Jan Culík | Department | Home
odumirajici narodni stat,
integrujici se svetova ekonomika - a kde zustava Ceska republika?
MOTTO: Samozrejme nemame sanci drzet krok s jihovychodnimi asijskymi tygry... Evropa ale nesmi rezignovat na sve poradi hodnot, na to co dela Evropu Evropou... Ekonomicky to sice vyhrat nemuzeme, ale ja to vidim ... spise jako sanci. Pracujeme kratsi dobu, budeme mit vic volneho casu. Dovedu si predstavit evropsky zivotni styl jako velmi prijemny a pritom s lehkym srdcem rezignujici na zavod s Korejci...
Petr Pithart, rozhovor ve studentskem liste BABYLON, 13. cervna 1996.
Padesatiminutovy dokumentarni film patril do kategorie dokonalych, nakladnych a vysoce profesionalnich del televizni publicistiky, o nichz novinari v CR obcas vubec neveri, ze se takove filmy ve svete nataceji. (Konec koncu, Ceska republika ma Tabu se Smuclerem - ktereho kdosi v tomto Psu myslim oznacil za genialniho novinare - to to myslel ironicky? a serial Hospoda.)
Na setkani ceskych intelektualu pred ctrnacti dny v nemeckem Scheinfeldu jsem vysvetloval mlademu Vladimiru Mlynarovi a Janu Dobrovskemu z Respektu, ze televize BBC vysila kazdy tyden monotematicke, ctyricetiminutove porady Panorama, v nichz rozbira jeden zavazny aktualni spolecensky problem. Dobrovsky se na me dival nevericne, myslel si zrejme, ze kecam.
Kdo mi ale neveri, at se podiva na ctyriadvacetihodinovy publicisticky satelitni okruh BBC World, tam to vsechno je, uz jsem tento okruh na teto strance inzeroval (je dosazitelny na satelitu Eutelsat).
Prvni dil filmu The Hollow State od Simona Hoggarta byl presne tim dokonalym publicistickym dilem, o jakych zde bajim, analytickou praci, jakou umi televize BBC delat perfektne, a ma na to taky prostredky. Byl to takovy film, kde reporter zacina vetu rekneme v Londyne pred parlamentem a dokoncuje ji v Singapuru, nebo kdesi v Latinske Americe. I divaci ceske televize znaji tento zpusob globalniho filmovani z prirodovedneho britskeho serialu Davida Attenborougha Life on Earth. Hoggartuv film vsak pojednaval o klicovych ekonomickych a politickych otazkach, nad nimiz bychom se meli zamyslet VELMI i my, nyni, prave ted, v Ceske republice.
K problematice globalizace, odumirani narodniho statu a presunu prace do tretiho sveta, tam, kde je to nejlevnejsi, se vratim podrobnejsim materialem.
Zde zatim predkladam ctyri, podle meho nazoru klicove clanky k teto tematice.
1. Shrnuti clanku kalifornskeho profesora Rosecrance z americkeho dvojmesicniku FOREIGN AFFAIRS, ktery vysel v liste Svobodne slovo 20. zari 1996.
2. Apokalyptickou, avsak bohuzel zrejme velmi podlozenou predpoved profesora Iana Agnella, ktera vysla tento tyden v liste Independent, aby upozornila ctenar na Hoggartuv televizni porad (ano, to se v Britanii dela, kdyz se ma vyskytnout v televizi zavazny film, upozorni na nej predem analytickymi clanky denni tisk).
3. Clanek samotneho Simona Hoggarta, ktery vysel v liste Guardian v sobotu 28.9.96.
4. Ve Hoggartove televiznim filmu je dlouze interviewovan americky futurolog Alvin Toffler. (M.j. tam take vystupuje Arthur C. Clarke, ktery ve ctyricatych letech jako prvni predpovedel vznik telekomunikacnich satelitu, ktere budou stacionarne zaveseny nad zemi.) Pred casem jsem pripravil portret Alvina Tofflera, tak ten vam tady taky pro informaci umistuju. Je vyhodne vedet, kdo to je, protoze jeho jmeno je zda se v CR porad jaksi dosti nezname, navzdory jeho uz dost stare knize The Third Wave, Treti vlna.
S televizi BBC jsem tam nedavno natacel Cliffa Lewera, podnikatele z anglickeho hrabstvi Derbyshire, ktery pracuje pro firmu British Polythene, vyrabejici PVC.
