Francis Fukuyama, Trust: The Social Virtues and the Creation of Prosperity, Hamish Hamilton, Londyn, 1995. 457 stran. 25 liber.

Na telefonicke zavolani se v ceskem urade ci podniku jeste dnes vetsinou setkate s nevrlou nebo aspon ostrazitou reakci. Mnoho lidi je porad jaksi ve strehu vuci okoli, v nemz ziji, jako by v nejblizsim okamziku cekali nejaky podraz. Neduvera se rozplyne az kdyz se ukaze, ze jste znamy nebo pritel. Muze mit tento apriori neduverivy postoj ceskych lidi vuci neznamemu okoli nejake hospodarske dusledky?

Francis Fukuyama, donedavna namestek reditele planovaciho oddeleni americkeho ministerstva zahranicnich veci a nyni analytik spolecnosti Rand, je presvedcen, ze ano. Fukuyama zacatkem devadesatych let tvrdil, ze padem komunismu byl vyresen spor mezi totalitnim a liberalnim pojetim spolecnosti a ze nastal "konec historie jako evolucniho procesu lidskych spolecnosti, spejicich k urcitemu cili".

V nove knize "Duvera: Socialni ctnosti a vytvareni prosperity", ktera vysla loni na podzim, Fukuyama rika, ze dulezitou podminkou zdarneho rozvoje ekonomiky je ziva a aktivni obcanska spolecnost, vzajemna duvera mezi obcany, ze je soused, spolupracovnik ci partner nepodvede a neokrade. Tento "socialni kapital" je schopnost obcanu spontanne se sdruzovat, jez vyrusta z urcitych tradicnich etickych zvyklosti. Husta sit sdruzeni podporuje vznik velkych a mocnych firem, a ma-li se zeme prosadit v technologicky a hospodarsky perspektivnich prumyslovych odvetvich, potrebuje podle Fukuyamy predevsim velke firmy.

V zemich se silnou centralistickou vladou, ktera nezavisla obcanska mocenska centra likvidovala jako konkurenci, prevlada obcanska neduvera. Lide se sdruzovat neumeji a tudiz nevznikaji ani obri soukrome firmy s velkym rozvojovym potencialem a mezinarodnim vyznamem. Zcela bez socialniho kapitalu, schopnosti sdruzovat se na zaklade vzajemne duvery, byli v dobe otrokarstvi americti cernosi, stejne jako jine nejchudsi vrstvy v africkych velkomestech atomizovani - a tedy neschopni podnikat.

Hospodarsky neuspech cernochu ostre kontrastuje s podnikatelskym uspechem Cinanu a Korejcu, kteri se ve Spojenych statech vzdy sdruzovat dovedli. Dik teze schopnosti ceskych exulantu mohla na Zapade existovat exilova nakladatelstvi a prosadit do svetove literatury radu ceskych autoru.

V atomizovanych spolecnostech, kde si lide neduveruji a nedokazi se spontanne sdruzovat, kvete patologicka nahrazkova forma sdruzovani - zlocinecke mafie: treba v jizni Italii, v americkych velkomestech nebo v postkomunistickem Rusku. Britskou tradici neformalniho obcanskeho sdruzovani oslabuji ostre tridni konflikty, ktere zemi balkanizuji a ochromuji jeji hospodarsky rozvoj.

Neoklasicti ekonomove jako Milton Friedman ci Gary Becker tvrdi, ze nejefektivnejsim nastrojem spolecenskeho vyvoje jsou volne trzni vztahy. Podle Fukuyamy maji pravdu mozna na osmdesat procent, ale zapomneli na vyznam socialniho kapitalu. Uz Adam Smith vedel, ze hospodarsky zivot se neda oddelit od socialni kultury dane zeme. Sobecky prospech neni jedinym motivem lidskeho jednani, jak se neoklasicti ekonomove domnivaji. Na jedne americke univerzite zkusili, zda lide utrati pridelene penize jen pro svuj vlastni prospech, anebo ve prospech cele pracovni skupiny. Ctyricet az sedesat procent ucastniku experimentu dalo penize ve prospech celeho tymu. Sobecky se zachovali jen postgradualni studenti ekonomiky.

