DOCUMENTS

Elvira Olonova

V. A. Francev v Praze v letech 1921-1942

(Na zaklade prazskych archivu)1

(Elvira Olonova. V.A. Francev in Prague 1921-1942)

Zivot a dilo ruskeho slavisty V. A. Franceva (1867-1942) jsou nerozlucne spjate s Prahou a Cechami. Poprve sem prijel v r. 1893, od r. 1897 zde absolvoval triletou vedeckou staz. Byl pro tu praci pripraven: v letech 1886-1890 studoval na Historicko-filologicke fakulte Varsavske univerzity, kde pozdeji pusobil jako docent a pak profesor slovanske filologie. Byl zakem ceskeho vedce J. Perwolfa a ruskych A. Budilovice a K. J. Grotta.

Kdyz prijel do Prahy, pracoval v knihovnach a archivu Muzea kralovstvi ceskeho. V te dobe se spratelil s ceskymi slavisty a filology J. Gebauerem, J. Polivkou, A. Paterou aj. a take se spisovateli A. Jiraskem a Z. Wintrem. Do kruhu jeho pratel take patrili etnograf C. Zibrt a historici V. V. Tomek, J. Kalousek a J. Pekar. V dobe svych zahranicnich cest se sblizil se slavisty z jinych zemi, s V. Jagicem, K. Jureckem, M. Murkem aj. (Syllaba 1977).

Pozdeji do Prahy jezdil kazdy rok, pripravoval zde edice korespondence V.Hanky a J.Dobrovskeho. V r. 1907 ho Kralovska ceska akademie nauk pozadala o pripravu k edici korespondence P. J. Safarika. Trvalo skoro dvacet let nez tento ukol splnil.

V r. 1901 byl zvolen za zasluhy o ceskou slavistiku dopisujicim clenem prespolnim, v r. 1904 - prespolnim clenem Ceske akademie pro vedy, slovesnost a umeni, v r. 1909 - dopisujicim clenem Spolecnosti narodopisneho muzea ceskoslovenskeho. V r. 1912 dostal cestne obcanstvi mesta Prahy.

Publikoval od r. 1902 se soustavnym zajmem o temata bohemisticka, vydal velke mnozstvi studii a knih, z nichz uvadime nejdulezitejsi: Rusove v Cechach za valek napoleonskych (1898), Ob izucenii slavjanstva (1901), Glavnyje momenty v razvitiji cesskogo vozrozdenija (1901), Ocerki po istorii cesskogo vozrozdenija, Rusko-cesskije svjazi konca XVIII i pervoj cetverti XIX st. (1902), Cesskije dramaticeskije proizvedenija XVI-XVII st. (1903), Pisma k Vjaceslavu Ganke iz slavjanskich zemež(1905), Korespondence Josefa Dobrovskeho II. Vzajemne dopisy Josefa Dobrovskeho a Jiriho Samuele Bendtkeho z let 1810-1827 (1906), Vvedenije v slavjanovedenije (1915).

V dobe prvni svetove valky a revoluce se Varsavska univerzita se prestehovala do Rostova na Donu a odtud v breznu r. 1919 poslal V. A. Francev dopis svemu priteli a vyznamnemu ceskemu slavistovi Jirimu Polivkovi (1858-1933), v nemz sdeloval adresatovi, ze by byl rad, kdyby mel moznost pusobit na Karlove univerzite na katedre ruske literatury. Predpokladal, ze v novem nezavislem Ceskoslovensku by se mohlo uskutecnit toto jeho davne prani (pripomina, ze asi pred deseti lety mluvil o tom jiz s kolegou Frantiskem Pastrnkem (1853-1940).

Priznacne bylo to, ze prave tito dva vedci spolu s dalsim slavistou Janem Machalem (1855-1939) se jiz o mesic drive obratili na profesorsky sbor Filozoficke fakulty s nasledujicim dopisem:

1360-1918/19

Sbore profesorsky!

Nizepsani navrhuji, aby bylo uvazovano o povolani prof. Vladimira Andrejevice Franceva za profesora srovnavacich dejin slovanskych literatur.