Mimo jine vyrabi firma British Polythene nakupni tasky z umele hmoty. Donedavna je vyrabela v anglickem meste Telford v hrabstvi Shropshire. Ale protoze jsou cinske pracovni sily daleko levnejsi, svetova cena pytliku z PVC poklesla priblizne o tretinu az pul jedne britske pence (o 1 az 2 ceske halere). Muze se to zdat malo, jenze tovarna v meste Xin Hui vyrabi rocne 21 milionu tasek z PVC (na vetsine z nich je napsano KEEP BRITAIN TIDY), takze ty uspory jsou pak skutecne obrovske.
Cliff Lewer si uvedomil, ze uz nedokaze prodat v Britanii drazsi britske tasky z PVC, a tak se v podstate sam vydal do Ciny a vystavel tam na zelene louce novou tovarnu. Cinsti zamestnanci firmy British Polythene vydelavaji 50 penci (20 Kc) za hodinu, coz je desetkrat mene, nez kolik vydelavali delnici v Telfordu, v tovarne na tasky z PVC, ktera byla mezitim zlikvidovana. V cinskych pomerech je to velmi dobra mzda.
Jen v jihovychodni Cine pracuje nyni v prumyslu 150 milionu osob. Je to daleko vice zamestnancu nez v cele Evropske unii nebo v celych Spojenych statech. Kupodivu je Britanie nejvetsim evropskym investorem do Ciny.
Kdyz jsem poprve navstivil Cinu pred dvanacti lety, obchody a trznice byly trapne prazdne. Cinske zbozi vypadalo hrube a nespolehlive. Ted jsou v Cine na mnoha mistech obchody, preplnene nejmodernejsim, kvalitnim elektronickym zbozim: fotoaparaty, videokamerami, automatickymi prackami. Cinane se oblekaji lepe nez mnozi obyvatele britskych mest s vysokou nezamestnanosti.
Levice si na Zapade casto stezuje, ze jsou politikove modnim zpusobem posedli tzv. globalizaci. Pry se terminu globalizace pouziva jako vymluvy pro postupnou likvidaci socialnich prav delniku. Jenze levice vzdycky prece velmi pozadovala, aby se lidem v tretim svete poskytovala rozvojova pomoc.
Ted, kdyz lide v tretim svete vydelavaji skutecne penize, britska levice si stezuje, ze to pripravuje o zamestnani lidi v Britanii. Nikoho nenapadlo, kdyz pozadovali, aby se pomahalo chudym tohoto sveta, ze touto pomoci se my sami ozebracime.
Tvrdit, ze je nekdo posedly globalizaci, je jako rikat, ze je sedlak posedly pocasim. Otazkou totiz neni, jak globalizaci zastavit - dalo by se to udelat, rika Alvin Toffler, ale pak se pripravme na to, ze se svet stane Kambodzou, varuje. Daleko dulezitejsi je uvazovat o tom, zda budeme schopni se vyrovnat se strasnymi problemy, ktere nam vsem globalizace prinese?
Savonarolou globalizace je profesor Ian Agnell z London School of Economics. Vidi budoucnost jako dramaticke socialni a hospodarske zmeny. Penize, zbozi, informace a lide se mohou nyni bez problemu presunovat na svete kamkoliv. Proto, varuje profesor Agnell, podnikavejsi a nadanejsi jedinci, jejichz schopnosti budou celosvetove prodejne, se proste vycleni z povinnosti dosud existujicich narodnich statu.
Uz - a to predevsim ve Spojenych statech - ziji tito bohati na samostatnych, exkluzivnich, uzavrenych sidlistich. Brzo se budou vyhybat i placeni dani. Budu zit v tech zemich, kde jsou dane nejnizsi.
V globalnim svete zmizi politicka pouta, ktera nas jednotlivce nyni stmeluji dohromady. Stale vice budeme muset celit svetu jednotlive, na vlastni pest. Sve prodejne schopnost budeme s sebou nosit po svete jako remeslnik svou tasku s naradim.
Nove procesy uz probihaji. Britske ministerstvo financi letos oznamilo, ze vybralo o 4 miliardy liber (160 miliard ceskych korun) mene dane z pridane hodnoty nez melo. Velka cast techto penez doslova zmizela v kybernetickem pocitacovem prostoru. Kdyz si objednate software prostrednictvim Internetu ze Spojenych statu, a zaplatite za nej uverovou kartou, a software dostanete po telefonni lince, neplatite za to DPH.
Spirala je neuprosna. V Hongkongu se dnes vyrabi velmi malo veci: jsou tam prilis vysoke platy. Singapur presunuje sve provozy do Bangladese a do Indie, zamysli otevirat tovarny v Africe.
