Mily pane doktore,

tak nam zase listopadove mlhy klesly na Vysocinu, jsou tajemne, nepruhledne, stromy a staveni v nich trci jak trosky ztroskotanych korabu. Rika se, ze placi dusicky. Mozna i proto tak nalehave citime blizkost mrtvych. Uz zase zacinaji ty strachy, vryte do vysocinskych lidi od nepameti, jestlize preziji zimu, jestli se dozijeme jara. Mesta a vsi obklopi snih, sklo oken se zalije ledem, prohazene cesty mnohde jen k drevnikum. Lide si museli vypravet, divat se do ohne, cist pres leto odlozene knihy, aby se strachem nezalkli. Takto to cinili i mi predkove na statku v Hornich Pasekach.

A to, ze je Vsech svatych a Dusicek v upati listopadu, pred zimou, neni samo sebou. Setkani s odeslymi a zmlklymi posiluje, vede dal, proti zime.

Tohle si tak v duchu rikam a divam se oknem na to nase seserele malomesto. Neni to ani mestys, ani mesto. Ani ne osada a tak me k tem sesti tisicum obyvatel napada jedine malomesto. Jenze mu nemuzeme krivdit a musim dodat, ze uz v husitskych dobach se v pisemnych pramenech mluvi o Ledci jako o mestu a vsechna mestska prava pak v roce 1562 souhrnne potvrzuje kral Ferdinand I. Vedle Havlickova Brodu a Humpolce tvorila Ledec od stredoveku dulezity vysocinsky trojuhelnik, jehoz stredem je trcici troska hradu Lipnice, o kterem Jaroslav Hasek, lezici na lipnickem hrbitove ve stinu veze Samson rekl, ze mu pripomina lokomotivu. Ten hrad opravdu nekdy tou krajinou funi a vznasi se. Ale o tom Vam napisu az jindy.

Ledec je pribodla ke dnu udoli rekou Sazavou - je jak smycka, kterou si malomesto uvazalo sebevrazedne na krk (nebo to bylo obracene?), jak struna na krajeni knedliku, tak presne protina a rozdeluje Ledec na dve casti. Spis by se tedy mela jmenovat Ledec rozkrojena Sazavou. "Je to Sazava, Fison ci Gehon, Eufrat nebo Tigris? pta se kdesi basnik Bohuslav Reynek, ktery take patri do toho vysocinskeho trojuhelniku. Ty dva rozdelene ledecske brehy spojuji spony jednoho mostu a tri lavek, z nichz jedna, zavesena na lanech, houpaci a lehce rozkyvatelna, je vyzvou pro deti. Tesne u reky stoji goticky kostel sv. Petra a Pavla a byl-li jeden z nich rybarem, evangelium o vylovu ryb-dusi tu zni verohodne. A rekne-li se Co Ledec Evrope, musime zvednout v kostele hlavu a podivat se na strop - podivuhodne tu cervena hrncirska hlina imituje sitovou gotickou klenbu, prace anonymnich ledecskych hrnciru, jejichz cech tu byl velmi rozsireny. Ta cervena klenba vypada jak dumyslna pavucina anebo a uz jsem zase u te reky - rybarska sit. A aby byla ma vidina podporena necim realnym, v klenbe je umisteno take nejstarsi vyobrazeni mestskeho znaku - tri lekninove listy.

Od te doby, co u Havlickova Brodu postavili cisticku vody a loni i pod Ledci, reka v zime zamrza. Vypada jak tmavemodra silnice a muzete po ni chodit na pivo az do Vilemovic nebo ke Zruci. A volavky popelave a lednacka jsem tu take loni videl.

Ta ma obec si mne neustale pritahuje. Odjizdim, abych se do ni zase vracel. Hazi po mne laso a drzi me. Nekdy mam dojem, ze je tu stred sveta, zdejsi deje a udalosti jinde k nenalezeni, v jinych dnech nemohu vyjit ani z domu, rikam si: prdelakov, prdelakov. A kdyz jsme u te Evropy, pane doktore, tak Vam reknu, ze za Rakouska-Uherska vymerovali zemi a nejaky geometr Kaizl z Vidne zjistil, nemohl pry se mylit, ze za Ledci, na kopci Melechov je stred Evropy. Vida. Chtel se sem pry i prestehovat, aby si pripadal exoticky, v samem jicnu Evropy. Jenze se pak zjistilo, ze se prepocital a stred nasli zase nekde u Chebu. Ted budu vypadat zase ja jak vypocitavy videnak, kdyz Vam reknu, ze jsem si vzal zenu od Chebu. Ta nase Stredni Evropa, jak jen ji mame radi, tu jeji sadrovou zatuchlost a zaprasenost. Ve vsech rocnich obdobich, at prijizdite ze Lhotky nebo z Rima, potkate v Ledci na mestecku - trafikantova psa Frika, ktery nekolika abonentum roznasi domu kazde rano noviny: holice Dvoraka, ktery strihal jen v podnapilem stavu (z vlastni detske zkusenosti dodavam - rovne), cukrare Soldata, ktery zije jen svou vlastni minulosti a vypravi, jak umel delat kremrole tluste jako jelita, smutneho ledecskeho basnika, mykologa a sberatele motylu Jana Krtitele Vlastovku, ktery si vyvolava svoji mrtvou zivotni lasku, herecku Milenu Zahrinovskou, take pana jirika a to se citim historicky bezpecne, protoze on byl po valce clenem osobni ochranky prezidenta Benese, betonoveho rozpazeneho Jana Husa a naproti nemu barokni Mariansky sloup. Vidite, v Ledci je narozdil Staromestskeho namesti prakticky ekumenizmus.

