Prof. Gerhard Prosi je reditelem ustavu pro hospodarskou politiku pri univerzite Christiana Albrechta v Kielu. Je znam jako zastance hospodarskeho liberalismu a jako ostry kritik socialniho statu. Boj za omezovani statnich vydaju ho privedl az k trzni teorii kultury. Radovan Holub, ..., s nim na toto tema vedl polemiku. Z jejich rozhovoru vyjimame:

Holub: Pane profesore, myslim, ze vase teorie kultury jako volne souteze najde v Evrope hodne kritiku. Mnozi vam namitnou, ze trzni hospodarstvi a kultura nejdou dohromady.

Prosi: Nemyslim si to. Nejvetsi cast kultury se v dnesni Evrope produkuje a organizuje prostrednictvim trhu, takze tu principielne neexistuje zadny protiklad.

Holub: Tlak obrich medialnich firem, ktere vyrabeji kulturni zbozi ve velkem, vede k nadvlade masove kultury, tedy paradoxne k popreni kultury.

Prosi: Zalezi na tom, jak se slovo kultura definuje a co vsechno do ni patri. V Evrope je zvykem vychazet z elitniho pojeti kultury. Nemci hovori o "vazne literature" a "vazne hudbe" jako o kulture, zbytek povazuji za zabavu. V jinych zemich je to jine. Jsou treba lidove pisne soucasti kultury?

Holub: Problem je v tom, ze trh neni schopen vybrat to kvalitni z kultury. Pokud se ma kultura rozvijet, musi vznikat inovativni umeni, experimenty, nove vyrazove postupy. Trh je vetsinou nerozpozna, a proto vyzaduji podporu.

Prosi: Ani v minulosti se inovativni umeni nijak zvlast nepodporovalo. Vzdycky se muselo prosadit proti etablovanemu umeni. Velci umelci minulosti byli ve sve dobe casto zneuznani geniove. Kdyz zbohatli, vetsinou ztratili kreativitu. Jak by mel stat experimentalni umeni podporovat? Kdo je schopen predpovedet budouci uspech umeleckeho dila, kdyz to nedovede ani jeho autor? Pak by bylo by nutne subvencovat vsechno, co se tvari jako nove. Ale kdo by to zaplatil? A ktery nemecky byrokrat by, prosim vas, subvencoval Picassa?

Holub: Myslim, ze hlavni problem evropskeho filmoveho umeni neni v tom, ze se neco podporuje, ale jak se to podporuje. Filmar sbira penize z nekolika fondu, z nichz kazdy je zastiten radou nebo vyborem. Problem neni v tvorbe, nybrz v tom, ze o ni rozhoduji byrokrate. Jste proti kulture byrokracie nebo proti podporovane kulture vubec?

Prosi: Jsem jednoznacne proti tomu, aby se stale vetsi objem prostredku urcenych k financovani kultury pouzival k financovani byrokratu. Jsem pro to, aby v evropskem filmovem prumyslu vznikla silna kontrola uspechu. Z evropskych filmu, ktere jsou bezne subvencovany az ze 60%, se velka cast v kinech vubec nepromita. Pokud umelci nemaji zajem oslovit svymi filmy ostatni, mely by si sve intimni vypovedi financovat sami.

Holub: Jenze je tu problem distribuce a kinoretezu. Ty vetsinou patri spolecnostem, ktere maji zajem prosadit na trh zbozi od kapitalove silnych filmovych gigantu. Navic v malych zemich je kontrola uspechu na vode, protoze ani film, o ktery je zajem, se v kinech vetsinou nezaplati.

Prosi: Uspesne evropske filmy si vzdy umely najit svuj trh, a to dokonce i ve Spojenych statech. Tvurci vsak musi chtit nadchnout lidi. Neni to jeste tak davno, co byl francouzsky film jednickou. Dnes se francouzska, nemecka a vubec evropska kinematografie utapi ve sterilite.

Holub: Nemate pravdu. Vznikaji mimoradne evropske filmy, jako je Kieslovskeho trilogie Tri barvy nebo oscarovy snimek Farinelli. Ovsem ackoliv triumfovaly v Americe jako umeni, cesta do hlavnich distribucnich kanalu jim zustala uzavrena. Zcela podprumerne americke sablony ji bez problemu prochazeji.

