Chleba
Co muze byt obycejnejsiho nez chleba? Zakladni vyziva
chudych lidi, kteri na lepsi nemaji. Tradicni, prirozena strava
z obili. Jenze obili je sice rostlina, ale velice zvlastni: roste
jen tam, kde ji clovek seje a pestuje, protoze si ji nejdriv
musel udelat, vyslechtit. Predtim to byla trava. Co to jen muselo
byt za lidi, kteri se pred nejakymi deseti tisici lety - ve
vychodnim Turecku, v Cine, ve Stredni Americe - zacali zivit
semeny trav? Anebo ze by jim nic jineho nezbyvalo?
Travni semeno - a nic jineho to tenkrat nebylo - ma jen dve
prednosti: roste skoro vsude, a da se skladovat. Jinak je zoufale
malo vydatne, u neslechtenych trav zraje a vysypava se postupne,
takze sbirani je velice pracne, jako takove se skoro neda jist
a musi se slozite pripravovat. A prece se do toho tenkrat ti
nestastnici dali, naucili se sit, sekat, vazat, mlatit, mlit
a pect, pak take orat a hnojit - a nakonec meli uspech. Travy
ochocili a domestikovali, vypestovali vetsi zrno a vetsi klasy,
naucili je zrat najednou. Z travy se stalo obili - Rusove rikaji
"chleb", kdezto "obilije" pro ne znamena dostatek, hojnost,
zasobu.
Dodnes to neni jinak: ohromna vetsina lidi - i velka cast
domacich zvirat - se zivi zrnim, moukou, chlebem. Tou
neuveritelne slozitou a klikatou procedurou nejstarsi lidske
techniky, kterou bereme - jako chleba. A prece prave od ni se
odviji cela kultura a cela civilizace, usedly zivot, majetek,
pevna a stale slozitejsi sidla, remesla, obchod, pokrok, pohodli
a nakonec i blahobyt. To vsechno stoji na obili, dnes jako kdysi,
a nejspis pri tom i zustane. A to vsechno kdysi zacali hladovi
sberaci v anatolskych horach, kterym nezbylo nez se zacit zivit
- travnim semenem.
Jan Sokol
Jan Culík | Department | Home