"Zapadni spolecnost je v ocich Nove levice inherentne spatna a skodliva, a navic ma tendenci vyvazet svou podobu k civilizacim jinym, tedy je navic agresivni, kolonialisticka a imperialisticka. Zapadni civilizace je tak deformovana, ze u svych prislusniku (tj. vetsinou svych obeti, jimiz nejsou pouze ti z establishmentu) vyvolava falesne vedomi: obeti si nejsou vedomy skutecneho stavu veci, tj. toho, jak je jejich spolecnost zaporna. Proto v navaznosti na koncept odcizeni ma ustredni misto v mysleni Nove levice koncept osvobozovani - nejen osvobozovani od konkretnich ekonomickych vztahu a norem spolecnostii, nybrz predevsim osvobozovani od falesneho vedomi, tedy osvobozovani, ktere umozni lidskou autenticitu: feminismus osvobozuje zeny od jim vnucene predstavy podrrizenosti muzum, protizapadni narodne-osvobozovaci hnuti bojuji za vymaneni se z vlivu Zapadu, pozdeji radikalni environmentaliste osvobozuji lidi z otroctvi konzumniho zivota apod. To vse umozni lidem plne intelektualni, materialni, kulturni a sexualni sebevyjadreni, coz naplni jejich autenticitu, kterou zapadni spolecnost vzdy potlacovala represi - at jiz politickou, ekonomickou, spolecenskou, ci moralni.

Alternativni civilizace, to je ono!

Z teto analyzy zapadni spolecnosti plyne nejen odcizeni se Nove levice od ni, nybrz i jeji srovnani s civilizacemi alternativnimi: ty dopadaji ve srovnani s civilizaci zapadni nezvykle dobre. Principalni vystoupeni Nove levice proti zapadni civilizaci a jeji zamitnuti po radikalni kritice vede Novou levici k preferovani civilizaci jinych, nekdy ciste hypotetickych: proto ty sympatie s jakymkoliv protizapadnim hnutim ci vudcem ve tretim svete - at jz to byli Castro, Ho ci-min, Lumumba nebo sandiniste. Studena valka a obecne konflikt Zapadu se Sovetskym svazem a mezinarodnim komunistickym hnutim byl vniman obdobne - mezi Sovetskym svazem a Zapadem nebyl zadny kvalitativni rozdil, maximalne snad kvantitativni, a oba systemy byly stejne spatne a odpovedne za Studenou valku (ne-li Zapad vice). Proto jakykoliv zapadni studenovalecnicky postoj k Sovetum byl projevem nabubrele arogance moci, imperialismu, politicke hysterie a valecneho stvani. Namiste je spise usilovat o vzajemne porozumeni, odzbrojeni a mirovou koexistenci, ktera umozni Zapadu venovat se reseni vlastnich palcivych problemu.

A toto je posledni, a to zasadni rozdil mezi (Novou) levici a pravici: (Nova) levice je projevem existencialniho nesouhlasu se zapadni civilizaci, existencialniho odcizeni se od ni, zatimco pravice je projevem existencialni afirmace zapadni civilizace, existencialniho presvedceni, ze Zapad, i kdyz neni idealni spolecnosti, je zasadne dobrou civilizaci, a to konkretne ze vsech existujicich nejlepsi. Zapadni cilizace se kvalitativne lisi od vsech ostatnich (minulych i pritomnych) a vsechny je prevysuje. Cim? Odpoved nemusi byt nutne jedna , muze to byt i kombinace vicero odpovedi ruznych proudu v ramci pravice. Britsky konzervativec v tradici Burka muze rici, ze je to proste civilizace nase, v jeji tradici jsme vyrostli a ona nas zformovala: krestansky konzervativec rekne, ze zapadni civilizace je dite zapadniho krestanstvi a tudiz ji byly zjeveny urcite pravdy v rozsahu, v jakem to nebylo ucineno civilizacim jinym, a konecne libertarianske ci klasicky liberalne ladeny konzervativec muze tvrdit, ze jedine zapadni civilizace dospela k idealu osobni a politicke svobody, a je-li tento ideal do urcrite miry prijiman i nekterymi jinymi civilizacemi, je to v dusledku napodobovani Zapadu nebo dokonce jeho vnuceni Zapadem. Z tohoto prihlaseni se pravice k zapadni civilizaci a presvedceni o jeji jedinecnosti vychazi pevne odhodlani k jejimu hajeni, k obrane jeji existence - jak tomu bylo v dobe Studene valky proti jeji totalni antitezi, komunistickemu imperiu. Z faktu moralni nerovnosti civilizaci a moralni prevahy te zapadni plyne nerovna legitimizace prostredku jejich zachovani: napr. pravice je presvedcena, ze neexistuje nic takoveho jako rovne "pravo" vlastnit atomove zbrane a ze zapadni zeme jsou opravneny toto "pravo" zemim tretiho sveta upirat.

