Cesta zarubana: nasi populiste a EU

Vaclav Zak

Koncem toho mesice poda premier Vaclav Klaus oficialni prihlasku Ceske republiky do Evropske unie. Nepochybuji o tom, ze o clenstvi treba usilovat, ze je pro nas zadouci. Prave proto vsak vznasim pochybnosti: jsme skutecne pripraveni? Anebo skromneji: pripravujeme se? Na vsechno, nejen na vyhody?

Vime jiz, jake nam budouci clenstvi v EU prinese vyhody a cim za to zaplatime? Clenstvi v Unii se spis chape jako poukazka na zivotni uroven vyspelych evropskych statu. Protiargumentem je pritom populisticke tvrzeni o "vyprodeji narodniho majetku Nemcum", k cemuz komuniste tvurcim zpusobem pridavaji i americke imperialisty.

Obe predstavy jsou falesne. Optimisticka varianta vsak v sobe skryva nebezpeci: zklamana ocekavani po vstupu mohou vest k znacnemu otresu. Pro priklad nemusime chodit daleko: zklamani v Rakousku je rok po vstupu tak velke, ze vyvolalo predcasne prosincove volby: vladni koalice nebyla schopna dohodnout se na rozpoctu, ktery by dokazal splnit podminky EU vcetne platby do jejich fondu. Populisticky vudce Svobodnych Haider, propagujiciho neo-izolacionistickou politiku nepratelskou vuci cizincum s rasismem jenom cudne prikrytym prusvitnym platenkem, si i v "evropskem" Rakousku udrzel sve pozice.

Nechceme-li se dockat podobnych potizi, meli bychom otazkam vstupu do EU venovat daleko vetsi pozornost. Proc mame o clenstvi v Unii vlastne stat?

(1) Prvni duvod souvisi s povahou problemu, s nimiz se budeme v 21. stoleti stretavat. Problemy bezpecnosti (a to jak vuci vnejsimu nepriteli, tak proti organizovanemu zlocinu), ochrany zivotniho prostredi a rozsahu socialnich sluzeb bude stezi mozne resit na urovni narodnich statu. Nadnarodnich instituci bude potreba i ke kontrole globalne podnikajicich spolecnosti.

(2) Druhym duvodem je "tvrdost" prostredi, v nemz se nase hospodarstvi bude pohybovat. Uspejeme-li v konkurenci v ramci spolecenstvi, nemusime mit obavy pred globalni svetovou soutezi. Spolecenstvi nam pritom nabidne pomocnou ruku pri adaptaci na narocnejsi klima. Nic vic.

Je zrejme, ze tyto vyhody jsou pomerne abstraktni a jejich efekt nelze jednoduse predvest. Vsimneme si, ze poukazka na blahobyt je zarucena jen tehdy, obstojime-li v konkurenci. Argumentace "vyprodejem", nebezpecim prilivu "barevnych", roztahovanim "cizaku" atd. se pritom muze oprit o "jistoty", ktere lze demagogickou argumentaci vycarovat velmi lehce, napriklad sugestivni otazkou - patri Skoda-VW Nemcum nebo nepatri? Koho uz dnes zajima, mela-li by sanci prezit bez miliardovych investic, ktere VW prinesl!

Adaptacni procesy, ktere v zapadnich zemich probihaly desitky let, probihaji u nas jako ve zrychlenem filmu. Promena, kterou vnimani cizincu treba v Anglii proslo za poslednich dvacet let, je obrovska: od preziraveho postoje, ktery paroduje George Mikes v knize Jak byti cizincem, k normalnimu partnerskemu vztahu. Socialni treni, ktere u nas rychly prechod na otevrenou spolecnost nutne doprovazi, zvysuje riziko, ze se spolecensky konflikt prehreje az k bodu varu.

Nasili vuci cizincum, zejmena proti Turkum, v Nemecku sice existuje, vyvolava tam vsak ostre protesty verejnosti. Demonstrace proti nasili na cizincich se v milionovem Mnichove ucastnilo okolo stopadesatitisic lidi. Kolik by se jich zucastnilo v Praze, kdybychom zorganizovali demonstraci proti nasili na Romech? Jeste jinak: kolik by jich pochopilo, ze takova demonstrace ma vubec smysl, a proc? Nejcastejsi odpovedi, kterou bychom dostali, bude prece omlouvani protiromskych postoju tim, ze nejsme s to zvladat romskou kriminalitu.