V Praze 27.II.1919.

F. Pastrnek

Polivka

Machal

Dopis je priznacny jako dukaz zajmu ceske verejnosti o ruske vedce, kteri pak behem nasledujicich desetileti pusobili v Praze.

Dopis se dochoval v archivu Filozoficke fakulty Karlovy univerzity spolu s dopisem dekanstvi, kterym byl Francev zvan do Prahy:

K cis. 1360.

V Praze dne 13. prosince 1920.

Panu Dru.

Vladimiru Andrejevici Francevu

v R o s t o v e

Podepsane dekanstvi Vas uvedomuje, ze byl jste profesorskym sborem filosoficke fakulty ceske university Karlovy v Praze v sedeni, konanem dne 27. listopadu 1919, navrzen za radneho profesora slavistiky a ze je nutno, abyste se osobne dostavil do Prahy, aby mohlo ceskoslovenske ministerstvo skolstvi a narodni osvety s Vami sjednati podminky, za nichz byste prijal recenou profesuru.

Dekanstvi fakulty filosoficke ceske university Karlovy

(podpis necitelny)

t. c. dekan

Dalsi dopis byl od 28. zari 1921 od kancelare prezidenta republiky, v nemz se Francevovi sdelovalo, ze bude prijat prezidentem 6. rijna 1921, coz znamenalo, ze v teto dobe vedec jiz byl v Praze. Rozkazem prezidenta republiky pak se rozhodlo o tom, ze jiz od 20. prosince 1921 se V. A. Francev stal profesorem Karlovy univerzity. Zvaci dopis byl podepsan kanclerem prezidenta republiky Premyslem Samalem (1861- 1941), na ktereho se pozdeji Francev obracel ve veci pomoci svemu uciteli akademiku Grottovi, o cemz svedci odpoved P. Samala z 24. unora 1926.

Tak V. A. Francev dostal moznost a prilezitost pokracovat ve sve praci, kterou zapocal pred valkou. Byl jmenovan radnym profesorem slovanske filologie a stal se reditelem rusistickeho oddeleni slovanskeho seminare na Filozoficke fakulte Karlovy univerzity (pro vymeru vysluzneho byla zapoctena doba od 1. ledna 1900).

O charakteru prace tohoto vedce pak vypovidaji mimo jine dekovne dopisy, napriklad od doktora Eduarda Benese:

Ministersky predseda

KB-90.

V Praze dne 8. unora 1922.

Vazeny pane profesore!

Prijmete muj srdecny dik za zaslani Vasi plakety "Z epochy znovuzrozeni Podkarpatske Rusi" a za venovani, jez jste mi pripsal.

Dr. E.Benes v.r.

O neco pozdeji (4.cervence 1923) dr. Vaclav Girsa dekuje Francevovi za knihu Cesta J.Dobrovskeho a hr. J.Sternberka do Ruska v l. 1792 - 1793 (vyslo v Praze v r. 1923). O nekolik let pozdeji rusky ucenec dostava nasledujici sdeleni podepsane dr. Josefem Zubatym (1855 - 1931):

Ceska akademie ved a umeni

Cl. 461 1928

Pan

prof. Dr. Vlad. J. F r a n c e v,

clen ceske akademie,

Praha XII.

Halkova c. 54.

Slovutny pane!

Podepsane presidium klade si za cest oznamiti, ze III. trida Ceske akademie se usnesla udeliti Vam cenu presidenta Jos. Hlavky Kc 3.000,- (tritisice) za Vase prace v oboru ceskych literarnich dejin, zvlaste za vydani Safarikovy Korespondence.

Penize Vam vyplati kancelar Ceske akademie.

V Praze dne 12. brezna 1928.