V dusledku toho vseho se velmi umensuje role politiku. Jejich tradicni role, totiz vybirat dane a utracet je jmenem statu, zacina byt velmi obtizne vykonavatelna. Politikove dnes mohou vybirat jen tolik dani, kolik jim svetovy trh je ochoten tolerovat. Dejte nezamestnanym vyssi podporu, budete muset vybirat vyssi dane a podniky z vasi zeme odejdou jinam. To se uz v Evrope skutecne deje. Loni se presunula Britanie z prvniho mista na svete na devate misto, co se tyce schopnosti prilakat zahranicni investice.
Presunuje-li se vyroba do tretiho sveta, znamena to, ze vyrobky jsou pro vsechny z nas stale levnejsi. Videokazety dnes stoji v realnych penezich desetkrat mene, nez kolik staly, kdyz bylo video vynalezeno. Vladnouci politikove se museji zbavovat ideologie. Jejich jedinou roli zacina byt jednak tak, aby dokazali prilakat zahranicni investory.
Globalizace a internacionalizace informaci je velmi spatnou zpravo pro totalitni a teroristicke rezimy. Velmi uspesne destabilizuji napr. rezim sejku v Saudske Arabii arabsti disidenti z Londyna, prostrednictvim internetu, faxu a e-mailu. V nejblizsich dnech zahaji na Blizky vychod z jednoho londynskeho bytu pravidelne satelitni televizni vysilani v arabstine, jehoz cilem je podvracet autoritarsky saudsky rezim.
Nejvetsi svetovou ekonomikou zustavaji Spojene staty. Je tam petiprocentni nezamestnanost a americka ekonomika roste rychlosti 4,8 procent rocne, za coz by zapadoevropske staty daly vsechno. Americka ekonomika je neobycejne pruzna. Snad z toho vypyva, ze Zapad bude schopen prezit a mozna i prosperovat, navzdory sirici se globalizaci, ktera prinese bohatstvi tretimu svetu.
Co to vsak bude vsechno znamenat spolecensky, to nevime. Je mozne, ze mesta se zacnou povazovat za jedine dulezite hospodarske celky, odriznou se od zbytku zeme, ktere nebudou chtit poskytovat sve bohatstvi. Nakonec uz timto smerem napriklad v Londyne pusobi ceny domu a bytu, ktere zabranuji chudsim Britum aby se v anglickem hlavnim meste usadili.
< Doufejme, na rozdil od predpovedi Iana Agnella, ze budouci svet nebude katastrofou - jak napsal H.G. Wells, budoucnost je vzdycky o mnoho mene futuristicka, nez jak si to lide predstavovali.
V dusledku novych technologii vstoupila na svetovy trh prace miliarda novych pracovnich sil, argumentuje profesor Agnell. Firmy se globalizuji a mobilizuji. Stat je prinucen byt soucasti globalni ekonomiky, a tak se nemuze branit pred cizimi hospodarskymi najezdy. Dusledkem je v rozvinutych zemich vysoka mira nezamestnanosti.
Staty uz nemaji moznost krotit mezinarodni korporace, a tak z techto podniku vznikaji skutecne globalni instituce. Komunikuji mezi sebou celosvetove. I jejich akcionari, reditele a zamestnanci jsou roztrouseni po celem svete. Podniky se presunuji, fyzicky, financne i elektronicky, tam jsou zisky nejvetsi a kde je regulacni role statu nejmensi. Zisky podnik priznava v zemi, kde je nizke zdaneni, ale provozy vyhodne zrizuje v zemich s vyssim zdanenim. Globalni firmy se uz nezajimaji o narodni aspirace zemi, v nichz vznikly.
Vetsina mezinarodnich firem nyni radikalne redukuje svou strukturu a vyrobu si objednava u subdodavatelu. Modni anglicke vyrazy pro tento proces jsou downsizing, delayering a outsourcing. Mechanicke vyrobni cinnosti dnes bud vykonavaji roboti, anebo se tato prace vyvazi do tretiho sveta. Proto se mzda za mechanickou praci zacina stabilizovat na urovni tretiho sveta. V roce 1994 konstatovala Mezinarodni organizace prace, ze na svete zivori 800 milionu jen castecne zamestnanych lidi. Zapad se ted bude muset vyrovnat s timtez problemem, zduraznuje profesor Agnell.
Na svete dochazi k radialnim, hlubinnym hospodarskym zmenam. Prace opousti urady a tovarny a uchyluje se do kybernetickeho prostoru. Dospeli lide nebudou mit automaticky narok na zamestnani. Problemem je technologie. V dnesni dobe dokaze technologie sama velmi efektivne vyrabet zbozi, a potrebuje k tomu jen minimalni mnozstvi dohlizitelu. Hospodarsky rust prestal byt zavisly na lidske zamestnanosti. Rozvoj ekonomiky zpusobuji dnes jedinecne schopnosti maleho poctu vysoce kvalifikovanych a podnikavych jedincu, nikoliv uz armady nizce kvalifikovanych delniku.
