Jestli se to nepodari a s nemeckou stranou se nedohodneme na spolecne deklaraci parlamentu, pravne uzavirajici minulost, bude to odpovednost jen a jen politiku.

O minulosti toho nikdy nevime dost, a proto se obracime k historikum, aby vyzkoumali, jak to vlastne bylo. Zpravidla od nich ale chceme jeste neco navic. Chceme take poznat souvislosti minulych udalosti, nejradeji primo pricinne souvislosti: co vedlo k cemu, bez ceho by nebylo co.

Cesti a nemecti politici pracujici na spolecnem textu deklarace by se vsak nemeli na historiky spolehat. Pokud by to totiz znamenalo, ze tim rezignuji na svou osobitou odpovednost a spolehaji se na dobrozdani expertu o kauzalnim spojeni minulych deju, dialog by se vedl jedinym moznym zpusobem: kdo si zacal? A nemohl by skoncit jinak, nez uplnym zblbnutim, totiz sporem o to, kdo si zacal uplne na zacatku? Takovy zacatek lze jiste hledat az na usvitu dejin.

Politikove, jen a jen politikove musi mit odvahu odhodit berle vyvinujici kauzality, postavit se pred svuj narod a rici: tyto a tyto nase ciny byly hanebne, a to bez ohledu na to, co k nim vedlo.

Pravda historiku je z mnoha hledisek uplnejsi a zpravidla o hodne zajimavejsi nez pravda politiku. Pravda politiku, jejich odvazne gesto, vykroceni mimo relativizujici retezce pricin, prapricin a nasledku, mohou vsak jedine osvobodit od minulosti, stala-li se zranujicim bremenem. Stoji-li v ceste nam zivym.

(pit)

Jan Culík | Department | Home