Zubaty

president

Publikace Korespondence P. J. Safarika. Vzajemne dopisy P. J. Safarika s ruskymi ucenci (182005-1861-.I.II) vysla v Praze v letech 1927, 1928 (vydani, predmluva). Francev zustaval badatelem romantickeho zamereni, ktereho vzrusovala predevsim problematika vzajemnych slovanskych vztahu. Theodor Syllaba pise ve sve knize o V. A. Francevovi, ze ve dvacatych a tricatych letech vyucoval rusky jazyk (uvod do studia rusistiky, historickou mluvnici, fonetiku a morfologii), ruskou literaturu od nejstarsich dob do poloviny 19. stoleti a prednasel o dejinach rusko- ceskych vedeckych a literarnich styku. Krome toho prednasel uvod do studia slovanske filologie, dejiny slavistiky, dejiny jihoslovanskych literatur a mel jeste radu specialnich kursu. A dodava, ze ve sfere vyzkumne Francev patril ke generaci orientovane V. Jagicem na vytvareni materialu k dejinam slovanske filologie. Jeho publikace se vyznacovaly velkym bohatstvim materialu, ktere vytezil z archivu.

K nejdulezitejsim dokumentum Literarniho archivu patri sdeleni nasledujici:

Zemsky urad v Praze

C.198660 ai 1929

I A 240/5 ai 1928

Pr. O.

V Praze, dne 22. dubna 1929.

Pan

Dr. Vladimir Francev

universitni profesor

v P raze XII.

Londynska ul.c.54.

Zemsky urad v Praze udeluje Vam k Vasi zadosti ze dne 3. prosince 1927 na zaklade toho, ze usnesenim rady hlav. mesta Prahy ze dne 29. dubna 1927 bylo Vam zajisteno prijeti do domovskeho svazku obce Prahy, statni obcanstvi ceskoslovenske.

Prilohy zadosti se vraceji s podotknutim, ze jest se Vam prihlasiti u magistratu v Praze za tim ucelem, abyste slozil predepsanou prisahu statoobcanskou.

Za zemskeho presidenta:

Podpis necitelny

Pan Dr. Vladimir Francev slozil

dnesniho dne u podepsaneho uradu

statoobcanskou prisahu.

V Praze dne 1. rijna 1929.

Dr. S o b o t k a, v.r.

Udelovani ceskoslovenskeho obcanstvi ruskym emigrantum bylo v teto dobe spise vyjimkou nez pravidlem. V pripade Franceva svou roli mely zrejme zasluhy badatele o ceskou vedu.

20. zari 1930 se Francev stal take radnym clenem Slovanskeho ustavu v Praze, a kratce pred tim (18.dubna 1929) clenem Sboru pro vyzkum Slovenska a Podkarpatske Rusi v oboru kulturnim.

Vysokeho oceneni a lidskeho hodnoceni jeho prace V. A. se Francevovi dostalo v souvislosti s jeho zivotnimi jubileji v r.1927 a 1937.

Jako nejvyraznejsi dokument tohoto druhu uvadime dopis dr. Zubateho:

Ceska akademie ved a umeni

Slovutny pane profesore!

Ve dnech, v nichz dokonavate sedesaty rok sveho ziti, vzpomina i Ceska akademie ved a umeni, jejimz prespolnim clenem jste od dlouhych let, Vasi bohate prace vedecke. Vzpomina ji tim vdecneji, ze merou tak hojnou jest venovana otazkam tykajicim se osvetoveho zivota naseho naroda a jeho stykum s osvetovym zivotem jinych narodu slovanskych, zvlaste naroda ruskeho. Neni ruskeho ucence, jehoz jmeno by tak bylo znamo v nejsirsich kruzich u nas, jako jmeno Vase; zvykli jsme jiz davno videti ve Vas nikoli naseho pritele a casteho hosta, nybrz primo nasince a tento cit nalezl posily zejmena v poslednich letech, v nichz pusobite jako ucitel na nasem uceni Karlove. Proto je nizepodepsane presidium presvedceno, preje-li Vam dnes jeste dlouha leta stale svezesti tela i ducha, ze projevuje jen uprimne prani cele ceske verejnosti.

Z presidia Ceske akademie ved a umeni.

