Jan Culík | Department | Home
Multikulturalismus je svym zpusobem definici etnokulturnich podminek zivota na teto planete a v budoucnosti jeho vyznam jako globalniho modu vivendi nepochybne vzroste. Multikulturalismus a tolerance jsou nerozlucne spjaty; bez tolerance by byl kulturni pluralismus jen prazdnou (a asi hrozivou) slupkou. Jak ukazuje historie lidstva, dokazeme kulturne odlisneho souseda snaset i nenavidet - cilevedoma politika statu tu vsak muze sehrat vyznamnou ulohu.
Tolerance je vlastnost, jiz ruzni jedinci odlisne kultury hodnoti ruzne. Tolerance totiz v zaklade predpoklada, ze kdyz se mne nelibi neco na druhem, delam, ze me to nevadi a snazim se s nim vyjit, coz (take v zavislosti na intenzite vztahu) muze byt vykladano jako prikladna velkodusnost nebo, v horsim pripade, jako projev slabosti ci apatie. Ruzne narodni kultury si v historickem procesu sveho formovani vytvorily ruznou miru akceptovatelnosti cizorodych prvku a jejich nositelu. Je zajimave, ze casto dosahovaly vetsiho pokroku, kdyz s nimi v ramci jedne spolecnosti zily ve vzajemne plodnem obohacovani, nez kdyz se je snazily za kazdou cenu integrovat nebo dokonce zlikvidovat.
Nebudu tu rozebirat, jak se to vsechno stalo, ale proste se stalo, ze se postupne behem nekolika desetileti Cechum a Moravanum a Slezanum "podarilo" zustat v zemi bez vsech vetsich ne-ceskych etnickych skupin, takze dnes pocituje spoluziti s jinymi narodnostnimi skupinami jako problem. Zda se, ze je to usetrilo nekterych zmatku a mnohych vydaju, spojenych s resenim techto problemu, na druhe strane je to mozna ochudilo o plodny multikulturni kvas i o moznost prohloubeni demokratickeho procesu. Problemem sveho druhu je cikanska otazka - sice spada do techto uvah, ale je z duvodu jak historicko-socialnich, tak kulturne politickych stale jeste v "predmoderni" fazi. To vsak neznamena, ze bychom se pri jejim reseni nemeli nebo nemohli priucit jinde.
Nektere zeme, zvlaste pristehovalecke, tj. Australie, Spojene staty a Kanada, se s problemem akomodace cizorodych kultur musely zabyvat systematicky a poctive, a vetsinou se dopracovaly alespon castecne uspesneho reseni. Ve Spojenych statech, kde individualni prava a svobody mely vzdy prednost pred kolektivnimi a kde tlaky na integraci byly silnejsi, ma reseni multikulturni otazky ponekud jinou podobu nez v Kanade nebo v Australii - ale ve vsech jmenovanych zemich multikulturalismus vyrazne poznamenal zakonodarstvi a politicke pomery (nemluve o vlivu na socialni a kulturni sferu).
Ideal multikulturalismu se opira o viru v hodnotu identity a integrity osobnosti, o viru v jeji pravo hlasit se ke sve kulture a bez omezeni se ucastnit pospoliteho zivota a ritualu (nejsou-li nezakonne), charakteristickych pro tuto kulturu. Multikulturalismus, je-li prijat jako oficalni vladni politika, a vlastne cela struktura takto multikulturniho statu, mohou pak posilovat sebevedomi a vzrustajici zapojovani prislusniku etnokulturnich skupin tim, ze jim pomahaji vytvorit podminky pro sebereflexi.
V tomto konceptu dostavaji rozdilne etnicke skupiny a komunity veskera prava rozvijet svou identitu (zvl. jazykovou a nabozenskou), a to se statni podporu, a zaroven jsou povzbuzovany ke vzajemne komunikaci a spolupraci v ramci statniho celku.
