Kdyz od sklonku sedesatych do konce osmdesatych let klesl podil ceskoslovenske lekarske vedy na tvorbe svetoveho vedniho fondu z 1,2 % na 0,6 %, vedeli jsme alespon, proc tomu tak je: ctyri vlny emigrace mozku, pauperisace vedcu, ideologicke tlaky, rozmahajici se konkurence vsude jinde.

A prece: v uplynulych padesati letech byly vytvoreny mnohe ceske leky - jako je trimepranol, prothiaden, bromadryl, adiuretin, pelentan, lisurid, kontaktni cocky ...... Pomohly za maly peniz statisicum nasich nemocnych. Politicke pomery branily jeste vetsim uspechum, ale i tak tu byly kontaktni cocky a DDAVP z Ustavu organicke chemie a biochemie byvale CSAV se celosvetove stal lekem volby na nektera onemocneni. Ironie je v tom, ze pro nase nemocne jsme ho drive meli v ampulich svedske licence, nez ho nas zestatneny farmaceuticky prumysl byl s to vyrobit. A tak tomu bylo v mnoha dalsich pripadech. Takze: nedelejme nadale stejne chyby!

Komise OECD doporucila na jare 1990 tehdejsimu nasemu ministru financi, aby pocet vedcu, ucitelu a lekaru byl zredukovan na bezny evropsky prumer. Nevim, zda ma pravdu pan Falbr, kdyz rika, ze nadmerne pocty lekaru byly tvoreny na natlak Moskvy jako kanonenfutr pro ocekavanou nuklearni valku. Souhlasim vsak, ze v roce 1990 byl nas vedcu, ucitelu i lekaru nadbytek. Co proti tomu? Inflace a opozdovani narustu mezd - jeste dnes se cesti vedci a vysokoskolsti ucitele co do realne mzdy nedostali na uroven z roku 1989. Mnozi odesli, AV CR zestihlela na polovinu, mlade schopne lekare pretahly expozitury zapadnich firem, univerzitni ucitele stejne jako pracovnici AV si nasli vedlejsi uvazky. Takze tech prvych pet let jsme prezili, sice chudi, ale nezlomni. Co dal?

Evropska veda dnes: nedostatek penez!

Uvodnik v "Nature" z 5. rijna 1995 je nadepsan: "Jaka jasna prosperita pro Evropu?". Pojednava o ekonomicke konferenci, ktera se konala v Parizi. Pro evropskou vedu mela zmrazujici ucinek. Jde o to, ze s 15% nezamestnanosti se zrejme jeste da zit, nikoliv vsak v klidu a pohode, jakou rozvoj vedy a kultury nutne potrebuje. "Globalizace" svetove ekonomiky Evrope nepreje: velke spolecnosti prenaseji svou vyrobu tam, kde je nejlacinejsi pracovni sila - a to neni Evropa. Cena prace v Evrope je asi o 20 % vyssi nez v USA, o 25 % vyssi nez v Japonsku a o 40 % vyssi nez u "asijskych tygru". Pri politicke stabilite Dalneho Vychodu se bude situace pro Evropu dale zhorsovat.

Odrazem soucasneho stavu je rust hrubeho narodniho produktu: ten cinil v Evropske unii za obdobi 1983 - 1992 23 %, v USA 20 %, v Japonsku 38 %, u asijskych tygru (Jizni Korea, Taiwan) 84 % a v Cine dokonce 102 %. S tim evropska ekonomika obtizne konkuruje. Maastrichtska dohoda statum Evropske unie uklada, aby do roku 1999 udrzely rozpoctove deficity pod 3 % hrubeho narodniho produktu (a tedy inflaci mensi nez 3 % rocne) - to vsak dnes dokaze splnit jen Nemecko a Lucembursko. Reseni je jedine a pro nas poucne: evropska ekonomika musi spocivat na inovaci a ne na rustu prumyslu, ktery se stejne prestehuje na Dalny Vychod. Evropa potrebuje vytvorit politicke, financni a socialnich podminky, ktere by ji umoznily obstat v konkurenci. Euroskeptici vsak nepovazuji za reseni prenest narodni kompetence do Bruselu. Evropa se potrebuje probudit, aby si svou perspektivu uvedomila: blahe doby ekonomickeho rustu ze sedmdesatych let jsou davno u konce. Evropane se stereotypne konejsi tim, ze evropsky vyzkum bude nadale zlepsovat zdravotni stav obyvatel a kvalitu prostredi; bez ekonomickeho rustu - srovnatelneho se sedmdesatymi lety - vsak bude hrozba socialnim neklidem trvat.