V cem je rozdil? Vzdyt kriminalita pristehovalcu je v Nemecku vaznym problemem take! Nemci si jsou, na rozdil od nas, plne vedomi toho, jakou roli hrala tolerance vuci politicky motivovanemu nasili v uspechu nemeckych nacistu. Nasili pouzivane extremni pravici vuci nevinnym obcanum, kteri se "provinili" pouze tim, ze patri k jine skupine, dnesnim Nemcum pripomina nastup fasistickych rezimu v Evrope, a predevsim nemecky rasismus. Maloco ukazuje rozdil mezinasi a zapadni spolecnosti tak zretelne, jako necitlivost ceske verejnosti k rasovemu nasili.

Je zrejme, ze takova situce klade znacne naroky na politiky stojici v cele statu. Naroky o to vetsi, ze politika v zapadni Evrope po druhe svetove valce prosla podstatnou promenou, od niz jsme po spusteni zelezne opony byli oddeleni, a ktera se i dnes, po jejim padu, jenom malo docenuje.

V cem ta promena spociva? Krize mezivalecnych demokracii byla zpusobena mimo jine tim, ze soutez o politickou moc vedla k hlubokemu rozstepeni spolecnosti. V mocenskem zapase o hlasy volicu se politicky oponent licil jako nepritel, ktereho je treba znicit. Rozstepeni spolecnosti slo tak hluboko, ze zasahlo samotne ustavni usporadani: je-li politickym cilem nepritele zlikvidovat "jako tridu", jsou liberalni instituce kontroly moci vetesi, ktere je treba se rychle zbavit.

V politice vsech vyspelych demokracii se proto po druhe svetove valce zacala odlisovat ustavni politika, v niz se hledal sirsi konsensus zahrnujici i opozici, od bezne politiky, v niz probihal i tvrdy politicky zapas. Moc parlamentu se omezila tak, aby vladni vetsina nemohla mit pod kontrolou cely verejny sektor, a to dukladnou delbou moci. Krome tradicni horizontalni delby moci (parlament, vlada, soudy) se prosadila i delba vertikalni (regionalni a obecni samospravy). Kontrola urcitych sfer verejneho zivota se vyjmula z politicke souteze pomoci tzv. verejnopravnich instituci, jejichz vedeni se nemeni podle vysledku voleb.

Celni evropsti politici (Adenauer, Schuman), kteri stali u zrodu myslenky evropskeho sjednocovani, se rozhodli ziskavat politickou podporu, aniz by se uchylovali k vytvareni obrazu nepratel. Pochopili, ze jenom takova politika dava nadeji, ze nedojde k dalsi evropske valce.

Pochopili take, ze hospodarska soutez ma s politickou mnoho spolecneho. Neni nahoda, ze evropska integrace vychazi puvodne ze snahy omezit konkurenci v nejcitlivejsich komoditach: uhli a oceli. Je zrejme, ze kontrola vyroby oceli tehdy znamenala kontrolu zbrojniho prumyslu, a ze dohoda o kvotach vyroby znamenala snizeni zapasu o trhy, ktery hral urcitou roli v obou evropskych valkach.

Ochota povalecnych politiku prosazovat omezeni vyroby uhli a oceli ve vlastni zemi, s rizikem, ze budou oznaceni za ty, kdo "ozebracuji zemi ve prospech cizincu", od nich vyzadovala znacnou odvahu. Patri jim uznani, ze ji meli.

Strucne receno, povalecna evropska politika je zalozena na dobrovolnem omezeni politicke i hospodarske souteze. Jenom tam, kde se vladni vetsina snazi dohodnout o dulezitych problemech s opozici, nemusi politicky zapas probihat destruktivne. Jenom tam, kde se o hospodarskych problemech jedna (treba prave o kvotach), nestava se politicky konflikt nebezpecnym prodlouzenim konfliktu hospodarskeho.