Obyvatele Kanady, o jejiz situaci se ted strucne zminim, povazuji termin multikulturalismus, a vlastne cely jeho moderni koncept, za "kanadsky vynalez". Uz pocatkem sedesatych let se stal jednim z hlavnich temat celonarodni diskuse o jednote Kanady. V roce 1963 napsal znamy americky sociolog Charles Hobart, ze "Kanadane jsou temer multikulturalni spolecnost a to je jejich nejosobitejsi rys a prinos svetu". V roce 1971 byla politika multikulturalismu oficialne vyhlasena Pierrem Trudeau a v roce 1982 se jeji principy - zaclenenim do Charty prav a svobod - staly soucasti nove kanadske ustavy. Vzapeti pak byly specifikovany v Zakone o multikulturalismu. V jednom z dokumentu kanadske vlady se pravi:
"Multikulturalismus je neoddelitelne spjat se zakladnimi hodnotami kanadskeho obcanstvi a je zalozen na trvale platnych principech rovnosti, rozmanitosti (diversity) a komunity, tj. rovnosti prilezitosti, rozmanitosti kultur a silnem povedomi spoluprace v komunite .... Umoznuje Kanadanum usilovat o rozvoj jejich jedinecne spolecnosti, jez vidi v rozmanitosti silu, a v niz jsou svoboda a tolerance, slusnost a fairove vztahy, soucit a zdravy rozum hodnotami zakladnimi."
Samotny kanadsky zakon o multikulturalismu z roku 1988 je zalozen na trech hlavnich principech.
1. Multikulturalismus je ustrednim rysem kanadskeho obcanstvi.
2. Kazdy se muze svobodne rozhodnout pro pestovani, dalsi prohlubovani a sdileni sveho kulturniho dedictvi.
3. Federalni vlada je odpovedna za podporu multikulturalismu ve vsech resortech a ve vsech svych agenturach.
Ministerstvo jidla, piti a tance
Jisteze tu hrozi nebezpeci, ze politika multikulturalismu muze mit jen symbolicky, deklarativni charakter. Vsak take predaci nekterych etnickych skupin v Kanade zpocatku tvrdili, ze jim neprinasi zadny prakticky uzitek. V te dobe se skutecne statni podpora soustredovala prevazne na folklorni akce, a vladnimu uradu pro multikulturalismus v Ottawe se s despektem prezdivalo "ministerstvo jidla, piti a tance". Postupne vsak byla uzakonena nektera konkretni opatreni, ktera umoznovala prislusnikum nejruznejsich etnickych skupin snadnejsi pristup k pracovnim prilezitostem (zvl. napr. ve vlade samotne), poskytla podporu firmam patricim "etnickym" majitelum, a take napr. umoznila ustavit katedry multikulturalismu na kanadskych universitach. Oficialne se zacalo priznavat, ze hlavni naplni multikuturalisticke politiky je boj proti rasove diskriminaci, ktery se s rostouci emigraci ze zemi tretiho sveta stal zvlaste v nejvetsich mestech (Torontu, Montrealu, Vancouveru) neprijemnym problemem.
Multikulturni programy financovane nekterymi vladnimi agenturami (a tedy danovymi platci) zahrnuji mimo jine take dotace pro etnokulturni organizace, na provoz etnokulturnich asociaci a jejich akce, na jazykovy a adaptacni vycvik pro pristehovalce, na podporu etnickych umelcu ci na propagacni material urceny k vychove sirsi verejnosti k multikulturalismu a harmonii mezi rasami. Jednim z nejpopularnejsich a zaroven nejkontroverznejsich programu se stal program, stimulujici "zachovani a sirsi pouzivani mensinovych jazyku, tj. jinych nez anglictiny a francouzstiny", pricemz se zaroven, jak se pravi v prislusne smernici, "bude usilovat o posileni statutu a uzivani techto dvou oficialnich jazyku Kanady".
A co identita kanadska?
Ukazalo se, ze dalsi potizi bude nalezani rovnovahy mezi posilovanim skupinove kulturni odlisnosti a pozadavkem loyality ke kanadskemu statu a vubec kanadske jednoty, a to jinak nez jen lacinou retorikou. Neni zachovani skupinove identity na ukor vzajemne komunikace mezi temito skupinami? Rozdil mezi symbolickymi a realnymi vysledky v socialni a ekonomicke oblasti ukazuje, ze i v takove zemi jako je Kanada, je tato otazka jeste nedoresena. Tak napriklad fakt, ze puvodni indianske obyvatelstvo bylo oficialne integrovano a rehabilitovano, ostre kontrastuje s jeho neprilis povzbudivou ekonomickou a socialni situaci. Politicky potencial multikulturalismu je zatim nejasny. Ma se vubec stat snazit sladovat aspirace rychleji rostoucich etnickych skupin se zajmy dosavadni politicke elity a kultury - byt i te, ktera vzyva multikulturalismus? To je jen jedna z otevrenych otazek, ktere se ale netykaji jen Kanady. Rekl bych, ze se dokonce tykaji i etnicky dnes homogennich ceskych zemi.
Jiri S. Melich
politicky analytik, zije dlouhodobe v Ottawe
Jan Culík | Department | Home