Prosi: Pokud chce nekdo vyrabet zbozi, ktere nema uspech, necht. Ale z vlastnich penez a ve svem volnem case.

Holub: Jste autorem teze, ze svobodny obcan ma pravo na spatny vkus. Nikdo za neho nesmi rozhodovat, co je esteticke a co ne. Ale jako obcan mam take pravo byt nemocny a roznaset nakazu dal. Proc by mel lekar rozhodovat za me?

Prosi: Nerekl jsem nic jineho nez to, ze svobodni lide maji narok na vlastni vkus, trebas by byl spatny. Dobry vkus, spatny vkus. Kdo o tom rozhoduje? V tomto smyslu neexistuji objektivni kriteria. Podivejme se na modu. Moje babicka by rekla, ze minisukne jsou nevkusne, jinemu se libi.

Holub: A co je potom svoboda?

Prosi: Svoboda je moznost zvolit si z mnozstvi nabidek tu, ktera vam nejlepe vyhovuje. Nekomu se libi vic kyc nez abstraktni obraz. Proc ne?

Holub: Jako svobodny obcan mam ale pravo byt zaroven chranen proti privalu nasili, krve a idiocie tak, jako mam pravo na ochranu pred nemocemi. Chripka me nici fyzicky, filmy o zabijeni psychicky.

Prosi: Ale o tom nemuze rozhodovat trh. Jako svobodny obcan mam pravo se rozhodnout, co chci videt. Vy mluvite o tom, ze mnoho lidi neumi se svou svobodou zachazet dost odpovedne. Ale vzdy mohu zmacknout knoflik a vypnout filmy plne sexu nebo nasili. Holub: Jenze masinerie kyce spociva v tom, ze vytvari normu vnimani a zavira vratka pro umeni. Tlak vyrobcu nuti nosit unifikovane dziny a sledovat unifikovane serialy nebo hollywoodske kasastyky. Lide nerozhoduji sami za sebe, protoze medialni koncerny rozhoduji za ne. Dostali jsme se do soukoli, ze ktereho neni mozne vystoupit.

Prosi: Nevidim to tak. Kdo nechce, nemusi se divat. Tu volnost ma kazdy. A pokud si mysli, ze ho videt musi, nejde o nic noveho, o zadny tlak vyrobcu. I driv si kazdy snob koupil novou knihu od znameho autora, aniz by ji cetl, jen proto, aby ji mel. Tenhle jev se vyskytuje u klasickych nemeckych romanu prave tak jako u filmu z Hollywoodu.

Holub: Tak jinak: jako trzni ekonom rad hovorite o mnohosti a rozmanitosti nabidky, kterou trh vytvoril. Trh obrazu a informaci vede paradoxne k opacnym dusledkum. K unifikaci. Pluralismus a rozmanitost jsou v dnesnim audiovizualnim prumyslu ohrozeny. Trh se stava nezavisly na vuli konzumentu i pravidlech konkurence.

Prosi: Nemyslim si to. Nemyslim si, ze by kulturni nabidka byla kdy rozmanitejsi nez dnes. V minulosti kulturni nabidku kontrolovaly a svym vkusem omezovaly cirkev a stat. Rozvoj techniky umoznil nebyvale rozruzneni umeleckych prostredku od pocitacovych reprodukci, pres internetovou komunikaci az po satelitni kanaly a kompakni disky. Trh je nabity, produkuji se stale nove tituly, musite vybirat.

Holub: Zastavate se masove kultury. Myslite si, ze kultura pro elity nema smysl?

Prosi: Ma smysl, protoze vzdycky bude existovat mensina, ktera je otevrena novym vecem. V tomto smyslu jde o elitu. Jsou to lide, kteri ziskali odpovidajici vzdelani. Ale nesouhlasim s tim, abychom se pokouseli vytvorit moderni kulturu jako neco, co by bylo pristupne jen elite. Kultura je otevreny system a kazdy do neho musi mit pristup. Zda ho vyuzije, je jeho vec. Podle mych zkusenosti znacne stoupl pocet lidi, kteri dnes chodi do muzei a na vystavy. Lide zacali hledat neco jineho nez cisty konzum. Poptavka je zde a bylo by spatne, kdyby nekdo chtel rict: Tohle je jen pro elitu.

Jan Culík | Department | Home