Myslim ty televizni. O vsem moznem. Televizni obrazovka je pro debaty jako stvorena. I kdyz mam osobne radsi debaty rozhlasove, protoze mam pocit, ze jejich ucastnici se prece jen na mikrofon predvadeji min nez na kameru.

Rekl jsem: o vsem moznem. O zahradkarstvi, o literature, o chovu kraliku, o detech a jejich vychove, a vubec. Prirozene take o politice.

O te v televizi debatuji vsude, a pomerne casto. V predvolebnim obdobi obcas, i kdyz malokdy, politikove ruznych vyznani v prime konfrontaci. Obvyklejsi byva diskuse predniho politika - presidenta, predsedy vlady, vudce opozice a nekolika dalsich, jimz se rika osobnosti - s kvalifikovanymi novinari a komentatory, nikoli nutne televiznimi, ale v kazdem pripade nejmene stejneho kalibru, s povesti lidi maximalne objektivnich nebo prinejmensim se schopnosti nezaujate subjektivity. Nejobvyklejsi jsou vsak debaty o politickych aktualitach, mezi novinari, komentatory, politology, pruzkumniky verejneho mineni, proste lidmi od fochu. A take se zahranicnimi novinari v zemi akreditovanymi.(V Nemecku to byl leta letouci jeden z nejoblibenejsich programu.) Takove debaty byvaji nejzajimavejsi, protoze se tu pred divakem ci posluchacem politika stava predmetem kvalifikovane analyzy z ust tech, kteri ji primo neprovozuji, nybrz pouze pozoruji, hodnoti, interpretuji. Umoznuji tak tem pred obrazovkou nebo u prijimace, aby se lepe vyznali a nebyli odkazani na vlastni emoce, sympatie, antipatie, nebo v nejlepsim pripade laicky soud, opirajici se vetsinou o utrzkovite informace. Smyslem takovych debat je vychova obcanu k politice.

U nas se pod nazvem DEBATA pestuje, pokud jde o politiku, zanr v Evrope prakticky neznamy - mimo vyjimecna obdobi ci situace: pravidelne debaty mezi politiky. Tedy mezi lidmi, kteri jsou pro takovy ucel nejmene kvalifikovani. Smyslem jejich existence je totiz ziskavat volice, pusobit na verejne mineni, hajit sebe, svuj nazor a svou ideologii a potrit nebo aspon znevazit protivnika, jeho nazor, jeho ideologii. Misto vychovy obcanu se tu televize (i rozhlas) propujcuje k verbovani volicu a k vytvareni politickych taboru na zaklade nikoli znalosti a pochopeni, ale emoci, sympatii a antipatii. Navic vsichni vime, ze politik pred obrazovkou ci mikrofonem, a navic ve spolecnosti jinych politiku, povinne bud propaguje, nebo zatlouka, bud ziskava, nebo odrazuje. Objektivita ci nezaujata subjektivita nejsou jeho obor. A ty si, obcanku, porad, jak muzes.

Coz aby aspon jeden program nasi televize, jeden rozhlasovy vysilac, prestal hrat tuhle hru na nase furianty a vytvoril typ debaty nikoli politicke, ale o politice a jejich aktualitach. Byl by to prinejmensim maly krucek smerem do Evropy. A obcan i spolecnost by na tom jen ziskali, uz proto, ze by o politice museli zacit premyslet.

Jan Culík | Department | Home