Nechme statistikum, aby v presnych cislech zkoumali, co maji Ceska republika a Rakousko spolecne a v cem se lisi. Emotivne prece dobre vime, co nas spojuje a co nas deli. Rakusane vedi, ze Cechu je o trochu vic, a Cesi zase tusi, ze vetsi delka jejich jiznich sousedu ve smeru vychod - zapad vytvari jine podminky pro politiku i zivot. O nasich spolecnych dejinach, ktere nas casto take deli, vime stejne dobre, pritom vsak nedovedeme vymezit nasi existenci ve Stredni Evrope, leda snad v predpovedi pocasi. Skepticti vuci tomu druhemu i sebekriticti ve vlastni veci dovedou byt take oba narody. Tak muzeme soudit, ze Cesi i Rakusane jsou nesmirne pilni, i kdyz delaji vsechno, aby navenek vypadali jako lenosi. Geopoliticka poloha vedla k tomu, ze tudy chteli mnozi tahnout s armadami, at uz ze severu na jih nebo z vychodu na zapad - ale take vzdycky nazpatek. Proto je tu velika touha, aby ti vsichni zustali tam venku - leda, ze by chteli prijet jako turiste a nechat u nas nejake penize. Cesi jaksi davaji Rakusanum najevo, ze u nich maji jeste nejaky ten historicky vroubek, coz Rakusane zase nechteji slyset. Neciti se totiz nutne byt dedici Habsburku, a ostatne svym severnim sousedum take nevycitaji Premysla Otakara, ktery Rakousko prece take "anektoval". Pravda, uz je to davno!

Nechtene pruniky

Je tu vsak take pekna radka rozdilu, nejen v jazyce. Ale tady uz to zacina: tak se Rakusane museli teprve vyvinout ve svebytny kulturni narod, aby se zretelne vymezili vuci Nemcum. Kdezto Cesi tak dlouhou dobu koketovali s panslavismem, az se pred par lety s plnym vedomim oddelili od sousednich Slovaku. Kdesi tu stale jeste strasi i skutecnost, ze v Cechach a na Morave bylo pocetne nemecky mluvici obyvatelstvo - a to nejen v Sudetech a na jizni Morave, a konec koncu take Zide, kteri se velmi pricinili nejen o hospodarsky rozkvet, ale i duchovni a kulturni vyznam obou zemi. Vytesnuje se i skutecnost, ze v reprezentacnim muzstvu i ve vlade te ktere zeme cas od casu prevladaji jmena z te druhe, ktera jsou svedectvim techto pohybu ve Stredni Evrope. Priklady? Klaus a Vranitzky, Lux a Busek, to by snad pro dnesek mohlo stacit. V dejinach je prikladu dost a dost.

Byli jste pred Rakouskem,...

V dejinach posledni doby se vsak stav obou zemi od sebe spise vzdalil: dik zelezne opone a komunistickemu rezimu tu vznikly rozdily, ktere ovsem po prvni svetove valce mely spise opacne znamenko. Zatimco nastupnicke Ceskoslovensko bylo po roce 1918 hospodarsky silny stat a Rakousko otresene valkou muselo zit z pujcek Spolecnosti narodu, dovolily pozdejsi politicke okolnosti Rakousku dlouhodoby vyvoj k blahobytu, na nemz dnes Cesi tvrde, ac uspesne pracuji. Lze ocekavat, ze se v tomto ohledu Ceska republika bude brzy Rakousku podobat, dokonce je mozna i predhoni, pokud se pouci ze zkusenosti sveho souseda.

