To jsem napsal na zadni stranu prebalu ceskeho vydani knizky sve nekdejsi sousedky, Elizabeth Thomasove - a neprehanel jsem. Takovy to byl den. Kdyz jsem dostal korekturu ceskeho prekladu, prozil jsem jej znova. Takova je to kniha.

Totiz jaka: Elizabeth Thomasova pozorovala svych deset psu tak, jak etnograf pozoruje zivot domorodeho kmene. Kvalifikaci na to ma: je autorkou mj. vysoce odborne studie o africkych krovacich kmene Kung, mezi nimiz delsi dobu zila. Jenze tady neslo o vedecky dukaz ci rozbor mysleni selem psovitych. Ten podal podrobne a nade vsechnu pochybnost harvardsky biolog William Griffith v rozsahle studii Animal Minds. Pani Thomasove slo o neco jineho. Chtela ctenari priblizit soukromy zivot psu tak, jak mu dobry etnograf priblizuje zivot urciteho lidskeho spolecenstvi.

I k tomu ma Thomasova kvalifikaci. Je tez autorkou velmi uspesneho romanu Sobi luna, ktery ctenari na zaklade obsirneho vedeckeho studia priblizuje zivot lidi z doby kamenne. Dovede psat poutave a ctive - a pritom se drzet prisne v mezich svych znalosti. V tomto pripade na zaklade nekolikaleteho pozorovani popisuje zakon smecky, vzajemne vztahy jejich clenu, pravidla souziti a pece o spolecne dobro, proste vsechno, co je davno znamo odbornikum, mene vsak lidem, pro ktere "chovat se jako zver" znamena nevazane chovani. Opak je pravda: psove a vlci ziji v mezich prisneho moralniho zakona sve smecky. Zverstva pachaji lide.

Ve Spojenych statech Soukromy zivot psu primo vybuchl do seznamu nejvice prodavanych knih a na tom zustal dva roky. V zemi, kde obvykle musi zajem vzbudit peclive pripravena kampan a kde zajem opadne za par tydnu, je to neco naprosto necekaneho. Ostatne stejne reagovali ctenari i v jinych zemich, treba v Italii - kniha uz vysla v tuctu jazyku. Myslim, ze vim proc. Svet psu je nam blizky, a pritom zcela cizi. Pri cetbe teto knihy ctenar objevuje jednu znamou skutecnost za druhou, poznava je a rika si, tak ono to je!

Kdyz kniha vysla v anglictine, pani Thomasova se stala vyhledavanym recnikem - a musela odpovidat i na otazky zcela cizi jejimu vedeckemu zalozeni. Jednou takovou bylo, zda psi prijdou do nebe. Nezacala se prit o predstave nebe. Odpovedela pohotove: "Co by to bylo za nebe, kdyby ne?"

Nadsene jsem knihu doporucil k prekladu. Pani Thomasova nemene nadsene prijala. Ma totiz s manzelem v Praze byt a je u nas jako doma. Jen jsme meli strach z prekladu, a pri prvni cetbe jsem na prekladu hledal krive chlupy lupou. Milada Vencourova se prokazala jako prekladatelka hodna knihy. Cestina i anglictina jsou mi rovnomerne materstinou, nektere knihy ctu radeji v jednom, jine v druhem jazyce. V tomto pripade me potesily obe verze rovnomerne. Vzdyt i format je u obou stejny! Zkratka, takova kniha se podari jednou za uhersky mesic - ci u anglofonu "once in a blue moon", jednou za modry mesic, coz znamena druhy uplnek v temze mesici. Ci ani tak casto ne. Necekejte, az ji dostanete k Vanocum! Doprejte si ji - a o Vanocich si ji prectete se stejnym potesenim znova.

Vydalo Vydavatelstvi ABIES, 1990, 170 stran