Vsichni o ni mluvi, ale nikdo (skoro nikdo) nevi, co v ni je. To samo o sobe jeste neni nic proti nicemu. Je totiz ukolem diplomacie pripravit treba i dlouhym a diskretnim jednanim podpis dohody, smlouvy ci treba deklarace, k niz by vubec nedoslo, kdyby se o jejich obsah handrkovali vyvolavaci na politickem trhu. Dobra diplomacie je ztelesnenim statnich zajmu a zaroven odpovednosti k sirsim nez jen domacim ramcum. Zajmy umi kdekdo, zejmena populiste zprava i zleva, odpovednost je v diplomacii predevsim loajalita a z ni vyplyvajici diskretnost, odbornost a vysoka profesionalita. Diplomacie je sice soucasti moci vykonne, ale soucasti zcela osobitou, nezastupitelnou.

Smyslem cesko-nemecke deklarace je vycistit vzduch, na obou stranach hranic si uvolnit ruce, svazane ohledy a resentimenty k minulosti a hlavne ziskat jistotu, ze druha strana jiz neprijde s nejakym novym (staronovym) narokem.

Deklaraci musi schvalit parlamenty obou zemi. Pokud budou nekteri poslanci ci cele kluby chtit do vyjednaneho textu zasahovat, nikdo jim v tom nebude moci branit, ale bude to darebactvi: starosti maskovana destrukce. Pokud budou chtit poslanci k deklaraci pripojit jeste svoje vlastni prohlaseni, doprovodny, vlastne vzdycky interpretujici text, neni moci, ktera by jim v tom dokazala zabranit, ale bude to - chte nechte - znamenat jeji zbezvyznamneni.

Zasahy do hotoveho textu nemohou totiz nevyvolat obdobnou reakci na druhe strane: text je vybalancovan tak, ze i mala zmena dikce vyvola nutnost vyvazit ji z druhe strany - jinou malou ci vetsi zmenou. Jiz z prestyznich duvodu ani jedna druha strana nezustane k opravam a doplnkum prvni strany necinna. - Doprovodny text ponecha sice vlastni text deklarace netknuty, ale jaksi jej uzavorkuje, a tim odmocni, znevazi: bude se jiz z jeho existence podavat, ze nedokazala cosi duleziteho rici, anebo ze to nedokazala rici verohodne.

Prijeti deklarace vyzaduje velkorysost. Je nejvyssi cas - zpozdeni snad jiz nemohlo byt vetsi - udelat vstricny krok. Vstricny ve smyslu uznani, ze deklarace nemuze nikdy pojmenovat a zhodnotit celou minulost: museli bychom kazdy sepsat svou vlastni, osobni deklaraci. Jednou je konecne treba vykrocit z horkeho pocitu, ze minulost je nesdelitelna, ze kazdy vime sve, ze kdo to neprozil.... Vstricnost tu znamena konecne moudre rezignovat na miliony vlastnich, soukromych deklaraci a stvrdit, ze soucasnost a budoucnost je napriste dulezitejsi nez minulost.

Jinak budeme hroznou minulost, ony miliony soukromych tragedii, pred sebou hrnout se vsim moznym staronovym balastem jeste desetileti. Proto je na miste mluvit o darebactvi. Nikdy pred tim totiz nebyla tak prizniva doba. V neposledni rade jde take o duveru v nasi diplomacii, v prezidenta.

Pravda, trva to vsechno trochu prilis dlouho. Zda se, ze nikoli predevsim nasi vinou. Zda se, ze kancler sousedni zeme si dava na cas a ze mu to doma skoro vsichni trpi. Je to cas starosti, anebo cas bagatelizovani? Kancler, to je uz ale jiny problem. Nikoli ten nas.

Jan Culík | Department | Home