Jan Culík | Department | Home
Hrabenka Doenhoffova pochazi z vychodopruske liberalne-konzervativni slechticke rodiny, vystudovala narodni hospodarstvi. Je verici protestantka. V roce 1994 oslavila sve 75. narozeniny. V roce 1971 ji byla udelena prestizni Mirova cena Nemeckeho knizniho obchodu za zasluhy o smirovani narodu Vychodu a Zapadu.
Tydenik Die Zeit, od jehoz prvniho vydani v lednu 1946 uplynulo letos padesat let, patri v SRN k prominentnim tiskovinam, spolu s Frankfurter Allgemeine Zeitung a s tydeniky Die Welt a Der Spiegel. Jeho spoluvydavatelem je i byvaly zapadonemecky kancler Helmut Schmidt.
Casopis od sveho zalozeni je rozhodne proevropsky, vzdy prosazoval spojeni Nemecka se Zapadem, od zacatku studene valky byl pro znovuvyzbrojeni Nemecka. Od sveho vzniku je zastancem principu socialne trzni ekonomiky. Po stavbe berlinske zdi podporoval politiku "zmeny priblizovani". Jako prvni mestansko-liberalni periodikum uverejnil vyzvu osmi evangelickych intelektualu k uznani hranic na Odre a Nise.
Mezinarodni vehlas tydeniku zalozily politicka a narodohospodarska rubrika a fejetony. Mezi jeho vyznamne spolupracovniky patrili mj. Rolf Dahrendorf, Zbigniew Brzezinski, Henry Kissinger.
Die Zeit v soucasne dobe kritizuje nehybnost vladnoucich konzervativnich stran i nedostatek imaginace u socialnich demokratu. Strane zelenych vytyka nekompetentnost v ekonomickych otazkach i ve vecech, tykajicich se reseni nezamestnanosti. Venuje mimoradnou pozornost sociologickym, filosofickym a ekonomickym rozborum budoucnosti soucasne evropske a zejmena nemecke spolecnosti, v jejimz zivote udajne stale zretelneji chybi transcendentni hodnoty. Uvahy na uvedene tema opakovane obsahuji vetu: "Nevime, cim tato spolecnost drzi pohromade." mz
1. Bez sebeomezovani a sebekazne nemuze zadne spolecenstvi zit. Kazda spolecnost potrebuje pravidla hry, potrebuje normy, jimiz se jednotlivec ridi; neobejde se take bez urcitych vazeb a tradic.
Neomezena liberalizace, svoboda bez sebeomezovani vede k chaosu a nakonec ke svemu opaku: k autoritarskemu donucovani. Kazda spolecnost potrebuje minimalni eticky konsensus, bez nehoz se rozpadne. Liberal Ralf Dahrendorf varuje pred prizrakem "svobody, ktera se stane existencialni nocni murou, kde je vsechno mozne a na nicem uz nezalezi".
2. Nebrzdeny hon za pokrokem, za stale vetsi svobodou, za uspokojovanim dalsich a dalsich pozadavku znici kazdou spolecnost a vede nakonec k anarchii. Harmonie a stabilita nejsou za takovych okolnosti mozne.
3. Nejdulezitejsim pozadavkem vuci jednotlivci i spolecnosti je zachovavat miru. Dnes ale plati heslo maximalizovat - vsechno musi byt vetsi a vetsi, musi byt vic a vice svobody, rustu, zisku.
Podstatou trzniho hospodarstvi je soutez a motorem souteze je vlastni uzitek. Kdyz kazdy vyrabi a spotrebovava, kolik jen muze, je to pry pro spolecenstvi to nejlepsi. Jenze nutnost maximalizovat zisky nici kazdou solidaritu a nejake vedomi odpovednosti uz vubec nemuze vzniknout.
Soustredi-li se kazdy jen na svuj vykon a na svuj pozitek a odpovednost za obecne blaho nechava na statu, jde spolecnost ke dnu.
4. Prehnany duraz na vykon, vydelek a karieru, ktery stavi ekonomickou stranku do sameho stredu zivota, vytlacuje vsechno duchovni, humanni a umelecke na okraj.
Nasi dobu charakterizuje naprosty pozitivismus. Vylucna svetskost ale izoluje cloveka od jeho metafyzickych zdroju, snizuje ho na uroven stroje a vydava ho na pospas jeho vlastni jesitnosti a touze po moci.
Takovy system jako jediny smysl zivota nemuze cloveka natrvalo uspokojit, protoze mu uplne chybi rozmer hloubky. Max Weber mluvil o "spolecnosti kouzla zbavene", do niz "byl propusten clovek vytrzeny z jistoty spasy".
5. Prave v dnesnim svete, tak bohatem na svody a nabizena vzruseni, roste potreba zakladni mravni orientace a zavazneho systemu hodnot. Mnohe z toho, cim trpime - jako je rostouci kriminalita, brutalizace vsedniho dne, korupce az po nejvyssi mista statu - souvisi s tim, ze uz neplati zadne eticke normy a zadne mravni zabrany
Prezident Spolkoveho uradu pro vysetrovani Hans-Ludwig Zachert, mluvil nedavno v Berline na velice poucne konferenci, venovane problemu korupce, o "hrozive erozi pravniho vedomi". Prezident hessenskeho Kontrolniho uradu Udo Maeller, se pohorsoval nad "rakovinnym nadorem korupce, ktera otrasa pravnim statem v samych zakladech". A vrchni statni navladni ve Frankfurtu nad Mohanem, Wolfgang Schaupensteiner, referoval o tom, ze jen v jeho oblasti bylo od roku 1987 v 1500 pripadech zahajeno vysetrovani proti urednikum a podnikatelum pro korupci (prevazne podplaceni).