V neformalnim prostredi duvery jsou instituce daleko efektivnejsi nez tam, kde si lide neduveruji, partnery pokladaji za podvodniky, takze se vsechno musi dopodrobna regulovat pravnimi predpisy. Vypracovat takove predpisy a dohlizet na jejich dodrzovani prijde draho: je to jakasi dodatecna dan, bez niz se spolecnosti s vetsi obcanskou duverou obejdou.

Problemy s nedostatkem socialniho kapitalu bude mit podle Fukuyamy Cina, protoze stavebnim kamenem cinske spolecnosti je rodina. Cinane duveruji jen pribuznym, takze vetsina cinskych podniku nemuze prekrocit urcitou hranici rozvoje. Podnik se muze vyvinout ve vyznamnou mezinarodni korporaci jen kdyz puvodni "rodinni" majitele predaji vedeni tem nejlepsim manazerum, jake najdou. To se uz od devatenacteho stoleti nejlepe darilo firmam americkym, ktere se z rodinnych rychle vyvinuly v organizace s mnozstvim ruznych vlastniku. Cinan neduveruje "cizim lidem" a nikdy by jim nesveril vedeni sveho podniku. Rodinne jmeni se v Cine navic tradicne deli mezi vsechny syny, takze i v prvni generaci uspesny podnik se pak roztristi a promarni. Spolecnosti, zalozene na konfucianskem principu "familismu", napriklad Hongkong, Taiwan a Korea, znaji jen podniky maleho a stredniho rozsahu. I kdyz prosperuji, rozvijeji se vcelku pomaleji nez ty, kde dik spontanni sociabilite a aktivni obcanske spolecnosti vznikaji obri podniky mezinarodniho vyznamu.

V jizni Italii nevznikl vetsi prumysl prave proto, ze rany monarchisticky absolutismus tamejsi spolecnost zcela atomizoval, takze lide duveruji jen prislusnikum vlastni rodiny a spontanni obcanska sdruzeni temer neexistuji. Naproti tomu v severni Italii, jez takovou centralizaci neprosla, je ziva obcanska spolecnost, a proto tam vznily velke soukrome verejne firmy jako Fiat ci Olivetti. Zajimavym pripadem je stredni ci "treti" Italie, kde vznikla rada vysoce technologickych rodinnych firem. Fukuyama vsak pochybuje, zda tu rozvoj "pribuzenskych" firem muze zajistit dlouhodoby blahobyt.

Ve Francii maji v posledni dobe uspech letecke a pocitacove firmy, predevsim statni, kdezto soukromy sektor je uz sto padesat let nevybojny a bez dynamiky. Francie je podle Fukuyamy take zemi s nizkym socialnim kapitalem a malo rozvinutou obcanskou spolecnosti, kde dik centralismu stare monarchie donedavna temer neexistovala kultura spontanni obcanske iniciativy a neformalnich dohod na zaklade vzajemne duvery. Francouzska kultura je legalisticka. Francouzi spolehaji pri sporech na nadrizeneho arbitra, ktery je rozsoudi. Vetsinou je to stat. Do prestizni statni byrokracie jde vykvet spolecnosti a podnikatelska kultura spoleha na protekcionismus a dotace statu.

V Jizni Koreji se prezident Park Chung Hee snazil petiletymi plany prekonat omezeni korejskeho "familismu" a zavest socialni a hospodarske zvyklosti z Japonska, zeme s velkou mirou obcanske duvery a hustou siti obcanskych organizaci a velkych podniku. Japonsko, Nemecko a Spojene staty se staly podle Fukuyamy velmocemi proto, ze maji vysokou akumulaci socialniho kapitalu a vseobecne duvery - kupodivu v dusledku zcela rozdilneho historickeho vyvoje, ktery vsak mel dosti obdobne vysledky. Japonsky feudalismus mel urcite rysy, ktere vznik vzajemne obcanske duvery podporovaly. Ve Spojenych statech to byly neformalni protestantske sekty, kdezto v Nemecku zase donedavna pusobici vliv stredovekych cechu.

Vysoce integrovany japonsky prumysl ovladaji keiretsu, to jest neformalni prumyslove struktury, jejichz jadrem byva banka. Cleny keiretsu jsou velke podniky i jejich subdodavatele, casto ze zcela odlisnych odvetvi, a to i na zaklade velmi osobnich vztahu. Clenove davaji prednost vzajemne podnikatelske spolupraci, i kdyz to treba neni za nejnizsi trzni ceny, protoze si vice ceni solidnich dlouhodobych vztahu. Casto sdileji kapital, takze mohou vyvoz treba do Spojenych statu dotovat zisky z jinych podniku keiretsu, jimz tuto neformalni pomoc casem stejne neformalne splati.