Bohatstvi dnes vznika jedine v dusledku intenzivniho inovacniho procesu podnikatelu. Prijem techto podnikatelu v nadchazejicim obdobi dramaticky vzroste, nebot spolu budou zeme na globalnim trhu tvrde soutezit o poskytovani sluzeb, produkujicich bohatstvi. Bez moznosti poskytovat tyto sluzby se zeme utopi v chudobe.
K inovacim dochazi v malych, ekonomicky zajimavych enkavach na ruznych mistech sveta. Tyto enklavy vznikly samy od sebe, z vlastni energie. Maji k dispozici financni pobidky, ktere stimuluji investice a zisky. Koncentrace inovacnich procesu pritahuje do dane oblasti novy inovacni vyvoj a dalsi podnikatelskou energii. Avsak tito vysoce kvalifikovani a motivovani "knowledge workers? nejsou standardizovanou armadou pracovnich sil. Ziji ve svete absolutni konkurence - egalitarstvi zastaralo a prestalo existovat.
Tato nove vznikla ekonomicka elita podnikatelu bez narodnich korenu ocekava, ze bude platit co nejmensi dane. Vlady nebudou mit na vybranou: pokud nedokazi stimulovat vznik takovychto lidi ve vlastni zemi, budou si je muset "kupovat? ze zahranici predevsim danovymi ulevami. Znamena to tedy, ze danove bremeno ponesou neprivilegovane masy, ktere nebudou zdrojem bohatstvi. Vlady si budou jen tezko moci poradit s velkou, nevzdelanou, stale tize zamestnatelnou a starnouci populaci. Krome toho, kdyz si volici uvedomi, ze je stat bezmocny, nebudou mit prilis velky zajem chodit k volbam.
Stat se musi v novych podminkach chovat jako ekonomicka instituce, jako "narodni firma?, ktera bude muset byt schopna vyrovnat se s novou situaci. Zadny stat nema automaticke pravo na existenci. Vlady, stejne jako jakykoliv jiny podnik, preziji jen potud, pokud se budou moci spolehnout na usili maleho mnozstvi elitnich pracovniku nejvyssi kvality. Vlady budou muset byt doslova zosobnenim uspechu. V novem informacnim veku vsak pretrvava v politice nebezpecny anachronismus. Vlady, ktere dosud voli vetsina obyvatelstva, jsou nutne vladami blizici se ekonomicke prohry. Bude-li "vetsina naroda? i nadale hlasovat pro plnou zamestnanost, minimalni mzdu a spravedlive (tedy vysoke) dane, bude tim hlasovat pro sebevrazdu.
Demokracie v pristich letech nutne degeneruje ve vladu nepohyblivym a zavislym pracovnikum v mechanickych zamestnanich. Demokracie je artefakt prezivajici z doby, kdy bylo pro ekonomiku zapotrebi velkeho mnozstvi delniku. Nejvyznamnejsi politickou otazkou nadchazejicich desetileti je, jak nalezt spolecensky prijatelny zpusob likvidace demokracie.
Kdo nas zachrani? Svet nyni patri globalni korporaci. Narodni stat je na smrtelnem lozi a "zoufala situace vyzaduje drasticka reseni?, apeluje na zaver profesor Ian Agnell po predestreni problemu, pro nejz nema odpovedi.
Rosencrancuv clanek "Vznik virtualniho statu" je syntezou informaci, prichazejicich dnes z mnoha zdroju ze vsech koutu sveta.
Tradicni boj o ovladani uzemi je v dnesni ere globalni ekonomiky, kdy levna a okamzita mezinarodni pocitacova komunikace v podstate zrusila vzdalenosti, stale vice pouhym anachronismem. Bojuje-li dosud Rusko o ovladnuti Cecenska ci snazi-li se prezident Milosevic vytvorit velkosrbsky stat, je to posetile, nesmyslne usili, patrici do historie.
Vyrazne totiz slabne moc vlad. Hlavni a nemilosrdny vliv na zivot v kazde zemi maji dnes trzni vztahy, uplatnujici se rychle a tvrde v globalnim meritku. Pocitacove site totiz umoznuji okamzite prevest miliardove financni castky investic odkudkoli na druhy konec sveta. Zacne-li provadet vlada hospodarskou politiku, s niz nejsou makleri na mezinarodnich burzach spokojeni, povede to okamzite k dramatickemu odlivu kapitalu z te zeme a k propadu hodnoty jeji meny. Lidem stale vice vladnou mezinarodni financnici a nadnarodni podniky.
