Ctu si nadsene clanky o tom, jak v novem kine Illusion (ale nejen) promitaji ceske filmy z konce padesatych a ze sedesatych let. Konecne, rikam si, a jsem rad.

Malo se vsak pise o tom (nebo vlastne vubec ne), ze ty filmy vznikaly za penize z verejnych, statnich prostredku a ze nejradikalnejsi filmova kritika komunistickeho rezimu byla natocena za penize komunistickych zemi, a nikoli na Zapade. V Hollywoodu byl naopak za Reaganovy vlady dokonce natocen uspesny film podle Reedovych Deseti dnu, ktere otrasly svetem. Samozrejme nevznikaly ty ceskoslovenske, polske, madarske, rumunske, sovetske ci jine filmy, o nichz je rec, bez potizi. Bylo treba o ne vest boje s cenzurou, s nomenklaturou i s netalentovanymi poskoky ve vlastnich radach. Ale ty filmy nakonec mohly vzniknout a vetsinou se i dostaly do kin. Ze masoveho divaka prilis nezajimaly je jina otazka.

Dnes takove problemy nemame, nic provokujiciho nevznika, zadne boje vest nemusime. Nanejvys o to, kdo zaplati vulgarni konformni produkci, ktera divaka zase nezajima a na niz se podileji nejen netalentovani, ale obcas bohuzel i talentovani, kteri, tak jako nekteri kdysi, "slapou na hrdlo sve pisni". Nebot jist se chce. Obcas i zrat.

Kdyz se nektere z techto vytvoru dostanou za hranice - v ramci kulturnich akci, protoze pro distribuci je pochopitelne nikdo nekoupi - , koukaji tam na nas jako blazni, neverice vlastnim ocim: Co se to s vami, proboha, stalo? Naposled po prezentaci soucasne ceske produkce v Bruselu. Jeste, ze mame Illusion.

A.J.Liehm