Podobne neformalni zavazky maji velci japonsti zamestnavatele vuci svym zamestnancum, kterym se snazi zajistit dozivotni existencni jistotu. Zamestnanci jim duveruji a tento zavazek splaceji iniciativou, loajalitou vuci firme a co nejefektivnejsi praci. Protoze japonske firmy v podstate nepropousteji, reditele za to vyzaduji vysokou operativnost, ochotu prizpusobovat se menicim se podminkam a ziskavat novou kvalifikaci - kterou jim casto poskytuje sam zamestnavatel. Puvodne rodinne japonske firmy nebrzdil zadny "familismus", takze Japonci brzy zavedli profesionalni, nezavisly management. Japonci se dale sdruzuji v iemoto, neformalnich organizacich nepribuznych lidi, kteri se k sobe chovaji jako by byli pribuzni a berou tim na sebe moralni zavazek na cely zivot. Kultura tak intenzivniho obcanskeho sdruzovani se mohla v Japonsku vyvinout, protoze tam nikdy nevladla mocna, centralizovana vlada s rozsahlou byrokracii.

Nemci sice - podobne jako Japonci - velmi cti statni autoritu, nicmene tu je i silna komunitarska tradice. I nemecke podniky se brzy sdruzily v obrovske konglomeraty okolo bank, byt zde formalneji organizovane nez v Japonsku. Zajimave je, ze Nemci take vzdy odmitali atomizujici individualismus neoklasickych ekonomu. Nacisticka armada byla v druhe svetove valce vojensky tak ucinna mimo jine proto, ze byla rozdelena na mala druzstva, jimz veleli poddustojnici s velkymi pravomocemi, kteri byli pritom blizci radovym vojakum. Podobne volne vztahy, ponechavajici prostor pro osobni iniciativu malych tymu, jsou i v nemeckych tovarnach. Velka mira vzajemne duvery umoznuje budovat prime, osobni vztahy, zalozene na sympatiich, takze neni treba spolehat na neosobni predpisy ci pravidla.

Prostredi spolecenske duvery pomaha v Nemecku vytvaret system ucnovskeho skolstvi. Ucast na nem je sice dobrovolna, je vsak typicke - opet to pripomina Japonsko - ze skoro vsichni nemecti zamestnavatele i zamestnanci se na nem podileji. Poskytne-li zamestnavatel mlademu pracovniku kvalifikaci a tim i prestiz, zavaze ho take loajalitou vuci firme. Nemecky system ucnovskeho skolstvi je podle Fukuyamy kriticky dulezitym mostem ke spolecenske sociabilite.

Ve Spojenych statech zavedl Frederick W. Taylor praci u beziciho pasu. Rozdelil prumyslovy proces na co nejmensi pracovni ukony a delniky dehumanizoval podrobnymi instrukcemi, co maji delat. Tento nedostatek duvery v pracovni sily se americkemu prumyslu vymstil: odbory si behem let vynutily slozite pracovni smlouvy a detailni popisy pracovnich zarazeni, ktere z mnoha odvetvi americkeho prumyslu vytlacily iniciativu. Premira predpisu a pravidel je znamkou dysfunkce ve spolecnosti, varuje Fukuyama.

Opakem taylorismu je japonsky system nezavislych autonomnich tymu. Reditel automobilky Toyota Taiichi Ono vymyslel v padesatych letech techniku tzv. "stihle vyroby" (lean manufacturing), ktera se ukazala tak efektivni, ze ji zacaly zavadet i cetne americke podniky. Tovarna tu vyrabi s minimalnimi zasobami a narazi-li delnik na nejaky problem, muze zastavit celou vyrobu. Stihly vyrobni proces je velmi ucinna informacni zpetna vazba. Ve standardni automobilce, kde delnik nemuze o veci rozhodovat, bude nekvalitni soucastky klidne do automobilu montovat a nikdo se o tom nedovi. Muze-li jako u Toyoty kazdy delnik tovarnu vyradit z provozu, maji i pracovni tymy dost pravomoci k reseni problemu okamzite a hned u zdroje.

