Prijeti Ceske republiky do OECD je tak jednoznacnym uspechem, ze si troufam tvrdit: kdo je bagatelizuje, prozrazuje na sebe, ze patri k destruktivni casti opozice.

Nase ucast v jednotkach NATO, ktere maji garantovat mir v Bosne, je vsak presto necim vic: zalezelo to hodne na nas a nebylo vubec obtizne predstavit si, jak a proc s gustem odmitneme. Pokuseni nebyla mala. Do role tech, kteri by nas vemlouvave presvedcovali, proc mame zustat stranou, si kazdy dokazeme dosadit prislusne hrace: situace je tam neprehledna, myli se, kdo si mysli, ze vi, kdo je vinik a kdo obet; nebudeme prece cedit krev pod komandem Ameriky; nedelejme ze sebe spasitele, kdyz na to nemame; copak nemame dost svych starosti, treba prave s armadou?

Nakonec prevazila odpovednost a solidarita, a to i u rozhodujici casti opozice. Klidne ale pripustme, ze jeste vice zavazil kalkul: jednou by se nam to mohlo hodit... Nic proti tomu, slovo solidarita zni pro leckoho zrejme prilis socialisticky, ackoli prave realny socialismus z nas vychoval dnesni sobce. Muzeme si ale slovo solidarita prelozit: neni to vlastne kulturni, civilizovana forma egoismu? Tedy takoveho egoismu, ktery vidi dal nez na spicku nosu, dal nez na ukazovacek ostatne neviditelne ruky trhu: pomohu-li, bude to nakonec vyhodne i pro mne.

Nakonec... Napada me v teto souvislosti, ze podstata obtizne smiritelnych konfliktu mezi trhem a solidaritou, ekonomickymi a socialnimi prioritami, zajmem na zisku a starosti o prirodni prostredi, imperativy trhu a moralky je v tom, ze tato vice ci mene dilci hlediska vnimaji svet s jinak narizenymi budiky. Jedno hledisko, jedna starost ma budicek nastaveny na zitrek, jine na pristi volby, treti hledisko pocita s dekadami, a dalsi dokonce se staletimi (coz o to, drive dokazali lide vnimat a respektovat i vecnost). Kdyby se budicek i velmi utilitarniho trzniho kalkulu nastavil na vzdalenejsi casovou metu, jeho hledisko a vsechna hlediska ostatni by se urcite priblizila.

Od toho je ale prave politika: skrze ni se lide dohaduji, jak si naridi budiky svych dilcich hledisek, jak si sladi nebo nesladi casova hlediska svych starosti. Cim vetsi rozdily v tom, jak zvoni budiky te ktere starosti, tim vice nedorozumeni a konfliktu. Zalezi ovsem take na tom, zda okrskem sve odpovednosti ucinim katastr Dolnich Mecholup, anebo treba celou Evropu.

Dnes je nase vyprava do Bosny, dejme tomu, znacnym bremenem, ale z hlediska starosti, ktere nas mohou ocekavat za par let, to muze byt zanedbatelna polozka. Ktera se tedy snad vyplati.

Jan Culík | Department | Home