Plzenska mezioborova symposia k dejinam 19. stoleti patrila mezi nejcennejsi vedeckokulturni "pozitivni deviace" 80. let a jejich referaty, shrnute do sborniku, jsou pak jednim z jasnych svedectvi, ze i v dobe "pozdniho bolsevika" probihal zavazny historicky zakladni vyzkum a ze pri opravdovem nasazeni organizatoru bylo mozno probojovat vydani skutecne vybornych sborniku velmi nezavisle povahy. Co je z dnesni perspektivy vlastne obdobne cenne, je skutecnost, ze tym puvodnich organizatoru dokazal v hekticke porevolucni dobe, plne jinych problemu, novych zajmu a diskontinuit, udrzet plzenska symposia pri zivote. Neslo pritom pouze o "oprasovani" slavne tradice, ale o plnokrevna setkani (jisteze v mensim kruhu a s jinymi akcenty nez drive) nad tematy, jejichz vymezeni a vyznam presahuje hranice jednoho oboru. Novem porevolucni doby se stala ucast mezinarodni badatelske obce.

Nove situaci odpovida i forma sborniku (Cesky lev a rakousky orel v 19. stoleti, Praha, KLP 1996, 344 str.), shrnujiciho prispevky symposia z r. 1994 a venovaneho "hlubsimu zamysleni nad cesko-rakouskymi vztahy v dlouhem 19. stoleti", tj. trvajicim nejmene do r. 1918. Uhledny sbornik, vydany s pomoci brnenske pobocky Rakouskeho ustavu pro vychodni a jihovychodni Evropu, je totiz dvojjazycny: vsechny prispevky byly vytisteny cesky i nemecky. Sbornik je rozdelen do peti oddilu: I. Cesi a habsburska monarchie, Cesi a habsburska dynastie, II. Stat jako panovnik a mecenas, III. Rakousko - "sirsi vlast", IV. Centrum a periferie a V. Dedictvi.

Neni mozne probrat v casopisecke recenzi vsech 33 prispevku. To podstatne na publikaci je vsak odmitnuti vzitych klise i antiklise, a to jak na ceske strane, tak u zahranicnich badatelu. Rakousko - pozornost vetsiny prispevku je soustredena na zejmena na dobu panovani cisare Frantiska Josefa - tedy neni vnimano ani jako hydra rdousici cesky narod, ani jako posledni a ztraceny raj, nybrz jako prirozeny svet ceskeho, ceskonemeckeho i uzeji rakouskeho usilovani o definovani a realizaci zajmu narodne politickeho spolecenstvi, o prosazeni svebytne podoby te ktere kultury v ramci Predlitavska.

Nedavno predcasne zesnuly historik Otto Urban (mj. autor teze, ze od 80. let 19. stol. Cesi jiz nebojovali proti Rakousku, nybrz za jeho "ovladnuti") otevrel sbornik virtuozni a dejinny obzor prekracujici studii "Historicke promeny ideji statu rakouskeho". Ukazuje v ni, ze az do pocatku 20. stol. byla ceska skutecnost vcelku samozrejme a neproblematicky vkomponovana do komplexu rakouske (dynasticke) statni ideje. Bylo tomu presto, ze tato idea od vojenske porazky r. 1866 a naslednych vnitropolitickych zmen v mnoha ohledech zanikla a nebyla (nemohla byt) jiz nikdy v uplnosti nahrazena necim modernejsim: "az do poslednich dnu monarchie nebylo federalismu prano". Prekonani dynasticko-monarchistickeho principu pak znamenalo i historicke prekonani ideje spolecneho statu rakouskeho. Ceske (zejmena Masarykovo) hledani smyslu vlastni dejinnosti a mozne budoucnosti v letech 1900-14 neznamenalo jeste rozchod s Rakouskem, ale presunuti akcentu v ramci jeho ideje. Az katastrofa svetove valky prinesla "zkazu vystavneho skansenu" a promenu obrazu civilisovane a kulturni Evropy.

Na tento koncept pote navazal Jiri Koralka uvahou o Palackem, "nejvetsim Cechu 19. stoleti" a zaroven "velkem Rakusanu", usilujicim o moderni ideu a nadnacionalni poslani rakouskeho statu. Navazal na nej i Thomas Kletecka esejem o rakouskem hledani sebe-vedomi v nacionalizujicim se, ale nedostatecne se modernizujicim, az do konce prilis absolutizujicim Rakousku druhe poloviny 19. stoleti. Jiri Rak se pak soustredil na problem uprimneho ceskeho protirevolucniho monarchismu doby napoleonske a na jeho postupne (peclive) vytesnovani nacionalni ideou v pozdejsich desetiletich.

Z ryze historickych stati nelze pominout prispevek Jana Novotneho, Cesti Nemci a habsburska monarchie, ktery zkouma vyvoj myslenky na uplne administrativne politicke oddeleni ceskych Nemcu od jadra zeme formou zrizeni samostatne provincie Deutschboehmen se sidlem v Liberci. Plan se mezi ceskymi Nemci objevil poprve jiz za boju o Badeniho jazykovou reformu r. 1897, radikalne se vsak konkretizoval zejmena r. 1908 v souvislosti s libereckym Staedtetagem, jehoz delegati odmitli jakekoliv cesko-nemecke vyrovnani v jedne spolecne zemi. Je zajimave, ze jejich plan ihned a razne odmitla jak rada prazskych Nemcu (plan pocital s "obetovanim" teto mensiny), tak predevsim konference predsedu samospravnych zastupitelstev nemeckych okresu v Cechach a zemskych poslancu.

Cela rada dalsich prispevku byla zamerena k historicke ci umelecke sebereflexi ruznych socioprofesnich i sociokulturnich skupin, mnoho dalsich zkoumalo jejich mentalitu a prakticke dusledky podrzovani ci pretvareni sebeobrazu pro konkretni denni politiku. Referat, ktery opet muzeme chapat jako "navodnou studii" pro nasi bezprostredni budoucnost, napsali Martin Sekera a Petr Burianek o ceske politicke, poslanecke a zurnalisticke lobby ve Vidni, o jejim utvareni, pusobeni, vyznamu "arranzovani" zajimavych postav ceske kultury do videnskeho povedomi, ale i o tom, ze podobny lobbismus provozovala i ostatni narodni spolecenstvi a ze bez nej bylo prosazeni narodnich zajmu prakticky nemozne.

Vzal jsem tu na hul umelecko-historicke referaty, a to neni pekne vuci cele rade autoru, z nichz jmenovat je treba alespon Martu Ottlovou, Jacka Purchlu, Ilonu Sarmany-Parsons, Romana Prahla, Zdenka Lukese ci Rostislava Svachu. Knizku vsak nelze prevypravet, je treba si ji precist ...a pak se k ni vracet.

Jan Culík | Department | Home