Socialni demokracie si pry primo rekla o hlasy komunistu pro kandidaty do Senatu. Strana, ktera kvuli tomu nejvic kricela hruza, sla na prazske radnici s komunisty na holport, aby zachranila sveho sefa policie. Paradoxu bez konce, a vsechny maji jedno spolecne: jak zit a soucasne nezit, jak jednat a soucasne nejednat s dnesnimi komunisty. Na rozdil od svych slovenskych bratri si totiz dostatecne neposypali hlavu popelem. Bereme-li vsak vazne presumpci neviny v demokratickem state, pak bychom jim snad meli duverovat, ze pokud nehlasaji zmenu neustavnimi prostredky, zrejme ji ani nechteji (to samozrejme nevylucuje proverovani, jak to oni sami sveho casu zadali).

Skutecnosti je, ze takrka kazdy politik jim ritualne nadava a takrka kazdy se s nimi na nejake urovni a nejakym zpusobem paktuje. Jakkoliv se to muze jevit nechutne, je jen otazkou casu, kdy se tak bude dit zcela verejne. Vola-li se proto dnes po zpruhledneni a zkulturneni ceske politicke sceny, nezbude asi nez zatnout zuby, obrnit zaludek a prat si, aby se tak stalo co nejdrive.

Jan Culík | Department | Home