Jak jsme dnes na tom s pochopenim techto uhelnych kamenu evropske integrace my? Polistopadove vlady se snazily ustavit standardni ustavni usporadani liberalniho demokratickeho statu. Nove instituce se vsak velmi rychle samy ocitly v ohni mocenskeho zapasu.

Polarizace politicke sceny, ktera v Cechach probihala na scene ozvucene retorikou antikomunismu a na Slovensku v narodnim kroji, nebrala zretel na ustavni respekt vuci opozici. Konflikt v OF propukl pote, co se prosadilo pomerne zastoupeni vsech, tedy i komunistu, v predsednictvech Federalniho shromazdeni a CNR. Na Slovensku se o to ani nepokusili: predsednictvo SNR nebylo paritne slozenym organem. K polarizaci tam take doslo podstatne driv nez v Cechach.

Po volbach 1992 polarizace nabrala otacky. Vitezove voleb, pry kvuli "nedemokraticke opozici" (kde se vzala, vzdyt i ten Levy blok vzesel z demokratickych voleb?), si rozdali vedouci role i v parlamentu. Dali tim opozici zretelne najevo, jak s ni hodlaji zachazet. Do kouta zahnana opozice se pochopitelne zacala chovat obstrukcne.

Vladni politika se stala originalni smesici poucek teorie verejneho vyberu (Buchanan, Tullock) naroubovane na zivotni zkusenost pozdniho "realneho" socialismu. Takova politika je ovsem podstatne odlisna od politiky, ktera stoji v zakladech evropske integrace. Pod hesly radikalniho odmitnuti "statu blahobytu", ktery se ztotoznil se starym socialistickym statem, se vlada zbavila odpovednosti za rozhodovani, bez nehoz se integrace stava prazdnym pojemem. Premier v televizni debate (CT1, 15. rijen 1995) verejne prohlasil, ze se vlada nebude zabyvat tim, kolik uhli a oceli se u nas bude produkovat! Nechtelo se mu sdelit volicum, ze evropska integrace nas take muze neco stat. Predseda nejvetsi opozicni strany u toho mlcky asistoval. Jak si pri takove populisticke politice, ktera odmita prebirat zavazky, mame predstavit nasi "cestu do Evropy"?

Vlada, ktera nechce prebirat odpovednost, samozrejme kritizuje "bruselsky socialismus". Premier totiz vubec nechape sirsi souvislosti evropske integracni politiky. Nechape, ze plne obnoveni hospodarske souteze znamena, ze se cela Evropa rozleti na kousky, ktere bude drzet na uzde jenom sila. Neni tezke odhadnout, ci. Neni take tezke odhadnout, jake by to melo dusledky.

Druhym tezistem evropske politiky je politika ustavniho konsensu, snaha zapojit opozici do zakladnich dlouhodobych rozhodovani. Jak se u nas pecuje o ferovou politickou soutez? Tyto principy jsou vladni koalici znacne vzdalene. Prosadila agresivni mocenskou politiku, s konsensem ziskavanym technikou nalepkovani. Kdepak argumenty, jde o to deklasovat soupere jako rudeho, ruzoveho, nebo alespon naruzoveleho. Premier se dlouho snazil zrusit verejnopravni charakter rady instituci (proto trvale utoky proti "nejakym radam", ktere ridi CTK, rozhlas a televizi), cimz by dostal pod kontrolu sdelovaci prostredky. Opatreni, ktera mela vest k emancipaci obcanske spolecnosti z podruci statu a k realne decentralizaci moci - uzemni reforma, neziskove organizace, samostatnost cirkvi atd. -, se stala Achillovou patou politiky vladni koalice.

Konecne za treti je tu nemecka otazka: populismus prakticky vsech politickych stran ve vztahu k Nemecku zacina delat z nemecke karty trumfove eso politickeho zapasu.

Co dodat? Politici, kteri nemaji odvahu prosazovat v domaci politice nepopularni opatreni vyplyvajici z evropske integrace, maji malou nadeji, ze se ji budou moci ucastnit. Bez podstatne revize domaci politiky zustane smerovani do Evropy spis zboznym pranim.

Jan Culík | Department | Home