v lonskem roce klesla pod deset procent. To je uspech, ktery se neda merit na desetiny a setiny. Inflace totiz neni parametr, ktery se da "vyrobit" tak, jako miliony tun oceli nebo megawaty energie. Je to hodnota jednak celkova, jednak jaksi neprima - neco jako krevni tlak v lidskem tele. Jiste, je to velicina hospodarska, dokonce financni, ale v mirovych dobach nad jine dulezita. To by mel uznat i ten, kdo neveri na rozlisovani samospasitelne hospodarske "zakladny" a konec koncu zbytecne "nadstavbicky".

Inflace je tedy predevsim indikator celkoveho stavu hospodarstvi, nikoli jediny, ale velice podstatny. Nevyjadruje jen tu ci onu stranku hospodarskeho zivota, ale jeho celkovy "tlak". Moderni ekonomove vedi, ze se da sice ruzymi cestami ovlivnit tak nebo onak, ale nakonec je to velicina temer psychologicka: ukazuje, jak lide veri ci neveri penezum, jak vidi svoji hospodarskou budoucnost v delsi perspektive. Jak si penez vazi a jak s nimi zachazeji. A v tomto smyslu neni nizka inflace jen uspechem Statni banky ci vlady, ale skutecne celeho hospodarskeho tela spolecnosti, body social, jak rikaji Anglicane.

Vlada sama sice nemuze inflaci mnoho snizit, mohla by ji vsak patrne snadno nafouknout. Ze to neudelala a nedela, je zase jeji uspech. Bylo by trapne ho umensovat nebo zamlcovat: i kritik teto vlady by mel uznat, ze v tomto bode byla a je uspesna. Byl to Vaclav Klaus, kdo se prave tohoto parametru chytil uz v devadesatem roce a pres vsechny peripetie se ho nikdy nepustil. Tato az jednostranna duslednost se mu bohate vyplatila. Tem ostatnim totiz trvalo nesrovnatelne dele nez pochopili, ze nizka inflace je zaroven jedno z nejucinnejsich opatreni socialnich.

V nekterych sousednich zemich dale na Vychod se muze kazdy na vlastni oci presvedcit, jake spousty muze napachat vysoka inflace, na niz mohou zbohatnout jen spekulanti, kdezto normalni lidi smahem obere o vsechno. Vysokou inflaci neodskacou ti nejbohatsi, kteri si i s ni nejak poradi, v nejhorsim pripade kontem ve Svycarsku. Spolehlive vsak znici stredni vrstvy a i tem nejchudsim da co proto: duchodcum, urednikum, delnikum, velkym rodinam.

Tak je tedy snizena inflace nepochybny uspech cele spolecnosti, Statni banky i vlady. Zasluzne krize se vsak za to udelovat nemusi: tenhle "dobry skutek" se totiz, jak jsme videli, vsem zucastnenym bohate, bohate vyplaci.

(sok)

Jan Culík | Department | Home