Hodina a vterina (nejde jen o slova)

Aby se clovek mohl orientovat v case, casu se ucelne "zmocnit" - tj. predevsim cas pocitat -, musel ho (podobne jako prostor) nejakym zpusobem partikularizovat, rozclenit. K periodizaci vetsich casovych useku dobre slouzila zemska rotace kolem vlastni osy a kolem Slunce, popripade pohyb Mesice a jeho faze. Ale i nejkratsi z techto prirozenych period, stridani dne a noci, bylo treba clenit na useky kratsi. Po dlouha staleti byla nejkratsim casovym usekem hodina.

Slovo hodina existovalo davno predtim, nez se objevila zarizeni, ktera den na hodiny (v nasem slova smyslu) rozmeruji. Tato hodina tedy puvodne nemela presne vymezenou casovou hodnotu. Den a noc se clenily na hodiny denni a nocni, jichz byl ovsem po cely rok stabilni pocet, takze napr. denni hodiny v lete byly delsi nez v zime. v Jak ukazuje etymologicky vyklad tohoto slova, oznacovala hodina dilci jednotku celku nazyvaneho hod (podobne jako rodina cast rodu); s timto pradavnym vyznamem se dodnes setkavame u pojmenovani velkych cirkevnich svatku - bozi hod. Naproti tomu slovo den puvodne oznacovalo jen svetlou cast ctyriadvacetihodinove periody, bylo opakem noci. Az pozdeji se jeho vyznam synekdochicky rozsiril, podobne jako u slova leto, puvodne jen nazvu nejteplejsi casti roku.

S rozvojem stredovekych mest a mestskeho zpusobu zivota vznika potreba presnejsiho cleneni casu. Na mestskych vezich se objevuji mechanicke orloje, nezavisle na slunecnim svitu. Hodiny, ktere odecitaly, uz predstavovaly ctyriadvacetinu dne, zprvu ovsem s jistou toleranci - az do konce 16. stoleti mely hodiny jen jednu raficku.

S narustajici potrebou detailnejsiho cleneni casu prichazeji cim dal presnejsi prostredky k jeho mereni a s nimi i pojmenovani kratsich casovych useku. Minuta a sekunda jsou puvodu latinskeho (pars minuta prima znamenalo doslova "cast zmensena prvni", totiz hodiny, secunda je "druha" one casti prvni). Vterinu vytvorili az nasi obrozenci; je to poslovanstena podoba latinske sekundy, inspirovana vseslovanskym adjektivem vtery. (V cestine je davno vytlacilo pozdejsi druhy, zachovalo se nam jen v pojmenovani druheho dne v tydnu, utery.)

Vterina se v ceske slovni zasobe zabydlela, a nejen jako synonymum sekundy (casove i uhlove), nybrz i s vyznamem chvilky, okamziku. A presto, neni to tak davno, se dockala pokusu ten vyznam posunout. Kdyz se v sedmdesatych letech zpresnovalo matematicke a fyzikalni nazvoslovi, vterina mela nadale oznacovat pouze sedesatinu minuty uhlove, zatimco terminem pro jednotku casu byla zvolena sekunda.

To by samo o sobe nemuselo nikoho rusit: odbornici maji na sve terminologicke soustavy plne pravo. Ale nejakeho horliveho regulatora jazyka i zivota tehdy napadlo prosazovat zpresnene odborne nazvoslovi i do dorozumivani laickeho. Misto vahy se zacala zjistovat hmotnost, cas se zacal odpocitavat na sekundy i ve sportu.

Protoze to bylo v dobe, ktera prala regulacim a reglementacim vseho druhu, naslo se - napr. ve sdelovacich prostredcich - dost snazivcu, kteri nove nazvoslovi prosazovali. Tyto tendence vsak narazily na silny odpor verejnosti; nebylo to ostatne poprve ani naposledy, kdy se projevil nas jazykovy konzervativismus.

Za zminku rovnez stoji fakt, ze spousta lidi citila tento spor jako politikum (podobne jako pozdeji diskuse o moznem zjednodusovani pravopisu); je pravda, ze kdyz se oblibeny sportovni porad B-B-V tehdy prejmenovaval na B-B-S, vysvetlovalo se to slovenskou jazykovou citlivosti (slovenstina ma pouze sekundu). A tak je docela mozne, ze navrat vteriny do oficialniho sportovniho nazvoslovi vnima nekdo jako napravu starych krivd. Ale musim se priznat, ze kdyz slysim reportera, jak se omlouva za ureknuti "sekunda" misto "vterina", neprijde mi to o nic mene komicke, nez kdyz se pred patnacti lety obracene omlouval nezapomenutelny Jan Slepicka.

Nastesti si jazyk tak snadno poroucet neda; stejne jako by nikdo pred casem nerekl "za sekundicku se vratim", nebude dnes nikdo merit na "nanovteriny". Schopnost adekvatniho pojmenovani a vyjadreni jazyku nikdo nenaridi, a ovsem ani nevezme. Nakonec nas historicky exkurs do nazyvani casu to snad potvrdil take.

Jan Culík | Department | Home