Zamestnanci jsou vdecni za duveru a zamestnavateli ji vraceji. Stihly vyrobni proces neni snadne zavest, zato vsak dramaticky zvysuje produktivitu a kvalitu. Radovi zamestnanci Toyoty sice dodnes mohou zastavit celou tovarnu, kdyz je treba, ale uz to skoro nikdy nedelaji.

Americka spolecnost je podle Fukuyamy velky paradox, spor dvoji tendence: velke spontanni sociability, ktera se projevovala predevsim vznikem nabozenskych sekt (Amerika nikdy nemela jedine statni nabozenstvi, proto pry berou Americane nabozenstvi tak vazne), ale take tendence k individualismu, az k extremnimu trvani na vlastnich pravech bez povinnosti. Spontanni sociabilita kdysi umoznila rychly ekonomicky rozvoj, dnes tu vsak spise sili individualisticke, atomizujici tendence.

Zpusobu, jak organizovat kapitalisticke spolecnosti, je tedy vic, nez si tradicni ekonomove uvedomuji. Socialni inzenyrstvi jiste selhalo, ale schopnost obcanu nezistne se sdruzovat k dosazeni spolecnych, komunalnich cilu, je podle Fukuyamy rys velmi cenny, hlavne pro svoji pruznost a operativnost. Nikdo nevi, jak bude vypadat prumyslovy podnik jednadvacateho stoleti.

Zeme s aktivni obcanskou spolecnosti se vsak technologickym zmenam dokazi prizpusobit nejrychleji. Je proto dulezite, aby vlady svou politikou neformalni spolecenske organizace nenicily. Jakmile se totiz socialni kapital promarni, trva cela staleti ho obnovit, je-li to vubec mozne. Vlada by mela podporovat pracovni etiku, sociabilitu obcanu i jejich obcanskou aktivitu. Intelektualove by se nemeli divat spatra na nabozenske organizace: podporuji totiz obcanskou duveru, jez je klicem k hospodarskemu uspechu. Vyznam spontanni sociability ekonomove dosud podcenovali. Hospodarskou cinnost vsak dnes neprovadeji jednotlivci, ale organizace s vysokym stupnem dobrovolne spoluprace.

Spolecnosti, kde se absolutni totalitni moc pokousela zlikvidovat konkurencni obcanska ohniska moci, trpi dnes nizkou mirou obcanskeho vedomi a spontanni sociability. Takove spolecnosti maji dve moznosti hospodarskeho rozvoje. Zaprve tu mohou ekonomicky rozvoj stimulovat statni investice, ktere jsou ovsem vzdy malo efektivni. Druhou moznosti, a to prave delaji postkomunisticke zeme, je prilakat prime zahranicni investice. Ty nakonec jiste prinesou lepsi sdruzovaci a podnikatelskou kulturu, jenze az za mnoho let. Zavedou sice novou technologii, zdrzi vsak infrastrukturalni a vzdelavaci investice a s nimi i rozvoj mistni podnikatelske kultury. Rozvoj zahranicnich podniku na ukor domacich muze budit i resentimenty s politickymi dusledky. Cechy mely od narodniho obrozeni silnou tradici spontanniho obcanskeho sdruzovani. Otazka je, kolik ji dosud v Ceske republice preziva. Ma-li Fukuyama pravdu - a jeho temer ctyrsetstrankovy vyklad se zda byt velmi presvedcivy - je v nasem hospodarskem zajmu obnovit tradice aktivni obcanske spolecnosti a zvysit miru vzajemne obcanske duvery.

"Sporadany a svobodny spolecensky system nemuze vzniknout v zemi, kde ziji neorganizovani, izolovani jednotlivci, kteri mohou vyjadrit sve politicke nazory jen jednou za par let ve volbach. Slabost a atomizace takove spolecnosti by jim je stejne nedovolila vyjadrit radne: bylo by to jen otevrene pozvani pro demagogy", pise Fukuyama na zaver.

Jedinym duvodem veskere lidske cinnosti neni "sobecke uspokojovani hospodarskych potreb jednotlivce". Dulezitejsi je touha kazdeho cloveka, aby spolecnost uznala jeho zasluhy a schopnosti. V minulosti se lide prosazovali predevsim vojenskymi vyboji, to je ale uz za nami. Souteziva energie se nyni zcela prenesla do oblasti hospodarstvi. Vytvareni a udrzovani socialniho kapitalu, vzajemne obcanske duvery, bude proto jednou z klicovych otazek dalsiho svetoveho vyvoje.

Jan Culík | Department | Home