Dobra maticka univerzita

Spor o vysokoskolsky zakon se casto zuzuje na spor o skolne. To je jiste dulezitou, zdaleka vsak ne jedinou cihlickou v systemu financovani vysokoskolskeho vzdelavani. Nelze jednim dechem protestovat proti tomu, ze studenti budou platit moc (ci zas malo), a nevzit pritom v uvahu rubovou stranu tehoz problemu: v jake vysi a forme jim bude stat naopak prispivat.

To lze cinit v zasade dvema zpusoby: primymi, nebo neprimymi dotacemi. Doposud u nas funguje druhy zpusob. Je vseobecne znamo, ze spatne. V administrativnim bludisti koleji a menz mizi hromady penez. Navic se kriticky nedostava kapacit. A kde neco chybi, zasahuje, jak znamo, ruka trhu. V tomto pripade ovsem pekne cerna. Zatimco se z Marianskych Lazni do hlavniho mesta denne dojizdi, lecktery obyvatel Vinohrad za malou "dlanovku" v klidu obyva kumbalek na koleji, pronajimaje pritom svuj luxusni byt.

I vyskytl se rozumny navrh, aby se zrusily ci omezily dotace socialisticky hospodaricim institucim a statni prispevek na bydleni, stravovani, pripadne dopravu dostavali primo studenti. Ti by se pak mohli sami rozhodnout, zda jej utrati za kolej a menzu, nebo jinak. Tak by na misto cerneho trhu nastoupil ten skutecny. Menzy a koleje by na sebe musely vydelat a byly by vystaveny konkurenci. A nestastnici, kteri, ac zdaleka, kolej neziskali, by ze statniho prispevku aspon zcasti zaplatili podnajem nebo dopravu.

Navrh se zdal nabizet uspornejsi, a navic spravedlivejsi reseni. Nicmene nenasel u akademicke verejnosti pochopeni. Svou roli tu jiste sehrala lobby spravniho aparatu koleji a menz, vedena parkinsonskym pudem sebezachovy. Nastesti vsak jeste ziji dobri lide, kteri prime dotace odmitli z duvodu ciste idealistickych: jak zaznelo na akademickem senatu nasi nejctihodnejsi univerzity, studenty nutno pred podobnymi pokusenimi chranit. Jiste by totiz statni prispevek propili nebo dokonce - jaka hruza! - misto delikates skolni kuchyne pojidali vlassky salat z papirku.

Dojemna pece, zvlast v case, kdy za okny Karolina zuri thatcheristicka revoluce.

Jan Culík | Department | Home