V Praze dne 4. dubna 1927

Zubaty v.r. president

necit. podpis - generalni tajemnik

Zvlastni kapitolu predstavuje pratelstvi a korespondence V. A. Franceva se spisovatelem Aloisem Jiraskem (1851-1930). Dopisovali si od dob predvalecnych. Prvni pohled byl z roku 1911:

V Hronove dne 3. zari 1911

Slovutny pane!

Vase laskave blahoprani k mym sedesatym narozeninam bylo mne prekvapenim zvlaste milym. Prijmete, prosim, srdecne me diky a dovolte, abych za teto prilezitosti povedel, jak si Vas, Vaseho dila vysoce vazim a jak jsem Vam za vsecku prizen, kterou nam projevujete, uprimne vdecen. Pozdravuje Vas, ruku Vam tiskne Vas pratelsky oddany

Alois Jirasek

Dalsi dva dopisy a pohled jsou z let dvacatych. Prvni z nich je zrejme z doby, kdy se Francev po navratu do Ceskoslovenska po prvni svetove valce snazil obnovit stare pratelske kontakty. Tady je odpoved Jiraskova:

V Praze 31. prosince 1922

Slovutny, mily pane profesore!

To byl hodny a stedry Jezisek! S potesenim jsem uvital jeho mily dar, Vase prace, dilo to slovanske lasky, a vzacne prichylnosti Vasi k nasemu narodu. Srdecne Vam dekuji za ne, za Vasi pratelskou laskavost, kterez si uprimne vazim. K novemu roku preji Vam vseho dobreho, staleho zdravi a hodne klidu k literarni praci, obzvlaste pak, aby draha Vase vlast, mile nase Rusko doslo brzo klidu, aby bylo zbaveno svych utiskovateluv a vratila se mu jeho moc a sila. Ruku Vam tiskne a pozdravuje Vas Vas v uprimne ucte a pratelsky oddany Alois Jirasek

Nejdulezitejsi snad je dopis z 22. zari 1926, v nemz spisovatel vzpomina na Francevovu knihu o pobytu ruskych lidi v Cechach v dobach napoleonskych valek. Pise:

V Hronove 22. zari 1926.

Vazeny, mily pane profesore!

Srdecne dekuji za blahoprani, ktere Jste mne laskave zaslal k mym sedmdesatym patym narozeninam a ktere mne obzvlaste tesilo. A dekuji tak pozde. Prominte, prosim, a omluvte mne laskave. Stale churavim a take na sve samote nemel jsem Vasi adresy. Teprve ted mne pripadlo, ze tu mam Almanach Ceske akademie. A tak hned pisi, abych povedel, ze jsem mel radost z Vaseho listu, ze Jste si na mne vzpomnel. A vzpomnel Jste take minulych, lepsich casu, kdy jsme sedavali u kulateho stolu, z jehoz vzacne a mile druziny bohuzel uz skoro vsichni odesli. A ja s potesenim vzpominam na nase pratelske styky a na to, jak Jste mne pomahal formovat kozaky v F. L. Veku, kdyz tahli pres Prahu, tenkrate v cervancich ceskoruskeho pratelstvi (viz Francev 1898). Vseho dobreho Vam preje, tisknu Vam ruku a jsem Vas pratelsky oddany

Alois Jirasek

Posledni pohled je z roku 1928 a svedci o tom, ze pratelske vztahy obou dopisovatelu se zachovaly do konce zivota A. Jiraska:

V Hronove 29. srpna 1928.

Vazeny, mily pane!