Tolik tedy ten uvodnik z "Nature". A co my? Hruby narodni produkt v zemich CEFTA (Archiv MFD) v roce 1994 cinil (v US dolarech na obyvatele): CR 3500, Madarsko 3653, Polsko 2128, Slovensko 2407, Slovinsko 7000. Zmena proti roku 1993 ve stejnem poradi byla +2,6 %, +2,0 %, +5,1 %, +4,1 % a +5,0 %, mira nezamestnanosti v srpnu 1955 byla 3%, 11%, 15%, 13,5% a 13,5%. Zdalo by se tedy, ze jsme na tom dost dobre. Pro vedu je ovsem rozhodujici, jake procento z hrubeho narodniho produktu se na ni vynaklada. Poucene o tom pise v prosincove Nove Pritomnosti Jaroslav Kriz. Hrozi, ze v zajmu kratkodobych ekonomickych cilu bude umrtvena schopnost ceske vedy uspesne se rozvijet a tak posleze prispet i k ekonomickemu rozvoji. Soucasnych 0,4 % hrubeho narodniho produktu nesnese srovnani s zadnou vyspelou zemi. Bohuzel to souvisi i s doporucenimi OECD z jara 1990 a jejich realizaci. Rady OECD: jsme dobri zaci?

Restrikce nadmernych poctu vedcu u nas zrejme podarila. Chybi mi vsak jistota, ze je to pro ceskou vedu a ekonomiku dobre. Kratkodobe se urcite usetri, dlouhodobe ale muzeme ekonomicky tratit.

Co kdyz v pozadi zajmu OECD bylo vyrazeni nebezpecne konkurence (nebezpecne pro ostatni evropske zeme, ktere jiz jsou cleny Evropske unie)? V neuprosne kapitalisticke konkurenci samozrejme financni sily, prumyslove kartely a koncerny k nam budou radeji investovat do vlastni vyroby (podle jejich know-how). Na prikladu rady uspesnych leku jsem v uvodu ukazal, ze ceska veda je konkurenceschopna. Ze by zapadni farmaceuticke firmy o to mely zajem, je vylouceno: radeji si koupi ceskeho vedce, aby pracoval pro ne a u nich. To uz dnes z pristupu zapadnich investoru do ceskeho farmaceutickeho prumyslu je zcela zrejme.

Nejsme v tom sami: podivejme se na Polsko. Clanek v "Nature" z 6. cervence 1995 je nadepsan "Polska veda potrebuje dalsi reformy". Komise OECD, ktera Polsko navstivila, nyni doporucila: zridit ministerstvo vedy; zridit "Rady ved" omezujicich soucasne pravomoci polske AV (pravomoci, kterych se nase AV po listopadu sama dobrovolne vzdala a vytvorila tak vakuum v meziresortnich stycich); zvysit vladni vydaje na vedu na 1 % hrubeho narodniho produktu z dosavadnich 0,7 %. To je pro nas ovsem alarmujici. Polaci si take vytvorili "statni vybor pro vedecky vyzkum", a ten komise OECD doporucila prenest na Rady ved a grantove agentury.

Rovnez Francie ma problemy (Nature 6. cervence 1995): nova vlada presidenta Chiraca s novou statni sekretarkou pro vedu Elisabeth Dufourcq bude take setrit. Bude podporovat vyzkum lidskeho genomu, starnuti a AIDS, ale jinak musi resit vaznou krizi ve financnim zajisteni vedy. Chyby v rizeni vedly k zadluzeni vyzkumnych ustavu CNRS; neni je z ceho zaplatit, protoze nova vlada bude hlavne setrit. Cilem je vytvareni petiletych smluv se zajistenymi financemi pro univerzity i pro vladni neuniverzitni vyzkumne ustavy na zaklade vedeckych projektu. Vedu nakonec opustilo mene vedcu, nez kolik se puvodne predpokladalo, a tak v CNRS nyni "prebyva" asi sto vedcu. Protoze mnoho soucasnych vedcu ma do roku 2005 odejit do duchodu, nebude se snizovat prijimani novych, take proto, aby se dale nezhorsovala vekova struktura. Jak by se mohl zlepsit evropsky vyzkum?

Tak nazval svou rec John Maddox, predni evropsky (britsky) publicista v oblasti vedy (do lonska sefredaktor Nature), prednesenou na konferenci v Parizi v zari 1995 (Nature 19. 10. 1995). Maddox, krome historickych reminiscenci rika: vyzkum je vazna vec a vedci jsou vazni lide a pta se: jak se muze situace zlepsit, kdyz rada evropskych statu nema ministerstva vedy? Chape take klicovy problem: ktere spolecnosti (kartely, trusty) zahubi sve konkurenty? Maddox je evropskym vlastencem: doporucuje, aby kapitalisticti giganti Evropy, jako je Siemens a Phillips, uspesneji bojovali se svymi konkurenty, konkretne se Sony (Japonsko) a ATaT. Nezapomina ani na autonomii kultury v jednotlivych evropskych statech. Univerzitni systemy jednotlivych zemi jsou symboly jejich kulturni identity. "Posledni vec, kterou Evropa potrebuje, je centralne organizovany uniformni system vyssi vychovy". Nemysli, ze by mela byt evropsky centralizovana vychova adeptu vedy. Uvazuje i o mezinarodnich univerzitach: zda se mu, ze v Evrope je sotva pul tuctu univerzit, ktera snesou srovnani s Harvardem, Berkeley a Stanfordem. Zaverem Maddox rika: "Evropa nepostrada technicke kompetence a obec vyzkumniku ma dobrou vuli". Evropska komise ovsem neni vlada: nema primy vliv na organizaci vedy. Takze i Maddox je do znacne miry euroskeptik. Prevazuje neduvera k vede Maddox zrejme zakusil cetna zklamani: verejnost ma radeji antivedu nez tu pravou vedu. V clanku v Nature (30. listopadu 1995) vzpomina, jak to bylo. Hlavni namitkou proti vede je to, ze nesplnila vsechny sliby. Ani v lecbe rakoviny, ani v mirovem pouziti atomove energie. Ale prece: lecba rakoviny se vyrazne zlepsuje. Atomova energie brani zhorsovani zivotniho prostredi na Zemi - bohuzel s riziky. Je to lepsi nebo horsi ve srovnani s nebezpecim ze spalovani fosilnich paliv?