Mezinarodni korporace si nyni plne uvedomuji, ze daleko vyhodnejsi, nez vyrabet zbozi v domovske zemi a dovazet ho do cilove zeme, je postavit tovarny primo v cilove zemi, nechat zbozi pro tamejsi spotrebu vyrabet domorodci, a jen si z cilove zeme odcerpavat zisky.
Velmi dulezitym rysem mezinarodniho podnikani je nyni v dusledku dramaticky zvysene globalni konkurence usili o co nejvetsi pracovni produktivitu. Vetsina vyznacnych svetovych firem od konce osmdesatych let radikalne snizila pocty svych zamestnancu a podstatne zintenzivnila pracovni proces.
Podniky v kalifornskem Silicon Valley, kde se vyviji nejmodernejsi pocitacova technologie, dnes vedi, ze velmi efektivni je jeste dalsi krok: zbavuji se rezie a financniho rizika udrzovani stroju a tovaren tim, ze si podnik jednoduse objedna vyrobu sveho zbozi u subdodavatele na zakazku. Rosencrance upozornuje, ze cela rada mensich americkych podniku nyni produkuje vyrobky pro velke pocitacove firmy jako je Digital Equipment, Hewlett-Packard, IBM, AT@T, Apple, Motorola ci Compaq.
"Tak vznikla virtualni firma, podnik, ktery se zabyva vyzkumem, marketingem, financovanim, pravnimi aspekty a dalsimi cinnostmi ustredi, avsak ktery nema vlastni vyrobni provozy," pise profesor Rosencrance. "Tento model predstavuje nejzazsi dosavadni mez usili podniku o dosazeni co nejvetsi efektivity. Model se velmi rychle siri. Neni prekvapive, ze pojem ?virtualniho podniku? je vsude prijiman tak rychle. Firmy, ktere se zabyvaji ciste vyzkumem, jsou dnes schopny vyvijet nove vyrobky pro celou radu prumyslovych sektoru. Strategicke aliance mezi jednotlivymi firmami, jimiz se prohlubuje specializace podniku, vedou k velmi podstatnemu zvysovani podnikatelskych zisku. Podle listu Financial Times vydelavaji podniky, ktere aktivne usiluji o vytvareni strategickych alianci, o padesat procent vice zisku nez firmy, ktere to necini," zduraznuje profesor Rosencrance.
Americky politolog je presvedcen, ze se zeme na svete zanedlouho rozdeli do dvou trid. V prvni svetove lize budou staty, ktere se stanou " svetovym mozkem". Budou to casto i velmi male zeme. Budou mit vzdelane a napadite obyvatelstvo, ktere bude svetu davat nove myslenky. Tyto zeme budou poskytovat svetu novy technologicky standard a urcovat smer ekonomickeho vyvoje. Budou proto take nejbohatsi. Zeme, ktere s novymi myslenkami prichazet nedokazou, budou v druhe lize: stanou se ekonomickym "telem" nasi civilizace: budou mechanicky vyrabet to, co jim "mozek sveta" vyvine a urci. Takovymi zememi budou podle profesora Rosencrance alespon po dobu nasledujicich padesati let Cina a Rusko, protoze se jim pry nepodari zorganizovat se natolik, aby dokazaly efektivne produkovat svetu nabidnout nove vynalezy.
Vlady, kterym zalezi, aby se jejich zeme dostaly do prvni ligy, by podle Rosencrance mely co nejrychleji vypracovat a realizovat strategii, v jejimz dusledku by se dostavalo obcanum jejich zemi co nejkvalitnejsiho a co nejpodnetnejsiho vzdelani. Ma-li se zeme dostat mezi svetovou spicku, dobre skolstvi musi mladezi poskytnout nejen profesionalni zazemi, ale musi mladeho cloveka systematicky vest k samostatnemu mysleni a dale umoznit mu nabyt dulezitych zkusenosti studiem v zahranici. Ma ceske ministerstvo skolstvi pro mlade ceske obcany takovouto strategii?
Opakuji: na velikosti zeme nebude pri budoucim ekonomickem vyvoji zrejme prilis zalezet, a tak by mohla mit i CR sanci. Profesor Rosencrance pripomina, ze v Evrope je dnes nejvyznamnejsim "virtualnim statem" Svycarsko: 98 procent vyroby svycarske potravinarske firmy Nestle je umisteno v zahranici. I patnactimilionove Holandsko nyni vyrabi vetsinu sveho zbozi mimo sve uzemi. Stejnym smerem se ubira hospodarsky vyvoj v Severni Koreji, v Japonsku, ve Spojenych statech a ve Velke Britanii.
