Bielefeldsky sociolog W. Heitmeyer a jeho vyzkumny tym se podrobne zabyva pricinami narustajiciho extremismu mezi tureckou mladezi v Nemecku. Potomci a vnuci gastarbeitru, trebaze se vetsinou odcizili sve stare vlasti, se citi nemeckym prostredim nedoceneni a neprijati, a tak se jim mesita nebo militantni organizace typu Milli Gorus stava nahrazkovym domovem. V Nemecku zije dvaapul milionu muslimu, velkou vetsinou Turci, pro narustajici cast mladych (68%) ma prislusnost k islamu zakladni vyznam, tj. dodava jim pocit jistoty a prevahy nad relativismy zapadni spolecnosti.

Podle nazoru autoru (DIE ZEIT) nejde jen o prechodnou protestni fazi, specifickou pro mentalitu mladeze. Fundamentalisticke organizace svym soustavnym stvanim proti moderne, toleranci, amerikanismu vytvareji klima, v nemz zanikaji liberalni hlasy: hledani uznani se meni ve zneuznavani druhych, hledani identity v pravo vynutit urcitym hodnotam platnost nasilim. Cim mensi je integracni schopnost vetsinove spolecnosti, cim vetsi pocit diskriminace, tim vic ustupu do ghetta, ale take autoritarstvi, pohrdani "slabosskou" demokracii a pritakavani extremismu. Mladi Turci nemeckou spolecnost identifikuji s alkoholismem, prostituci a drogami, ale zaroven odmitaji prichod novych azylantu a dalsich pristehovalcu.

Koran ci emblem Sedeho vlka presto nejsou jen praporem neuspesnych, nejsou take jen navratem k idealizovanym predmodernim hodnotam, nybrz by mely byt chapany i jako vyraz touhy po verohodne pospolitosti, jako signal nedostatecne pozornosti ze strany nemecke verejnosti a jejich instituci. Islamska media a politicke organizace tohoto vakua a teto legitimni potreby vyuzivaji, popripade zneuzivaji. Autori se vyslovuji proti straseni islamem, ale soucasne varuji pred podcenovanim a ignorovanim fundamentalisticke agitace.

Jan Culík | Department | Home