A aby nebylo tem stredoevropskym paradoxum konec - Ledec jako okresni mesto bylo zruseno v roce 1960. V budove ONV, kde v padesatych letech take probihaly vyslechy knezi a sedlaku (i v pripade nedalekeho Cihostskeho zazraku), je dnes poliklinika. Kdyz tam s nasi Anickou chodime na detske oddeleni zda se mi, ze misto jmenovek doktoru vidim cedulku - cirkevni tajemnik K. Jiracek a misto deti sem chodi neposlusni knezi, take umuceny Josef Toufar, obhajovat sva nedelni kazani. Pod ceduli Poliklinika se dere na svetlo do omitky velke vytlacene ONV. A nebo - na mestecku byl soud, pak zakladni skola, kde mi v prvni tride rozbil hlavu Zdenecek Dvoraku a dnes - mestsky urad. A v byvale telocvicne, kde jsem se na zinence ucil kotoul a splhat po lane, je dnes, co myslite pane doktore? Obradni sin, kde si davaji hubicku novomanzele a vriskaji novorozenata pri vitani obcanku. Pane doktore, vidite, uz se mi to krati, dal jste mi jen triapul strany strojopisu, a nic jsem Vam jeste nerekl, cim je dnes Ledec. nebo jak se to rika, cim dnes zije. Vemu to zkratka.

Ledec ma vrch Septuchov (podobne tak ma Praha Petrin, Barcelona kopec Montjuc), z nehoz se dival na mestecko take Gustav Mahler, ktery do Ledce prijizdel za svoji tetkou. Septouchov ma na te viditelne strane skalu, podobnou Braqueovu kubistickemu obrazu, jenze se zjistilo, ze jsou v ni trhliny a hrozi mozne sesuti na domky.

Opravuje se zidovsky hrbitov a krasna synagoga (venkovske baroko), byvaly sklad cementu, ktera mela byt jeste v roce 1990 utracena kvuli vystavbe autobusoveho nadrazi.

Blizi se senatni volby a okres Havlickuv Brod, do ktereho Ledec patri, je rozdelena na dva kusy. Nas kus patri pod Kutnou Horu. Ledecti jsou zmateni. Pry se asi budou menit okresy nebo co.

Kazdy patek je slyset z hospody Stadion harmonika a bidi. Jedna z mala pravidelnych kulturnich akci naseho mestecka. Ma to vsak jednu skobu. Z te hospody vede nekolik prikrych schodu. Dokazete si asi predstavit, jak takoveto akce konci. V sobotu rano, kdyz si jdu k Fenikum koupit noviny, vidim pod schody kapance krve. Jeste jsem zapomnel k pravidelnym kulturnim podnikum priradit vystavy drobneho zvirectva, parohu a amaterskych vytvarniku Ledecska. Ucast vystavujicich velka.

Vcera me na mestecku zastavila pracovnice kulturniho odboru a rikala mi: "Musite do Ledecskych novin napsat o zachodech na mestskym urade". Ja na ni vykulene: "To jsou tak prepychove?" Ona: "To vubec ne, ale nekdo ukradl kohoutky a tak se zamykaji. Kdyz jde nekdo na urad a chce se mu na zachod, musi za starostou, aby mu pujcil klice. Nekolikrat se stalo, ze lide nedobehli ani k starostovi." Ja:"A proc to nenapisete sama?" Ona: "Co bych si pocala tady bez prace, dite na skole, zacinat nekde znovu!"

Obnovily se pravidelne sobotni trhy na mestecku. Ledec mela trhoveckou tradici, lide se tu schazeli ze sirokeho okoli a prodavali vselico. Dnes vetsina prodavajicich cinske narodnosti.

Chodim se divat kazdy tyden na vitrinu se smutecnimi oznamenimi. Letosni podzim umrelo nekolik devadesatiletych staren z okolnich vesnic. Odnaseji si s sebou nejen vyjevy tohoto stoleti, ale i pribehy, ktere nikdy nikomu nerekly.

Kdyz jsem se dnes zastavoval v jedne vsi u Ledce ve stare hospode na pivu, rikala mi stara kelnerka Antonie Tvrdikova, vypravecka, ktere jinak nez Tonicko nereknou: "To za valky drzeli lidi pri sobe, pak to ani nezapili, jak byli radi, ze to skoncilo a dnes uz jen sedej u ty televize."

Pekne Vas z Ledce na Sazave pozdravuje.

Milos Dolezal

Jan Culík | Department | Home