Neni duvodu, proc by se pri realizaci inteligentni a promyslene vzdelavaci strategie nemohla i CR zaradit mezi "mozkove" zeme sveta. Umeji vsak dnes lide v Cechach inovovat? Pokud ne, ucinme vse, co je v nasich silach, aby toho zacali byt schopni. V kolika oborech lidske cinnosti dala dnes Ceska republika lidem v ostatnim svete novy technologicky standard? Ktery nejmodernejsi vyrobek, obecne uzivany po celem svete, je ceske provenience?
(Vyslo ve Svobodnem slove 20.9.96.)
Toffler hovori o zmenach, k nimz nyni dochazi ve svete v dusledku takzvane Treti vlny hospodarskeho vyvoje v dejinach lidstva - technologicke revoluce. Ta podle neho dnes prebira zezlo od ery industrializace. Kniha Future Shock (1969) analyzovala vznikajici problemy americke spolecnosti: "Je to stress, fragmentace a dezorientace, ktere pusobime v lidech tim, ze je nutime, aby se za prilis kratkou dobu vyrovnali s prilis mnoha zmenami."
O generaci pozdeji je mozno stale nalezt knihu Future Shock v americkych knihkupectvich. Celkem se uz prodalo pet milionu vytisku. Dnes je zjevne, ze se v nekterych socialnich nazorech, podminenych situaci v sedesatych letech, Tofflerovi mylili. Ukazalo se napriklad, ze zivot v komunach nema takovou budoucnost, jaka se jim tehdy pricitala.
Presto je vsak pozoruhodne, jak Tofflerovi v roce 1969 charakterizovali budoucnost: "Moderni technologie a informacni systemy umozni, aby vetsina lidi pracovala z domova, prostrednictvim pocitacu, propojenych do centralnich siti po telefonnich linkach." O budoucnosti rodiny Tofflerovi v roce 1969 napsali: "Bude existovat daleko vetsi mnozstvi rodin s jedinym rodicem a nekolika detmi. Ne pokazde bude dospely clovek v rodine, starajici se o deti, zena." Oboji se ve Spojenych statech za poslednich petadvacet let presne splnilo. O budoucim nakupovani se Tofflerovi vyjadrili v knize Future Shock v roce 1969 takto: "Je ironicke, ze lide budoucnosti nebudou trpet nedostatkem vyberu vyrobku, ale naopak prilis velkym vyberem, ktery je bude mast a dezorientovat."
V knize The Third Wave, vydane v roce 1980, argumentovali Tofflerovi takto: Prvni vlna hospodarskeho vyvoje lidske spolecnosti byla zemedelska a trvala do osmnacteho stoleti. Pak doslo k obrovske, traumaticke zmene: k prumyslove revoluci. Ta vytvorila nove druhy lidskych sidlist (prumyslova mesta), znicila existujici trh prace, zalozeny na zemedelstvi, a vytvorila novy trh, jehoz zakladem byla prace v tovarnach. Zaroven se vyvinuly v dusledku prumyslove revoluce nove formy vlady (demokracie). Predevsim vsak vznikl uplne novy pojem, totiz pojem "hromadnosti": vyroba ve velkem mnozstvi, velke trhy, hromadna spotreba, hromadne sdelovaci prostredky, masove politicke strany, masove nabozenstvi a zbrane hromadneho niceni.
Tato "hromadnost", stadovitost, dosahla ve Spojenych statech vrcholu v padesatych letech, kdy bylo Tofflerum kolem triceti. Pracovnici obrovskych firem, kteri se navzajem podobali jako vejce vejci, jezdili kazdy den do prace z uplne stejneho domova na predmesti stejnymi automobily do stejneho uradu. Jejich manzelky nakupovaly v techze supermarketech, kupovali tutez znacku kavy a konzumovali kazdou sobotu tytez vecere. Prave proti teto hromadne konformnosti rebelovali ve Spojenych statech posleze jejich deti.
Podle Toffleru vsak hromadnou stadovitost druhe vlny hospodarskeho rozvoje neodstranili ani americti hippies ani protesty proti valce ve Vietnamu, ale - technologicky rozvoj.
Tofflerovi jsou presvedceni, ze se lidstvo dnes nachazi uprostred procesu, kdy prechazime z ery, v niz jsme vyrabeli predmety, do ery, v niz budeme produkovat informace. Paradoxni je, ze cim vice se rozplyvaji v dusledku obecneho a levneho celosvetoveho pristupu na pocitacove site narodni hranice, tim vice se lidska spolecnost tristi.
Tovarny, mesta, dokonce cele narody ztraceji na vyznamu. Nahrazuji je daleko mensi jednotky spotreby a politikove, kteri prosazuji mensinove spolecenske a nabozenske zajmy. Jinymi slovy, svet se nyni zbavuje hromadnosti.
