Stavka statnich zamestnancu ve Francii proti vladnimu navrhu na dukladnou reformu socialniho a zdravotniho pojisteni, vyvolala plno otazek. O Francouzich se sice rika, ze cas od casu neco takoveho potrebuji, ale dlouhodobe ochromeni veskere dopravy, posty a dalsich je prece jen trochu moc. Ac statni zamestananci tvori kolem tri procent obyvatelstva, jejich stavka postihla nejen hospodarstvi jako celek, ale uplne kazdeho cloveka. Teprve pri takove prilezitosti si take vsichni najednou uvedomi, na kolika jinych lidech jsme v moderni spolecnosti zavisli.

Prave stat je ovsem zvlaste citlivym tercem stavkoveho protestu, ktery tak nutne dostava i svoji politickou stranku: prizivi se na nem i nespokojenost politicka. Do budoucna je to mozna dalsi duvod pro to, ze i radu dnes verejnych podniku by bylo rozumne privatizovat. Reformu, proti niz se stavka obraci, pritom poklada za nutnou a spravnou nejen vlada a pravicova parlamentni vetsina, ale dokonce i nekteri odborovi predaci. S rostoucim statnim dluhem, ktery do budoucna ohrozuje plneni Maastrichtske dohody, je totiz tak jako tak treba neco udelat a vladni navrh je podle nazoru vetsiny novinaru - nejenom provladnich, kterych je ostatne ve Francii pomalu - dobre pripraven. Rusi vsak, mimo jine, nektere vysady treba zeleznicaru - a ti si to nechteji nechat libit.

Ale stavky ve verejnych sluzbach se od tech jinych lisi take tim, ze se netykaji jen zamestnavatelu a zamestnancu. Je v nich silna slozka jisteho vydirani: rukojmim je tu cela spolecnost. Pri pohledu z Cech clovek chte nechte porovnava a musi ocenit, jak treba stavka nasich lekaru probihala vskutku v rukavickach.

(js)

Jan Culík | Department | Home