Vase blahoprani k mym sedmdesatym sedmym narozeninam bylo mne zvlaste milym prekvapenim. Prihlasil se mi blanicky rytir, potesil mne a vzbudil mnoho utesenych vzpominek na "Blanik" u kulateho stolu, na mile rytire blanicke, kteri nas, bohuzel, uz vsichni opustili. Uz jsme jen my dva. Vrele na Vas vzpominam. Srdecne Vam dekuje a pozdravuje Vas Vas pratelsky oddany

Alois Jirasek

Francevova korespondence je velmi bohata a zvlastni kapitolu v ni tvori rusti autori. Dopisoval si se sovetskymi slavisty J. F. Karskym, B. N. Ljapunovem, V. I. Sreznevskym a dalsimi a take s predstaviteli emigrace. Jsou zde dva dopisy basnika K. D. Balmonta, ktere byly ovsem jiz publikovany. Jsou zde dopisy Ivana Bunina, a to z rozhodujiciho obdobi jeho zivota, kdy se jednalo o moznosti udeleni mu literarni Nobelovy ceny. Teto problematiky se dotykaji take dopisy politickeho cinitele, publicisty a novinare Petra Bernardovice Struveho (1870- 1944). Tim se otevira pred nami neznama stranka ze zivota emigrace: to, jak se pripravovala tolik dulezita udalost jako Nobelova cena roku 1933, kterou dostal Ivan Bunin. Dopisy V. A. Francevovi jsou z obdobi let 1930- 1933.

Prvni dopis P. B. Struveho je z Parize (25.1.1931) a zrejme je odpovedi na Francevovo rozhodnuti navrhnout I. Bunina na Nobelovu cenu. Struve to podporuje. Sdeluje zaroven, ze posila literarni portret I.Bunina (text je v nemeckem prekladu) ve dvou exemplarich Francevovi (jeden opraveny a jeden neopraveny, a prave ten se zachoval v pozustalosti ruskeho vedce). Zaroven oznamuje, ze kopii tohoto literarniho portretu posila norskemu slavistovi Olafu Brochovi (1865-1961) do Osla. V dalsim dopise (30.1.1931), ktery Struve posila z Belehradu, kde tehdy pusobil, sdeluje, ze dostal dopis od Olafa Brocha od 27.1.1931, v nemz norsky vedec pise, ze jiz sam podporil kandidaturu I.Bunina. V nasledujicim dopise (od 30.1.1931), ktery zrejme mel doplnit predchazejici, Struve upozornuje Franceva, ze o cele zalezitosti by se melo mluvit a psat co nejmene nebo radeji vubec nic, aby to nebylo znamo na verejnosti drive, nez o tom bude rozhodnuto. Hlavni starosti Struveho je, aby se verejnost nedovedela, ze se o to staraji rusti emigranti. A nakonec v poslednim dopise z Belehradu (18.1.1933) Struve pripomina Francevovi, ze navrh se ma obnovit (zrejme proto, ze v roce predchazejicim se to nestihlo).

Dopisy Ivana Alexejevice Bunina (1870-1953) Francevovi jsou pomerne kratke. Prvni je pohled z prosince 1930 (zrejme v te dobe se dovedel o navrhu ruskeho vedce ohledne sve osoby), ve kterem je jenom pozdrav "drahemu a velevazenemu" Vladimiru Andrejevicovi. Pak nasleduje dopis z 31.1.1931, ve kterem Bunin dekuje za "cest a pozornost" sve osobe a dilu, a take ruske literature vubec. Pise o tom, ze kdyby se ty zamery uskutecnily, pomohlo by mu to odpocinout si od emigrantske bidy a dalo by mu to moznost pracovat v klidu. A i kdyby se to nepovedlo, zachova k Francevovi nesmirnou vdecnost. Dopisy jsou posilany z Grasse ve Francii, kde v te dobe rusky spisovatel zil.

Dale I.Bunin dekuje V. A. Francevovi za jeho dila, ktere prave dostal (28.IX.1931), zvlaste za studii o Puskinove hre Mozart a Salieri (7.V.1931), vyjadruje svuj soucit v souvislosti s nemoci sveho adresata (4.1.1932), ocenuje predevsim jeho pozornost a usili, ktere Francev projevuje o "jeho vec". Posledni dopis je z Parize (3.XII.1933) z doby oslav Nobelovy ceny, kterou nakonec Ivan Bunin dostal. Spisovatel se citi zmaten virem udalosti, do nichz se dostal, zaroven je znovu plny vdecnosti za dobry vztah k jeho osobe. Konci slovy: "Srdecne pozdravuji a libam Vas!"