Zamestnanci uz dnes nejsou navzajem zamenitelni. Hodnoti se podle toho, co maji v hlave. Stare tridni rozdily mezi burzoazii a proletariatem nahrazuje novy kontrast mezi elitou a vykoristovanymi pracovnimi silami - mezi pracovnikem, ktery vytvari znalosti a mezi pracovnikem, ktery je zamestnan v sektoru sluzeb. Vznika pocetna spolecenska trida nevzdelanych lidi - takzvana underclass. Alvin Toffler je - ponekud kontroverzne - presvedcen, ze by se podtrida dostala z chudoby, kdyby vlada vsem detem v americkych cernosskych ghettech pokytla domaci pocitac.
Po studiu na univerzite pracoval Alvin Toffler v dusledku svych tehdejsich levicovych idealu pet let mezi delniky v prumyslu: u beziciho pasu v automobilce, v ocelarne, ve vyrobe jizdnich kol, obsluhoval lis, byl svarecem. Zjistil, ze delnici nepotrebuji jeho snahy vstepovat jim politickou uvedomelost. Dokazali se o sebe postarat. Pritom bohatli. Peti lety prace v tovarne vsak ziskal Toffler jedinecne zkusenosti, ktere vetsine ekonomu a sociologu chybeji.
Na univerzite studoval Toffler historii technologickeho rozvoje. Poskytlo mu to pozoruhodne pronikavou perspektivu. Dokazal predpovedet, co se stane s delniky v tovarnach. "Jejich praci prevezmou nejprve stroje a pak levnejsi pracovni sily ve Tretim svete."
"Marx se mylil, kdyz se domnival, ze jsou delnici nezbytni pro vyrobu. Hospodarstvi se bez nich muze velmi dobre obejit. Deti americkych delniku se nyni podle vetsiny pozorovatelu stavaji trvalymi prislusniky nevzdelane podtridy lidi bez zamestnani," konstatuje Toffler.
Nejvice se Treti vlny, totiz informacni revoluce, museji obavat prave delnici, varuje americky futurolog. "Presne totez predpovidali v osmnactem stoleti fyziokrate, kteri verili podle uceni francouzskeho ekonoma Francoise Quesnaye (1694-1774), ze prirozeny spolecensky poradek je zalozen na pude a na jejich prirozenych produktech jako jedine prave forme bohatstvi. Dovedete si predstavit hospodarstvi, v nemz devadesat pet procent obyvatelstva nepracuje v zemedelstvi? Je to velmi obtizne. Deset tisic let jsou lide zemedelci. Co si s temi vsemi zemedelci pocneme? V soucasnosti probihajici technologicke zmeny jsou alespon tak radikalni, jako byla prumyslova revoluce. Je to pro mysliciho cloveka obrovsky ukol, hozena rukavice. Nastava hospodarska revoluce, ktera vyuzije obrovskeho potencialu pro znalosti, obsahzeneho ve vznikajicich technologickych strukturach," konstatuje Toffler.
"Argument, ze Margaret Thatcherova znicila Britanii, protoze zlikvidovala vyrobni sektory prumyslu a hospodarsky rozvoj zalozila na sektoru sluzeb, je chybny," argumentuje dale Toffler. " Tvrzeni, ktere pouziva pravice i levice, ze sluzby nic nevyrabeji, je zalozeno na naprostem nepochopeni produktivity. Pouzivame nespravne hospodarske ukazatele, ktere vznikly pro spolecnost hmotnych vyrobku, pro ekonomii, ktera byla zalozena na praci svalu a vyrabela predmety v obrovskem mnozstvi kopii."
Kdyz byli pred lety Tofflerovi s dalsimi futurology na obede s Ronaldem Reaganem, viceprezidentem Georgem Bushem a sefem Bileho domu Donaldem Reganem, Regan na futurology zautocil: "Tak vy rikate, ze uz nebudeme delat nic jineho, nez obracet hamburgery a vzajemne si strihat vlasy," Heidi Tofflerova na to odpovedela: "Ne, Amerika bude dal velkou prumyslovou mocnosti. Jenze to uz zdaleka nebude zamestnavat tolik lidi."
Optimisticky ton knihy The Third Wave z roku 1980 vsak nyni u Tofflerovych ustoupil analyze problemu, ktere Treti vlna vyvola. Navraceji se ke sve puvodni premise. Analyzuji, jak je obcan jednotlivec schopen se vyrovnavat se zmenami. Je zajimave, ze uz davno predpovedeli Tofflerovi vznik fundamentalismu. Tofflerovi jsou presvedceni, ze jsme stale vsichni jeste ve stavu soku. Proto lide v hruze ustupuji k tomu, co povazuji za nezvratne jistoty.