Vas liberalismus a nase komory

Se zajmem pozorujeme promeny velkeho prumyslu v Ceske republice, ktery se podoba nekdejsimu zestatnenemu prumyslu v Rakousku. V obou pripadech jde o nejasne vlastnicke pomery, v Rakousku vznikle z "nemeckeho majetku" a z valecneho prumyslu, v Cechach v dusledku socialisticke struktury hospodarstvi. Plna zamestnanost a hospodarska stabilita zatim v ceskych zemich nevedly k tomu, co ma v Rakousku dnes uz velkou tradici, totiz k socialnimu partnerstvi. Odborove a hospodarske komory, ale i zastoupeni zemedelcu se staly jednim z urcujicich prvku v alpske republice, kdezto v postkomunistickem obdobi CR nejsou zatim tolik videt. Soucasny hospodarsky rozvoj se vsak musi vykupovat znacnymi socialnimi obetmi, takze se i zde musi vyvinout takova uroven spolcovani, ktera bude doufejme slouzit nejen vykonu moci, ale i socialni spravedlnosti v rozdelovani statku. Vzhledem k liberalnimu postoji vlady rozumeji dnes Cesi kapitalismu mozna dokonce vic nez Rakusane, zrejme take proto, ze maji po komunismu hodne co dohanet. Kapitalova slabost Rakusanu vedla k sirokemu rozptyleni majetku, jak je to v krajine patrne na stavbe rodinnych domku. Ale i Cesi maji sklon chovat se podobne.

Kafka v Praze, Schiele v Krumlove

V kulture vyroste Rakusanum v sousedovi brzy silny konkurent: o to se postara nejen bohatstvi architektury s jejim historickym pozadim, jez ma nejenom v Praze dokonce vetsi hloubku nez ve Vidni, ale take hudebnost, literarni talent a umelecke schopnosti, jez umozni zajimavou soutez. Cesi sice nemohou ovladnout knizni trh vetsiho jazykoveho prostoru, jak se to na cas v poslednich desetiletich podarilo rakouskym literatum v nemecky mluvici oblasti, je vsak asi treba pocitat s tim, ze ze zmenene situace a z nahromadenych sil minulych desitileti vzejdou zajimave a strhujici kulturni vykony. Uz dnes lze pozorovat, jak se vraci, co se ztratilo. Kafkovy vystavy v Praze nebo Schieleho centrum v Krumlove jsou takova znameni. Co vsak ma Ceska republika jeste pred sebou, je nezbytne vyporadani s vlastnimi dejinami, coz neznamena jen vypuzeni nemecky mluviciho obyvatelstva, ale i s otazkou Zidu, kteri tu chybi prave jako kulturni kvas a kdysi tak kulturne vyznamna skupina. O tom uz Rakusane, nejpozdeji od diskuse o Waldheimovi, neco vedi. Zajimavejsi a zaroven obtiznejsi je v Cesku i situace cirkvi.

Nabozenske valky, spory a vyhaneni tu mely daleko sirsi rozsah nez v Rakousku. Komunismem se zdejsi sekularizace dale posilila, otazka po urcujicich hodnotach spolecnosti vsak zustava stale stejna. Zpustoseni duchovne-kulturni a historicke krajiny v Cesku dalo sice silny impuls duchovedam, zaroven je vsak patrna i jejich nedostatecnost. Na druhou stranu Rakusane problem svych hodnot zatim spis obchazeji...

Hallo Vienna, Hallo Prague!

Dorozumeni by bylo mozne, i kdyz v Cechach spis jen starsi generace mluvi nemecky a ve Vidni tu a tam rozumi neco cesky. Stredoevropskou lingua franca je dnes kupodivu anglictina: angloamericka svetova civilizace nam neprinesla jen Mc Donalda a CNN, ale take tuto rec jako most. Otazka je jen jak ji uzivame, abychom dokazali vyuzit sve vlastni bohatstvi. V Rakousku se uz zase vyskytuji literati a herci ze severniho sousedstvi, i zase odvazni nakladatele, kteri treba neco duleziteho z Masaryka vydaji v Praze nemecky. Neni to tak trochu priklad te stredo- a vychodoevropske vicejazycnosti?

***

Dr.Erhard Busek - byvaly rakousky vicekancler, dnes vydavatel mesicniku Wiener Journal.