Story, kterou predkladam, muze vypadat trochu pohadkove. Tedy bylo, nebylo...

Udalosti pred sedmi lety mne zastihly m.j. pri pri zakladani druzstva, ktere si kladlo zcasti vydelecne, zcasti charitativni cile. K dilu jsem byl prizvan jako ekonom. V roce 1990 to slo docela jednoduse: druzstvo bylo povoleno a zaregistrovano. Clenove meli jedinecnou sanci vlozit druzstevni podil 1.000,-Kcs s tim, ze nemohou cekat zadny zisk - jenom zpravu, co bylo behem roku prospesneho vykonano. Techto "podnikatelu" se kupodivu seslo nekolik set.

Nechci zde hodnotit onu zvlastni kombinaci dobrych umyslu a vetsi ci mensi neprofesionality, nadseni a proher, pochybnostmodel (Vladimir Jenkins)ani se socialni charitou... Samotny fakt, ze druzstvo prezilo do dnesnich dnu s temito umysly a v tomto podnikatelskem prostredi povazuji za udalost hodnou zaznamenani.

Kdyz prisla kuponova privatizace, povazovali jsme temer za svou povinnost nabidnout clenum druzstva, jejich pribuznym a priznivcum pomoc v teto veci. Zalozili jsme investicni privatizacni fond. K tomu bylo treba jednoho milionu korun, vklady cinily 350,-Kcs. K necelym trem tisicum zakladatelu se pridali dalsi, vysledna akciova spolecnost vsak zustala v kategorii "malych fondu".

Opet zde nehodlam popisovat proces uceni clenu predstavenstva a nepatrneho "aparatu", uspesnost investovani, ani spravu portfolia. Po zaregistrovani prvni vlny bylo zakladatelum nabidnuto, zda chteji svuj "vklad" promenit na 1 akcii navic, anebo venovat onech 350,-Kcs na charitativni ucely. Cast se rozhodla pro variantu prvni. (Jeste jsme museli presvedcit ministerske uredniky, ze nejde o nic nekaleho.) Cast zareagovala tak, ze jim "nejde ani tak o to zvitezit, ale zucastnit se". Zucastnit se s nami!- coz jsme povazovali za dost zavazujici.

Kurzy akcii - vsech, tedy i nasich, zaznamenavaly az na vyjimky volny pad. Kdyz klesly dost hluboko, objevily se snahy o skupovani. Pres vsechnu profesionalni nezkusenost nebylo tedy portfolio fondu asi tak spatne.

Jedna "burzovni spolecnost", jejiz praktiky se posleze dostaly i na stranky denniho tisku, oslovila nase akcionare osobnim dopisem. Podali jsme na policii trestni oznameni pro podezreni ze spachani trestneho cinu neopravneneho nakladani s osobnimi udaji. Po ctrnacti mesicich se nam dostalo od policie odpovedi, ze se nase oznameni odklada, nebot "pri vytezeni" podezrelych se mj. zjistilo, ze "adresy obcanu ziskali ze Zlatych stranek"!? Podepsani pplk.JUDr a policejni rada. S prominutim, jak rikaval Vlasta Burian, pri jejich vzdelani: zlate oci, ktere dovedou ze Zlatych stranek vycist, kdo investoval do ktereho konkretniho fondu!

Mezitim "burzovni spolecnost" - kdyz prilis neuspela, prodala nekolikaprocentni podil nasich akcii do dalsich rukou. Po roce se na obzoru objevili dalsi zajemci: o spravu fondu (za pomerne slusne "vsimne" pro cleny predstavenstva), o kooptaci do predstavenstva a "pomoc" pri rizeni fondu. Nabizeli i pomoc u rejstrikoveho soudu, kde jiz pres rok vazla registrace zvyseni jmeni fondu na zaklade druhe vlny privatizace. Mezitim se u pripadu vystridaly tri soudkyne, aby konecne ta treti odmitla registraci provest, nebot jsme m.j. pred rokem nedodrzeli lhutu 30 dnu pro predlozeni zadosti.

Soudcovska nezavislost je velka vec. Jestlize zakon navaze soud urcitou lhutou pro vyrizeni registrace a zrejme neplati ani vnitrni smernice "kdo driv prijde ten driv mele", muze se nezavislost lehce zmenit na zvuli: v tisku se clovek dovida zcela bezne, ze nekteri stastnejsi a take shodou okolnosti movitejsi klienti dosahuji registrace u rejstrikovych soudu i za nekolik dni, ba nasli se i stastlivci, kteri dosahli registrace jeste drive nez jejich spolecnost vubec vznikla.

