Rezim nakonec nezasel na bidu a hlad. Zasel na obecnou ztratu duvery, demoralizaci vladnoucich i ovladanych. Po listopadu 1989 jsem povazoval za nejdulezitejsi obnovit duveru lidi. Za samozrejme jsem pokladal symbolicke, ale dusledne potrestani vedoucich predstavitelu minuleho rezimu. Tech, kteri meli nejvetsi zodpovednost a zneuzili sve moci i hospodarskeho postaveni. Nestalo se nic. Novi lide ve vedeni statu si ponechali pootevrena zadni vratka. Neznali historie nevedeli, ze zakony moci a lidske spolecenstvi trestaji slabost a neduslednost. To byl prvni krok ke ztrate verohodnosti.

Vyrok predsedy vlady, ze nezna spinave penize, by byl ve state stojicim na zdravych spolecenskych a ekonomickych zakladech jeho vyrokem v teto funkci poslednim. Politici a ekonomove nepocitali ve svych uvahach s prostredim, ve kterem se ma proces transformace odehrat. Liberalismus v demoralizovane postkomunisticke spolecnosti bez stanoveni jasnych, pevnych pravidel a tvrdych sankci vedl k neuveritelnemu zneuzivani situace. Prevahu ziskavali lide bez skrupuli, bez moralky a zodpovednosti.

Jsem clenem parlamentu od leta 1990. Od sameho pocatku jsem o techto vecech mluvil a varoval pred nasledky. Pozoroval jsem, jak se stava zcela normalnim propojeni vysokych statnich uredniku na podnikatelske aktivity. Videl jsem a popsal - v tisku i ve Snemovne - jak si skupinka nekolika lidi vymyslela a prosadila transformaci celeho hospodarskeho odvetvi tak, aby ji mohla zneuzit ke svemu prospechu. Cely obrovsky statni podnik se stal penezovodem do rukou, ktere podle zakona nenesou za osud tohoto majetku zadnou zodpovednost..

Postupna ztrata verohodnosti noveho rezimu zapocala nepotrestanim zlocinu minuleho totalitniho rezimu a pokracovala zakony bez sankci. Obrovske rozdelovani statniho majetku pod heslem "nejdulezitejsi je co nejrychlejsi privatizace", aniz by byl jasne definovan statni i obecni majetek, proces demoralizace dokonalo. Jsme v situaci, kdy je zpochybnovano temer vse. Neverim svym usim, kdyz se ministr financi v televizni Debate haji tim, ze jednal podle zakona (z r. 1991), kdyz nechal rozbehnout proces vykradani bank. Vzdyt on byl zodpovedny za novelizaci spatneho zakona. Neverim svym ocim, kdyz ctu v tisku komentare, ze se nic nedeje, ze jde o ozdravny proces ceskeho bankovnictvi. Zasnu, kdyz vidim na obrazovce usmivajiciho se premiera s pany bankeri, jak nas ujistuje, ze se nic nedeje. Bohuzel se vsak deje.

Cesky obcan a volic neni bourlivak; nechodi na barikady a nevytlouka stranicke sekretariaty. Ztraci-li duveru, prestava brat svuj zivot vazne. Nebude pracovat. A nebude - alespon ve sve vetsine - premyslet o pricine daneho stavu. Pokud bude mit moznost volit, da hlas opacne strane. A muzeme zacinat znovu. Transformaci ceskeho statu i jeho ekonomiky si pro sebe ustrojili, a take ji vyuzili, "panove tvorstva" vyrostli z nemoralniho prostredi komunistickeho totalitniho statu. Lide schopni myslet a jednat jen v technickych a mocenskych kategoriich. Oni byli ve svych predstavach predurceni ziskat majetek a vladnout te nediferencovane lidske hmote, manipulovat ji v potrebnem smeru. Nevzali zodpovednost za stat a za ty jeste dnes ponizene, nestojici na vlastnich nohach. A otevreli dosiroka cestu lidem jeste daleko horsim, kteri cekali v pozadi a chopili se jedinecne prilezitosti.

Je jiz skoro pozde, smer a zpusoby jednani jsou nastaveny na leta. Zbyva jedina cesta: Dusledne dosetrit nejhorsi zneuziti postaveni a situace, padni komu padni.

Cestmir HOFHANZL (Autor je poslancem parlamentu za ODA)