a ze umirani a hniti jeho casti je prave tou cenou, kterou tento organismus plati za svou evoluci." Je presne, rekneme-li, ze Darwinova teorie je amoralni a nehierarchicka, ze podle ni vitezi schopnost reprodukce a prizpusobovani na mistni prostredi, stejne jako jsou mylne vyklady teto teorie, jez v ni vidi prevahu silnejsiho a lepsiho nad slabsim a horsim v prirode. Avsak Darwinova teorie plati v prirode a nelze ji uplatnovat na civilizaci, nebot je rozdil mezi prirodou a civilizaci, mezi umiranim a zabijenim, mezi nestestim a nasilim. Darwinovu teorii nemuzeme aplikovat na etiku, ani z ni odvozovat pravo.

Brodskij dale pise: "Za druhe, ze cistota idealu obeti je cistota vynucena, tj. umela, za niz bychom nedali ani kousek nasi svobody..." Kdyz Rus pise o kontextu osmasedesateho roku a ruskych tancich v Praze (nikoli o ceskych v Moskve) a mluvi o "umele cistote obeti", to uz neni vec etiky, nybrz estetiky, dobreho vkusu. To je vec zakladni rodinne vychovy, jak o tom psal Zbigniew Herbert v basni Sila vkusu, a Brodskij to dobre vi, kdyz sam v tomto eseji pise, ze "estetika jednotlivce rodi jeho etiku". "Vynucena cistota" - co to znamena? To znamena: Ty jsi lepsi a cistsi nez ja jenom proto, ze jsi obeti, a obet jsi jenom proto, ze jsi slabsi. Kdybys byl silnejsi, urcite bych ja byl obeti a ty katem, a ja bych byl cistsi nez ty... bla, bla, bla..., ping-pong! Stupidni, nevkusne a nebezpecne. Rozvedme tuto myslenku do jejich krajnich konsekvenci a k cemu se dostaneme? Kdyby naciste nezabijeli Zidy v plynovych komorach, Zide by zabijeli Nemce! Anebo, jak nas poucuje cerna sarajevska replika: "Po vykonanem znasilneni uz rozhodne ani znasilnujici, ani obet nejsou nevinni." To uz nejsou nestastne formulace vytrzene z kontextu, nybrz metodologicke chyby, nepripustne u lidi, jakymi jsou ci jakymi se sami prezentuji Kundera a Brodskij. Dlouho jsem byl zoufaly a nechtel verit v autenticnost Brodskeho vet v rozhovoru poskytnutem 28.11.1989 v Iowa City G. Musajlowi. Domnival jsem se, ze je to "novinarska kachna" nebo spatny preklad, nestastna formulace ci neco podobneho. Brodskij totiz prohlasil: "Budoucnost, kterou je mozne predvidat, je podle mne - avsak i v tom se mohu mylit - konflikt mezi duchem tolerance a intolerance. Uz dnes se podnikaji opatreni, aby byl v budoucnu vyresen: napriklad pragmatici se pokouseji dokazat, ze obe tyto zasady jsou stejne dulezite. Neverim tomu ani v nejmensim. Domnivam se, ze muslimsky pojem obecneho poradku musi byt znicen, vyloucen. Koneckoncu, at je to jak chce, jsme o sest stoleti starsi nez muslimove a domnivam se, ze mame pravo rici, co je dobre a co spatne."

Domnival jsem se, ze Brodskij je o dvacet sest let starsi nez ja, a nikoli o sest stoleti, ovsem nedomnivam se, ze by mu tech dvacet sest let davalo pravo rikat mi, co je dobre a co spatne (takove pravo dava cloveku neco jineho). Nikdy jsem si nemyslel, ze je pocet let umerny kvalite zkusenosti a ze starsi clovek je nutne moudrejsi a lepsi. Moje zkusenost mozna neni bezna, ale rika mi, ze vetsinu zla, ktere se mi stalo, mi zpusobili lide starsi. Dale se domnivam, ze duchovni zkusenost neni pouze zkusenost nabozenska, stejne jako se mi zda, ze nektere z civilizaci vzniklych na Vychode jsou starsi nez krestanska. Ackoli jsem ateista, mou zkusenosti prostupuje i krestanstvi, i judaismus, i budhismus, i taoismus, i islam... Predpokladam, ze lide ruznych kulturnich i nabozenskych tradic by meli hledat, jak zit vedle sebe, a ne zpusob, jak znicit jeden druheho. Ale kdo vi, treba ta leta prece jen neco znamenaji, mozna vi Brodskij prece jen vic nez ja? Pise: "Budoucnost, kterou je mozne predvidat..." Bosna? "Uz dnes se podnikaji opatreni..." Cecensko?

Ljuca Adin (*1966) pochazi z Maglaje v Bosne, studoval srovnavaci literarni vedu v Sarajevu a od roku 1992 ji studuje na UK v Praze. "Odnikud s laskou" je citat z jedne basne Brodskeho. Josif Brodskij zemrel nedavno v americkem exilu (Adinova polemika je starsiho data).

Jan Culík | Department | Home