6. Po dlouhe dobe autoritativniho zneuzivani statni moci byla touha po svobode pochopitelne silna, ale bezbreha svoboda usti nakonec automaticky do autoritarniho rizeni. Predevsim v dobe trzniho hospodarstvi, kdy lide zameruji svoji ctizadost na to, aby vydelali co nejvice penez - a to jakymkoli zpusobem - siri se mentalita obohacovani do vsech oblasti. Proto je tolik filmu plnych nasili, sexu a zlocinu, protoze zajistuji nejvyssi sledovanost a tim i nejvyssi zisk.
Americka psychologicka asociace tvrdi, ze prumerny patnactilety American uz videl na obrazovce priblizne 6.000 vrazd a 100.000 nasilnych cinu a stravil vice hodin pred televizorem nez ve skole.
7. Predevsim z hospodarske oblasti vymizela schopnost uvazliveho sebeomezeni. Stale se rika, ze rust je nutna odpoved na chudobu a nedostatecny rozvoj. Pritom se nebere v uvahu, ze rust naopak ochuzuje, protoze ekologicke naklady (jeste vice znicenych lesu, jeste vice CO2, jeste vice jedu do zemedelstvi) prevazuji nad uzitkem.
Rostoucim zadluzovanim spotrebovavame kapital budoucich generaci a omezujeme tak moznost budouci spotreby. Bez rozmyslu jsme vystupnovali blahobyt spolecnosti tak, ze nektere zeme a mnohe obce stoji pred zhroucenim.
8. Nikdo dnes nema vizi. Nikdo nerika, co se ma stat a jak to pujde dal. Duchovni zivot charakterizuje bezradnost a sklicujici prazdnota. Po prvni svetove valce predpovidal Aldous Huxley v utopii Brave New World (1922) a George Orwell (1935) v ironicke fikci 1984, jaky bude vyvoj nasi civilizace. Dnes neni nikdo, kdo by predpovidal.
9. Dnes jsou politici frustrovani a obcane otraveni, velke klasicke strany pritahuji stale mene volicu, ucast ve volbach klesa a pribyva neduvery k demokraticky legitimovanym institucim statu. Demokracie u nas neni ohrozena extremne pravicovymi skupinami, nybrz vylucne sama sebou; prehanenim svych vlastnich zasad, tedy bezbrehym trznim hospodarstvim a neomezenou svobodou.
Bude-li tento vyvoj pokracovat, dovedu si predstavit, ze za deset let kapitalismus zahyne stejne jako zahynul marxismus.
10. Co se muze a musi stat? Politika bohuzel nezna recepty jako v kuchyni: Vezmi libru cukru a sest vajec... Musi se zmenit meritka, klima a dokonce i lide sami. To se ovsem neda naridit zakonem nebo vyhlaskou; muze se to stat jedine ozivenim pravniho vedomi. Lze si take predstavit, ze toho budou mit obcane jednoho dne dost a budou chtit neco docela jineho - pravdepodobne tedy opak; na dialekticky zakon se stale jeste lze spolehnout.
11. Otazka zni: zliberalizovali jsme se k smrti? A odpoved: bezuzdna liberalnost vedla k obrovske nedbalosti. U uredniku, kteri maji rozhodovat a vydavat povoleni, mizi vedomi bezpravi. Kdyz ostatne sam stat uznava takzvane uzitecne odvody (tj. uplatky, ktere plati prumyslove podniky, aby dostaly zakazku) a srazi je z dani, kdo se muze divit, ze lide vidi v danovem uniku jen kavalirsky delikt?
12. Pravni stat, cili delba moci, pluralismus, rule of law, to jsou jen predpoklady a ramec obcanske spolecnosti. Rozhodujici je, co z toho obcane udelaji, tedy smysleni lidi a jejich chovani. Ti, kdo nesou odpovednost, musi opet prokazat tolik smyslu pro cest, aby nestaveli svuj vlastni prospech nad obecne blaho.
Nemuze to prece byt tak, ze se ze sekularizovaneho sveta nutne vytrati vsechny eticke zasady. Take neni mozne, aby se o reformach trzniho hospodarstvi nesmelo premyslet - z obavy, ze se pak octneme automaticky v zajeti centralne rizeneho hospodarskeho systemu. Jinymi slovy: musi prece byt mozne doplnit trzne-hospodarske struktury tak, aby byli lide motivovani chovat se lidsky a nehnat se jako selmy za koristi.
Zaver techto uvah: vsechno zavisi na cloveku - na kazdem z nas.
Tyto teze napsala Marion hrabenka Doenhoff pro sympozium na tema "Budoucnost liberalismu", ktere se konalo 17. listopadu 1995 na zamku v Hambachu.
Jan Culík | Department | Home