O cem se u nas nejaky cas uz opravdu nemluvi, protoze v dobre spolecnosti je neslusne o tom mluvit, je socialismus poslednich dvaceti let. Ten realny, hluboko zazrany. Do nas jeste o cosi hloubeji nez do ostatnich obyvatel socialistickych kasaren - je to prece ten socialismus, ktery se oficialne vzdal i poslednich pokryteckych idealu, ten normalizacni socialismus, ktery byl nasi osobite ceskou, tu zoufalou, tu cynickou reakci na iluze osmasedesateho a na zbabelou rezignaci jeho vudcu.

Kdo o tom vsem vsak mluvi casto, je prostoreky brnensky sociolog Jan Keller. V utle knizecce "Sok z ekologie aneb Politicke systemy v rozpacich" (nakl. Cesky spisovatel, 1996) mimo jine tvrdi, ze soudoby cesky kapitalismus na realny cesky socialismus 1969 - 1989 primo navazuje. To je tedy opravdu sok, damy a panove, soudruzi a soudruzky. (A hned upozorneni: tento text neni ani recenzi, ani vyvazenou zpravou o tom, co vsechno o soku z ekologie nas autor napsal. Je upozornenim jen na jeden dulezity motiv teto knihy.)

Keller tvrdi, ze "Alfa a omega socialismu", totiz myslenka solidarity, byla v zemich realneho socialismu zcela poprena - zprivatizovana. "Jako kdyby program socialismu zformovany coby projev zasadnich vyhrad vuci kapitalismu byl primo v jadru infikovan virem prave toho spolecenskeho systemu, ktery chtel se vsi rozhodnosti odmitnout". Mluvi o tzv. sede (cerne, treti, pololegalni...) ekonomice: "Privatizovana solidarita spojovala v prve rade cleny uzkeho i sirsiho pribuzenstva, v druhem okruhu zasahovala pak vsechny ty, kdo byli navzajem spjati vykonem sluzeb a protisluzeb jakehokoli druhu", pokud byly poskytovany pololegalne. Treti okruh privatizovane solidarity pak obepinal prakticky celou spolecnost, kterou spojoval tichy souhlas v tom, ze tyto praktiky treba tolerovat. "Lide se za realneho socialismu stahli do soukromi svych rodin, odkud vyrazeli do terenu ve snaze urvat pro sebe neco z toho, co nepatrilo nikomu. Ve skrytu svych chalup a domacnosti si pak korist prerozdelovali podle obecne platnych, i kdyz zcela neoficialnich a nikym nevyhlasenych tarifu".

Takova privatizovana solidarita dokazala systematicky rozkladat potencial puvodni, jakkoli prepjate a pak uz jen pokrytecke socialisticke solidarity. Keller ovsem jde dal a tvrdi, ze prave tehdy, po sovetske okupaci a pred listopadem 1989, byly bezdecne polozeny ty nejpevnejsi zaklady pro pozdejsi (polistopadovou) privatizaci, tu v uzsim, pouze ekonomickem meritku. Proto se tak ujala, proto mela takovou odezvu, takovy prinejmensim vnejskovy uspech...

Ze sociologickeho hlediska je tedy pro Kellera kuponova privatizace idealne typickym vystizenim, vyuzitim mnoha podstatnych rysu realneho socialismu a verne take reprodukuje hlavni zdroje jeho nefungovani. V souvislosti s onou realnesocialistickou privatizaci jako velkovyprodeje poslednich jeste zbylych idealu byla navic vypestovana neschopnost pohlizet na obecne zajmy jinak nez jako na podvod, demagogii. Zaroven jsme si vstipili sklon vnimat budoucnost jako neco, o co neni treba se starat, protoze nekdo druhy to ma prece zarucene ve svem referatu.

Slabost zdejsiho ekologickeho hnuti (ve srovnani s vyspelymi zememi) vysvetluje Keller obtizemi pri jakekoli snaze mobilizovat vetsi pocet lidi k prosazeni cehokoli, co presahuje uzce soukromy zajem. Snaha vyvest solidaritu z pritmi rodinnych klanu opet do verejneho sveta se musi z hlediska mentality minulosti nutne jevit jako projev cireho extremismu a spolecensky krajne nezodpovedneho chovani... Sfera verejneho atrofovala za Husakova socialismu tak, ze dnes je treba doslova jeji resuscitace.

Keller sam je a bude pokladan za extremistu, za pomlouvace nasi cesty ke kapitalismu. Jako bych slysel hlasy oficialniho optimismu: Keller opravnene vyvolava krajni znechuceni nasi verejnosti, cele zaujate vizi prosperity: chce nam vsugerovat, ze uspechy privatizace, ktere nam prece zavidi doslova cely svet, vezi kdesi v minulosti, dokonce primo v te dobe, ktera snad ani nebyla (na kterou si prece uz nepamatujeme, na kterou chceme vsichni co nejdrive zapomenout...).

Ale ruku na srdce: nezda se nam prece jen nekdy, ze zdrave sobectvi mnohych nasich lidi je skutecne jaksi prilis zdrave, tedy urcite zdravejsi (tj. bezohlednejsi), nez sobectvi lidi v bohatych zemich se zavedenou trzni ekonomikou, ktere vsak tim nasim socialismem neprosly? Tim socialismem, ktery byl koneckoncu docela snesitelny, protoze nam soudruzi, aby se udrzeli o par let dele u moci, dovolili (a my jim za to dali pri volbach hlas, ze je jako uznavame) udelat si v nem miliony malych ceskych domacich kapitalismu?

To jest ovsem kapitalismu bez vsech jeho malych i velkych ctnosti.

Jan Culík | Department | Home