Ale vratme se k nasim agilnim akcionarum, kteri se snazili nejprve o "pratelske prevzeti" fondu. Kdyz neuspeli, presli do utoku. Zahrnovali ty ostatni akcionare nabidkami na odkoupeni akcii a take pomluvami predstavenstva, ktere ani neumi zaridit registraci u rejstrikoveho soudu! Adresar akcionaru, "ziskany ze Zlatych stranek", patrne koupili od "burzovni spolecnosti" spolecne s akciemi. Odkup od drobnych akcionaru organizovala spolecnost, ktera se smutne proslavila v jinem pripadu: akcionare jisteho fondu kdysi ziskala tim, ze jim vyplatila "zalohu na budouci dividendy". Za nejaky cas jim ovsem vyhrozovala soudem, pokud nevrati onu zalohu, nebot - svete div se - dividendy zatim zadne nebyly!

Tento precedens daval tusit co by cekalo nase ovecky v momentu, kdy by vlci v rouse berancim ovladli fond. Vyvrcholenim snah o prevzeti fondu pak - krome vyhruzek - byl posledni dopis nasim puvodnim akcionarum, k nemuz si ti dobri muzove vypujcili dopisni hlavicku s logem naseho fondu, aby jim uverili, ze se odkup akcii deje s vedomim predstavenstva fondu...

Kdyz nas pravnik nepochodil na rejstrikovem soudu, ani u policie, pokusili jsme se o ziskani vehlasnejsiho muze zakona, ktery by nam pomohl dobrat se prava a spravedlnosti. Obratili jsme se na znameho odbornika, zkousejiciho stesti i na poli politickem. Kupodivu - mozna prave proto, ze veci rozumi - nam podani dalsiho trestniho oznameni rozmluvil: nase sance videl jako male, a navic zdlouhave a nakladne.

Clovek-neprofesional si mane vybavuje, jak by asi takovy "case" probihal na Divokem Zapade: postizena pravnicka osoba by navstivila serifa a porovnanim dopisu s hlavickou fondu, podpisem dole na dopise a vypisem z podnikoveho rejstriku by se snadno ukazalo, ze jde o podvod. Serif by si pripnul hvezdu, kolt umistil nize pod pasem a vydal by se do mistniho saloonu a bez otaleni zatkl neznameho cizince... Zel Bohu, nezijeme na Divokem Zapade. Byl jsem jeste u toho, kdy cele predstavenstvo podepsalo dopis nasim akcionarum, kterym se jim stvrzovalo, ze predchozi dopis je podvrh. Pak jsem uz ale navrhl ukonceni cinnosti fondu, doporucil jsem jeho likvidaci /rozprodej akcii a rozdeleni cisteho obchodniho jmeni akcionarum/ a rezignoval jsem na dalsi ucast ve statutarnim organu fondu - moji kolegove chteji bojovat dal. Ja to beru jako prohru, prohru osobni, a prohru myslenky. I kdyz - kdo vi, zazraky se deji....

Toto osobni zamysleni pisu v den zahajeni 2.kola senatorskych voleb. Starosti radneho obcana jsou i mymi starostmi - nejen volebniho billboardu ODS, a to jiz delsi dobu. V zaveru roku 1992 jsem si behem studijniho pobytu v Cambridge pripravoval habilitacni prednasku "Ekonomicka transformace a pojem radu". Po docentske habilitaci v lednu 1993 prednasku zverejnil S-obzor, sociologicky casopis redigovany mymi kolegy z fakulty. Publikaci v casopisech s vetsim nakladem mi odmitla jak redaktorka Ekonoma, tak sefredaktor Perspektiv se shodnym zduvodnenim: clanek by mohl zpochybnovat politiku koalice... V prosinci tehoz roku jsem dostal prilezitost toto sve poselstvi zopakovat na vyrocni schuzi Ceske spolecnosti ekonomicke - jako jeden ze dvou koreferatu k hlavnimu referatu premiera. V lete roku 1994 potom prednasku zverejnila Politicka ekonomie (a v angl. verzi Prague Economic Papers). Na podzim tohoto roku - tedy se zpozdenim skoro ctyr let - se myslenky me jaksi povedome ocitly na billboardech nejsilnejsi politicke strany... Prave jsem se rozhodoval, zda ma smysl podnikat v zemi, kde zrejme nefunguje pravni rad...

Je asi pravda, ze z jedne "pripadove studie" nelze odvozvat obecne zavery. Take nechci tvrdit, ze se nachazime v situaci uplne vyjimecne. S podobnymi jevy se lze jiste setkat i jinde. Pokud vsak takove jevy ne-radu (disorder zni lepe) prekroci urcitou hranici (v ruznych zemich ruznou), dostavuje se nevyhnutelne jedno vyusteni: politicka krize, krize duvery v existujici politicke strany, u nekterych krize duvery v parlamentni demokracii vubec. Obavam se, ze se k teto hranici zaciname povazlive priblizovat.

Jan Culík | Department | Home