V pozustalosti V. A. Franceva v Literarnim archivu Pamatniku narodniho pisemnictvi se zachovaly take kopie dvou nemecky psanych dopisu, ktere rusky vedec poslal Nobelovu komitetu a take nemecky text "literarniho portretu Ivana Bunina", na kterem je rukou P. B. Struveho napsano "neopraveno".

Na druhem dopise je Francevovou rukou napsano: "Muj navrh spolu s literarni charakteristikou Bunina byl mnou odevzdan v minulem r. 1932 pri predstavovani ve veci kandidata na Nobelovu literarni cenu."

Vladimir Andrejevic Francev mel velkou autoritu v evropskych slavistickych kruzich a jeho slovo ve prospech Bunina zrejme melo svou vahu a vyznam. Dale uvadim text jednoho z techto dopisu:

An das

Comite der Nobel-Stiftung

(Literarische Abteilung)

S t o c k h o l m.

Sehr verehrte Herren!

Hiemit beehre ich mich, dem hochloeblichen Comite der Nobelstiftung (literarische Abteilung) meinen Vorschlag zur Erteilung des Literatur-Preises fŸr das Jahr 1933 an Herrn I w a n B u n i n zu unterbreiten.

Die literarische Charakteristik des russischen Dichters und Romanciers wurde dem hochloeblichen Comite mit meinem gleichlautenden Vorschlag vom vorigen Jahre seinerzeit zugesandt.

Ich zeichne mit vorzŸglichster Hochachtung

Prag, den 25.JŠnner 1933.

Z velkeho mnozstvi dokumentu, ktere obsahuje literarni pozustalost V. A. Franceva, jsem vybrala jenom malou cast, ktera ale charakterizuje jeho pusobeni v Praze v letech 1921-1942, kdy se predvalecne Ceskoslovensko se stalo pro ruskeho vedce druhou vlasti. Napsal a vydal v te dobe radu studii a knih. Pripomenme jenom nejdulezitejsi z nich:

M. P. Pogodin i Fr.Palackij. Iz istorii russko-cesskich svjazej v konce XIX.st. (1927), Deset let svobodnoj zizni ceskoslovenskago naroda (1928), Cech v ruskem poselstvu do Ciny (1928), Iz istorii slavjanskoj literaturnoj vzaimnosti. Kollar i russkije ucenyje v Zagrebe 1840-1841 (1929), Iz istorii pismennosti Podkarpatskoj Rusi XVIII.- XIX. stol. (1929), K tvorceskoj istorii "Mocarta i Saljeri", K voprosu ob avtobiograficnosti Puskina (1931), Slovo o pluku Igorove, rusky text v transkripci, cesky preklad a vyklady J.Jungmanna z r. 1810 (1932), O nekotorych russkich epigrammach u Cechov i Poljakov(1936-1937), Ohlasy Kollarovy rozpravy "O literarni vzajemnosti" v ruske literature let tricatych a ctyricatych(1938). Rozsahla byla take zpravodajska a recenzni cinnost Francevova z oboru bohemistiky a slavistiky v ceskych a ruskych periodikach. Celkove pusobeni V. A. Franceva v Praze prispelo k obohaceni slavistiky a bohemistiky na uzemi Ceskoslovenska v dobe prvni republiky.

POZNAMKY

1 Literarni archiv Pamatniku narodniho pisemnictvi v Praze. Literarni pozustalost: Vladimir Andrejevic Francev. Zpracovala Marta Zahradnikova, Praha 1990, c. 27/50. Archiv FFUK. Francev.

LITERATURA

SYLLABA, Theodor Syllaba

1977 Vladimir Andrejevic Francev (Praha: Statni knihovna CSR, Slovanska knihovna)

FRANCEV, Vladimir Andrejevic

1898 "Rusove v Cechach za valek napoleonskych", Casopis Muzea kralovstvi ceskeho LXXII, 1898, str. 39-60