Vrchol egalitarske vasne

Pojeti rovnosti ci nerovnosti ruznych zemi a civilizaci nas privadi (...) k vrcholnemu tematu levicoveho smysleni, k multikulturalismu. Multikultauralismus cili presvedceni o inherentni rovnosti vsech kultur a civilizace je vrcholem egalitarske vasne levice. Je soucasne urcitym vrcholem relativismu: prave tak, jako systematizaci relativismu ve filosofii vznika multikulturalismus.

Intelektualni levice dneska, jako legitimni dedic Nove levice 60. let, konceptem multiukulturalismu popira samotnou existenci univerzalnich principu spravneho civilizovaneho souziti lidi v obcanske a politicke spolecnosti, tj. popira koncept, na kterem byla postavena a ktery obhajovala zapadni civilizace. Tim zaroven nutne popira i Zapadem narokovany primat v nahlednuti techto principu, cimz delegitimizuje jeho intelektualni status a jedinecnost. Zapadni civilizaci predstavuje jako jednu z mnoha, jako jeden z mnoha moznych uhlu pohledu na lidsky udel, uhel pohledu o nic vice relevantni nez jsou vsechny ostatni. Z metafyzicke rovnosti vsech civilizaci pak plyne povinnost prikladat stejnou pozornost a vahu vsem, jakoz i nutnost podrobneho studia, poznani a pochopeni tech ostatnich, protoze jen tak muzeme nahlednout jejich hodnotu a pochopit legitimni naroky jejich prislusniku. Z techto predpokladu plyne pozadavek na poskytovani stejneho casu a prostoru v univerzitnim vzdelani a akademickem zivote vsem konceptum, a nikoliv uprednostnovani vsech zapadnich. Cas a prostor venovany mrtvym bilym heterosexualnim muzum, jakymi byli Sokrates, Herodotos ci Shakespeare, nema byt o nic vetsi, nez je cas venovany reprezentantum umeni a mysleni civilizaci ostatnich (napr. zivym cernosskym lesbickam, nabizi se dodat).

Utociste levicackych profesoru

Pravice tyto nazory povazuje nejen za formalne nespravne, nybrz i za primo zhoubne. Predevsim, pravice vidi multikulturalismus jako dalsi utociste byvalych zapadnich neomarxistickych profesoru Nove levice pote, co se jim jejich sovetsky Buh v roce 1989 zhroutil, a jako jednu z jejich dalsich zbrani proti zapadni civilizaci. Proti tezi intelektualni levice, ze vsechny civilizace a kultury jsou si vnitrne rovne a stejne hodnotne a proto stejne vyznamne, klade intelektualni pravice konce 20. stoleti tvrzeni opacne, totiz, ze civilizace si vubec nejsou vnitrne rovne a ze zapadni civilizace a ze zapadni civilizace byla skutecne schopna vice nez kterakoliv jina nahlednout univerzalne platne pravdy o spravnem politickem a spolecenskem usporadani, jimiz prispela celemu lidstvu. Obdobne universalne platne pravdy plati jako pro umeni, tak i filosofii - vcetne filosofie politicke: rikanka zaklinace hadu z tropickeho kmene kanibalu nema stejnou umeleckou hodnotu jako Shakespeare a politicke teorie Frantze Fanona, karibskeho ideologa teroru proti bilemu kolonialismu, nejsou stejne vyznamne jako ustavni system Jamese Madisona a ostatnich Otcu-zakladatelu. Zapadni mysleni si kladlo fundamentalni otazky o podstate lidskeho udelu a smyslu jeho byti, otazky trvale a univeralni. v rozsahu, v jakem si je jine civilizace nekladly.

Nutnost politickeho konsenzu

Jako zhoubne vidi pravice nazory multikulturalismu proto, ze podle jejiho nazoru vedou k destrukci moznosti souziti lidi ruznych etnik a kultur v jedne politicke spolecnosti pod jednou civilizovanou, ustavni vladou. Podle pravice je pochopitelne mozne, aby lide ruznych etnik, kulturnich spolecenstvi a tradic, byli prislusniky jedne politicke spolecnosti - ale s jednou podminkou: pres vsechny vzajemne odlisnosti, castokrat i propastne, musi sdilet urcity zakladni politicky konsenzus, urcite zakladni politicke presvedceni (napr. loajalitu k ustave). Neexistuje-li zadny spolecny konsenzus, politicka spolecnost existovat nemuze a nekrvava vlada se stava nemoznou. Nesdileji-li napr. vsichni clenove americke spolecnosti respekt k politickym principum Otcu-zakladatelu vyjadrenych v Deklaraci nezavislosti a vytvarejicich zaklad politickeho ramce spolecnosti definovaneho ustavou Otcu-zakladatelu, spolecensky a politicky dialog se stava nemoznym, nebot kdyz neni nic spolecne. V dusledku toho nastane balkanizace politicke spolecnosti. Proto spolecnost muze byt multietnicka a multikulturni v kulturnim smyslu, nemuze vsak byt multikulturni ve smyslu politicky civilizacnim; prave v tomto smyslu je vsak tento termin jeho proponenty uzivan. (...)"

(mezititulky redakcni)

Jan Culík | Department | Home