Mnoho zemi se dosud domniva, ze bude schopno prijmout novou technologii, aniz by uvolnilo spolecenskou kontrolu. Japonsko je podle Toffleru pozorhodnym prikladem zeme, ktera je v technologickem rozvoji daleko v popredi. Duchovne se jeste zdaleka nezbavila zasad hromadne spolecnosti. Tofflerovi argumentuji, ze Treti vlna hospodarskeho rozvoje nebude zalozena na zadne ideologii. Jednou z hlavnich charakteristik Treti vlny je totiz rozruznenost. Vznikne velke mnozstvi mikrosystemu ruznych ver a politickych presvedceni. Hlavnim problemem budouciho sveta bude snasenlivost pro velke mnozstvi nejruznejsich nazoru a postoju. Udrzet trvale toleranci jako prevladajici spolecensky princip bude dost tezke.
Evropska unie je podle Alvina Tofflera zastarala. Politicky a hospodarsky je to klasicky jev Druhe vlny. "Vime, ze Evropa je na tom dnes daleko hure nez Spojene staty nebo Japonsko. Proc? Koncem druhe svetove valky chapal kazdy inteligentni clovek, ze je nutno zabranit Nemecku, aby znovu povstalo a napadlo Evropu. Nejlepsim zpusobem bylo ho zaclenit do rozsahlejsiho hospodarskeho celku. Tou dobou byl dominujici a nejpokrocilejsi formou hospodarskeho rozvoje industrialismus Druhe vlny, se vsemi svymi zasadami standardizace, koncentrace, maximalizace vyroby ve velkych podnicich, byrokratizace, ktera byla povazovana za modernost. V nasledujicich desetiletich poskytovala Evropska unie svym zemedelcum obrovske dotace a vyhladovela vedecke a technicke obory. Problematiku pocitacu nebrala vazne, protoze usoudila, ze jsou to modni hlouposti. Hospodarsky tedy podporovala Evropska unie zemedelstvi, tedy Prvni vlnu, ignorovala potrebu podpory Treti vlne a ted najednou zjistila, ze vsechny pracovni prilezitosti, ktere vznikly za Druhe vlny, se presunuji do Bangladese."
"Evropska unie se porad domniva, ze velke je krasne," argumentuje dale Toffler. "Vsechny moderni firmy se snazi ale dnes uz rozbirat hierarchicke rizeni a vytvaret strukturu rovnych pracovnich vztahu, zalozenych na osobni iniciative. Evropska unie naopak usiluje zaclenit patnact zemi do jednoho celku a jedne z nich dat pravo nad ostatnimi vladnout. Treti vlna ale podporuje a pozaduje ruznorodost. Je tedy zcestne vsechno harmonizovat a standardizovat, od skolstvi az po automobilove pneumatiky. Daleko uzitecnejsi by bylo vyuzit evropske rozruznenosti - Evropa potrebuje operativnost a pruznost. Jednotna evropska mena nic takoveho neprinese, spise naopak. Evropa nyni smeruje k tomu stat se zastaralou spolecenskou strukturou. Jsem se jist, ze bude muset svuj pristup zmenit," zduraznuje Toffler.
Tofflerovi se domnivaji, ze se v budoucnosti vytvori velke mnozstvi malych trhu pro specializovane vyrobky. Tyto "mikrotrhy" zrejme zachrani Treti svet - urcita vesnice v Asii bude pestovat jeden konkretni druh caje a vyvazet ho do urcite ctvrti v Los Angeles, kde ho lide radi piji. Dosud vsak takove mikrotrhy nevznikaji. Na americkem trhu se sice objevuje stale rozsahlejsi sortiment, spotrebitelum ho vsak vetsinou poskytuje jedina obri firma.
Jestlize je typickym politickym rysem Druhe vlny hromadna demokracie, co bude typickou politickou strukturou Treti vlny? Toffler konstatuje, ze je obtizne to urcit, i kdyz se domniva, ze budouci vlady budou daleko mene hierarchicke a mozna v nich budou pusobit politikove z ruznych zemi. Ano, priznava Toffler, ze se to muze v dnesni dobe zdat jako znacne nerealisticka myslenka. Dodava: "Nekdy schvalne rikame neco, o cem nejsme nutne presvedceni, ze se to stane. Delame to, abychom primeli lidi myslet - aby lide pri uvazovani vystoupili z tradicniho, konvencniho myslenkoveho ramce. Domnivam se, ze v nasledujicich tak dvou desetiletich budeme svedky velkeho mnozstvi politickych experimentu. Ruku v ruce vsak s tim prichazeji velke nebezpeci a utrapy."
Jan Culík | Department | Home