Multikulturalismus ve sporu o romskou identitu

Ceska spolecnost se - pokud jde o predstavy jak resit problemy mezi Romy a ne-Romy - deli na dve skupiny. Prvni je mensi, o to vsak militantnejsi, a jednoduse tvrdi, ze Romy je treba vyhladit, v lepsim pripade vyhnat ("Cikani do plynu", "Cikani do Indie"), druha je vetsi, zahrnuje i statni uredniky a politiky a chce z Romu jednoduse udelat Cechy s tmavsi pleti. Proste chce, aby zili jako Cesi, chovali se jako Cesi, aby zapomneli na to, ze jsou jini, aby se zkratka asimilovali.

Jestlize pusobeni kazde z obou skupin ma na romskou populaci negativni vliv, jejich vzajemna kombinace je primo katastrofalni. Druha skupina stezuje situaci tem Romum, kteri stoji o to zachovat si vlastni identitu a zivotni styl, zatimco prvni spolehlive zabrani asimilaci tech, kteri se pro ni rozhodli. Takovy Rom muze mit kazdy den k obedu knedlo-vepro-zelo a na oknech vysivane zaclony, stejne mu to nepomuze, kdyz ho skupinka skinu obestoupi v tramvaji. Vysledkem nemuze byt nic jineho nez znacna dezorientace romske minority, a hlavne pocit neustaleho ohrozeni, ktery nuti zaujmout obranou, nepratelskou pozici vuci "bilym", pripadne prejit do pritutoku. A tim vznika uzavrena smycka nasili a odplaty.

Pretnout a otevrit ji nelze jinak, nez uplnym obracenim politiky, kterou jsme az dosud vuci Romum praktikovali. Predevsim musime dat moznost tem Romum, kteri chteji zit podle vetsinove kultury. To je velmi dulezite, ale zduraznuji, moznost asimilace je cosi uplne jineho nez nucena asimilace. Znamena to, ze statni organy nejenze nebudou Romy samy diskriminovat (jak se deje, viz zakon o obcanstvi), ale zaroven zajisti ucinnou ochranu pred rasistickymi utoky a jinymi projevy diskriminace ze strany fyzickych a pravnickych osob. Znamena to, ze Rom by mel mit napr. ucinnou moznost se branit, jestlize ho soukromy podnikatel odmitne zamestnat proto, ze je Rom (at uz to formalne zduvodni jakkoli).

Za druhe se vetsinova spolecnost musi naucit respektovat romskou identitu, autonomii jejiho zivotniho stylu. To se samozrejme lehce rekne, ve skutecnosti to vyzaduje mnoho tolerance a take mnoho praktickych opatreni. Zakladni podminkou vsak je, aby si Cesi uvedomili, ze ceske zeme nejsou jejich "vlastnictvim" ("Cechy Cechum"), ale ze tu odpradavna zila take jina etnika, mimo jine Romove, kteri se tu citi doma stejne jako my. Navic to, ze jsou dnes Cechy v dusledku mnoha neblahych historickych udalosti jinak etnicky homogenni, neznamena, ze tomu tak ma ci musi byt navzdycky.

Romska identita, zivotni styl, hodnoty, se velmi lisi od tech, ktere uznavame my. Vytvorit takovou situaci, aby obe kultury - vetsinova a mensinova - mohly koexistovat vedle sebe, aby se nejen nerusily, ale naopak se vzajemne obohacovaly, je velmi obtizne. Presto nezbyva, nez se o to pokusit. Velmi inspirativni by pro nas mohly byt dosavadni vysledky sporu o multikulturalismus, ktery se z velkych imigracnich, to jest etnicky a kulturne diverzifikovanych spolecnosti - americke a kanadske - prenesl i do zapadni Evropy, kde se imigracni struktura spolecnosti teprve tvori.

Multikulturalismus je velmi siroke hnuti, ktere ma sve zastance a odpurce, a take ruzne radikalni formy. Pres vsechny vyhrady a negativni zkusenosti s nekterymi prepjatymi opatrenimi, ktere ve jmenu multikulturalismu podnikly americke a kanadske urady, je podle mne zakladni myslenka legitimni. Rika, ze asimilacni politiku nelze nadale povazovat za prostredek k reseni etnickych problemu. Nejen proto, ze je neeticka, ale i proto, ze je neucinna. Pro prislusniky pristehovaleckych subkultur byla po dlouha desetileti asimilace hlavnim cilem. Dnes uz neni a multikulturalismus je stejne tak vyrazem tohoto faktu, jako reakci na nej.

Takove formy multikulturalismu, ktere se snazi vyvazat imigracni spolecnosti z euroatlanticke civilizace a odhodit jeji kulturni dedictvi, je nutno odmitnout. Zakladni hodnoty liberalni spolecnosti, ktere mimo jine umoznily emancipaci minoritnich kultur, musi zustat onim spolecnym, vseobecne respektovanym jmenovatelem, jinak by spoluziti nebylo mozne.

Multukulturalismus na druhe strane ma sve opodstatneni, pokud se omezuje a dusledne trva na tom, ze mensinu nelze integrovat nasilnou asimilaci, ale jedine tim, ze ji pomuzeme uvedomit si vlastni identitu. Prikladem muze byt prevazne uspesny pribeh integrace afroamericke minority. (Presto, ze existuje Haarlem a O.J. Simpson). Uspesny proto, ze po odstraneni rasove diskriminace spolecnost pomohla Afroamericanum dostat se z bidy, ve ktere se ocitli bez sve viny. Situace dnesnich Romu je do znacne miry zrcadlova. Za jejich ubohy stav nese vinu predevsim ne-romska spolecnost, uvazme jen, co vsechno Romy potkalo ve 2O.stoleti.

Belosska Amerika prizpusobila sve skolstvi, zakonodarstvi, socialni politiku, aby mohla vyrust prvni generace vzdelanych Afroamericanu, ktera pak mohla nabidnout svym lidem vlastni hodnoty, aniz by byly nutne v rozporu s tim, co si mysli bili. Podobny pristup si zaslouzi i nasi Romove. Multikulturalismus jde dal, nez stat zalozeny na obcanskem principu. Nejde mu jen o to zdrzet se dalsi diskriminace, ale pokousi se odstranit ci zmirnit stare krivdy a z nich vyplyvajici nerovne postaveni. Jde mu o rovnost sanci, snazi se prizpusobit stat, ovladany vetsinovou kulturu natolik, aby nejen trpel casto velmi odlisne minoritni kultury, ale aby naopak umoznil jejich plny rozvoj. To ovsem neznamena, ze musi poprit zakladni hodnoty, na kterych stoji.

Teprve kdyz se podari po vsech strankach vyrazne zlepsit postaveni romske mensiny, muzeme doufat, ze i Romove budou brat vetsi ohled na nas. Dnes je iniciativa na nasi strane, ostatne stejne jako materialni a intelektualni prostredky a veskera politicka moc.

Jakub Camrda

Jan Culík | Department | Home