Lide nemaji radi zmenu: delka jejich zivota se zvysuje, nachazeji se nove leky na jejich nemoci, ale na tomto usili se museji oni sami. To je nepohodlne. A tak lide hledaji pohodlnejsi cesty - a ty jim nabizi antiveda. Maddox vidi cestu napravy: lide by meli byt seznamovani s vedeckymi poznatky, a tedy s tim, co je pro ne dobre, i kdyz je to nepohodlne. Maddox take vidi to, co my jsme uz zaznamenali: pomoc pri sireni vedeckych poznatku muze prijit od nabozensky orientovanych lidi.

Neduvera k vede dosahuje svych vrcholu v Rusku. Boris Smakin v Nature (6. dubna 1995) potvrzuje Maddoxova slova, ze vedci by meli byt aktivnejsi v boji proti antivede. V Rusku roste pocet publikaci a televiznich ci rozhlasovych programu, propagujicich antivedu. Programy venovane skutecne vede jsou v mensine. Priciny: 1. Odpadla vladni cenzura tisku a tak vsechny dosud skryte oblasti buji. 2. Ti, co se zabyvaji astrologii, alternativni medicinou a mimozemskymi navstevniky Zeme jsou mladsi, aktivnejsi a adaptabilnejsi. 3. Rec antivedy je srozumitelnejsi, protoze jednodussi nez rec vedy. Antiveda mluvi z presvedceni, kdezto prava veda nezastira sve pochybnosti. Smakin rika: "Musime hledat cesty pro popularizaci vedy a jejich uspechu. Potrebujeme, aby vynikajici vedci dovedli ziskat pozornost mladych lidi ke krase i tajemstvim prirody." Je treba exponovat rozdily mezi fakty a fantazii, pravdou a lzi, vedeckymi predpovedmi a astrologickymi horoskopy. Je treba mluvit s verejnosti srozumitelnou terminologii a pouzivat instruktivnich prikladu. Televize a rozhlas by mely najit cas pro vedecke programy, pokud jim budou nabidnuty. Nejde jen o rychly utok, ale dlouhe usili, ktere slibuje dobre vysledky za mnoho roku".

Co my a co dal?

Nebyt pocitu odpovednosti vuci ceske vede, bylo by to jednoduche. Nabidne mi cizi firma uvazek k hajeni jejich zajmu: prijmu a vydelam trojnasobek sveho platu. Nebo v lepsim pripade: nabidneme mi ceska firma, abych propagoval jeji pripravky (ovsem s cizi kapitalovou ucasti), a vydelam dvojnasobek sveho dnesniho platu. Obe varianty jsou v trznim systemu normalni. Ceske vede ovsem neprospeji. V trznim konkurencnim boji se take musime ptat: prospiva to ekonomice Ceske republiky dlouhodobe? Budeme jeste nekdy mit nejake ceske leky na svetovem trhu? Samozrejme jsme my vedci zcela bezmocni - krome vykriku jako je tento. Vi vsak vlada CR jiste, co je dlouhodobe pro CR dobre? Ma poradni organy, ktere jsou s to to rozpoznat? Je si jista, ze to OECD s nami mysli dobre? Ze tedy OECD jde o budouci prosperitu Ceske republiky - nejen jako montazniho zavodu? Ze schuzi European Science Foundation (ESF) a European Medical Reserach Councils (EMRC) jsem ziskal dojem, ze o nas ani zas tak moc nestoji a v tom jsou podobni nasi vlade. Proc? Abychom nechteli prostredky z jejich rozpoctu? Kdo se tam - prostrednictvim svych akademii ved, jako Madarsko a Polsko - dostal, je uz ve vajicku (podle Becketta). My jsme jeste jen pozorovatele - neziskali jsme prostredky na prvni schuzi v Athenach v roce 1992. Ted o to bojujeme... Jsem euroskeptik, ktery by chtel zvolat - At zije Evropa.

Vratislav Schreiber, Prof. MUDr. DrSc., Predseda ceske endokrinologicke spolecnosti, Predseda Rady lekarskych ved CR, Predseda Rady pro popularisaci vedy AV CR, clen Ucene spolecnosti CR.

Jan Culík | Department | Home