Vubec ne. Hned v devadesatem jsem pochopil, jak se mnoha lidem, i kamaradum, ulevilo, kdyz videli, ze nezustavam. To se ovsem netykalo jen me, ale vetsiny lidi v exilu. Pak je tu take souvislost s tematem osmasedesatniku. Ja bych ovsem radeji mluvil o "sedesatnicich". Osmasedesaty, to bylo jen vyvrcholeni predchoziho vyvoje, na to se dnes rado zapomina. Jak by se jinak mohl treba Havel stat jednim z nejznamejsich dramatiku v Evrope, kdyby tu byl az do roku 1968 existoval zcela uzavreny system?.

Pred rokem 1989 se ozyvalo, take z exilu, ze hlavnim nebezpecim by bylo opakovani prazskeho jara, Dubcek... Pozdeji jsem pochopil, ze mnoho lidi se nejvic balo, ze osmasedesatnici zaberou pozice, ktere chteli obsadit sami. Avsak my, co jsme v osmasedesatem odesli, jsme neshaneli sinekury, chteli jsme pomoct... Dnes jiz ten streh vuci nam jako konkurentum polevuje, lidem nakonec doslo, ze nicim nehrozime... Jeste k tem "sedesatnikum" a k jejich roli ci vyznamu: nedavno napsal Vaculik, ze "zmeny k lepsimu mohou v diktature delat jen ti, kteri maji nastroje a vliv, a ne ti, co byli odstrceni... Ti prvni jsou ovsem tem druhym za sve jednani odpovedni". Sdilim Vaculikuv nazor. V exilu jsme se na vsech stranach snazili politicke skatulkovani relativizovat, bylo prece potreba kazde hlavy, ruky. Ale tady se skatulkovalo a jeste skatulkuje o sto sest. Pritom, kolikrat se tomuto narodu jen v tomto stoleti pustilo zilou. A ted zase kadrovani? Takze: nikdo o nas nestal, a ted uz je pozde..

Ackoli vase posledni novinarske "dite", evropska Lettre Internationale, zije v Nemecku, Italii, ve Spanelsku, Rusku, Madarsku, Rumunsku, Jugoslavii, Charvatsku a v Bulharsku, u nas (a take v Polsku) umrela. Proc?.

Na takovy casopis potrebujete velkeho nakladatele nebo list, pod jehoz kridla se schovate, resp. jehoz infrastrukturu, vcetne distribucni site, budete moci vyuzivat. Pak muze vetsinu techto nakladu casopisu hradit ten, kdo takovou infrastrukturu jiz tak jako tak ma. Konkretne u nas a v Polsku casopis neztroskotal na praci redakce, ta byla dobra, ale na nedostatecne distribuci, a vubec infrastrukture..

Casopis jako treba Nova Pritomnost musi stat na abonentech. Jedine ti vam prinesou penize, na jinych zpusobech prodeje prilis tratite. Primy prodej (na stancich) je u malych casopisu dulezity predevsim pro reklamu: aby vas casopis bylo videt. Kolegove z pribuznych periodik by se s vami meli podelit o adresy abonentu po cele republice (a vy s nimi) a pak jeste musite zajistit, aby abonenti meli nejakou privilej: predevsim museji dostavat vas casopis o tyden, o ctrnact dni driv, nez se objevi na stancich. Jinak se nutne nastvou: proc ja si to abonuji, kdyz se to k jinym dostane driv? Jiste, dulezite jsou take knihovny a spolehlivi knihkupci. A pak, dohodnete se s deniky, aby se o kazdem vasem cisle v nich objevila sebestrucnejsi recenze, treba negativni - myslim tedy nejen v Literarkach. A v televizi a v rozhlase... V televizi by vam moc pomohla treba neco jako mesicni Volna tribuna Nove Pritomnosti. Co kdyby si treba prave NOVA chtela poridit lepsi povest u inteligence? Nesmysl?.

Jak jsou na tom srovnatelne casopisy jinde v Evrope? Patrne bych je oznacil za "kulturni", i kdyz se nesoustreduji jen na kulturu v uzsim smyslu slova..

Pokud mluvite o kulturnich tydenicich, ty vetsinou zmizely. Jejich agendu prevzaly deniky. V Nemecku zustal Die Zeit, ale to je docela zvlastni pripad. Abychom si rozumeli: nezmizely v tom smyslu, ze by zmizela jejich potreba. Vsechny velke deniky maji dnes rozsahle kulturni prilohy, jez zdaleka nejsou urceny masovemu ctenari. A jednou tydne jeste vkladaji mnohem objemnejsi (a nikoli predevsim zabavnou) prilohu samostatnou. Velke tydeniky jako Express, Newsweek, Spiegel, jsou uz neco jineho. Specializovane revue ovsem vychazeji dal..

To neni spatne reseni. Vzdyt kulturni temata se tak objevuji v obrovskych nakladech. S jakymi predstavami jste pripravoval obnovu deniku Lidove Noviny v roce 1968?.

Chteli jsme navazat na tradici Lidovek predvalecnych: chteli jsme byt denikem inteligence. Nestranickym, neideologickym. Poskytovat maximum informaci na urovni nejlepsich evropskych novin, aby si i narocny ctenar mohl udelat nazor sam. Aby mu k tomu nic nechybelo. Tady se dnes informace sdeluji formou polemiky. Treba o tom "vasem" korupcnim procesu (P.Pithart jako svedek v trestnim rizeni s byvalym reditelem Agrobanky - pozn. redakce) jsem se pri svych navstevach Prahy skoro nikdy nedovedel, o co skutecne jde. Zato jsem znal nazory vsech redaktoru, kteri o tom psali - psali, nikoli referovali. Napsat polemiku, to mate totiz hotove za deset minut. Zpracovat informaci da casto hodiny prace. A pak, kdo to dnes umi?.

Dnesni Lidovky jsou vyhranene, militantni ideologicke noviny, ktere se starymi Lidovkami, s jejich noblesou, vzdelanosti, snahou nestranit, nemaji nic spolecneho. Nemluvi ke mne jako k dospelemu cloveku..

A ted co nejobecneji: noviny u nas a noviny na Zapade? .

Takove celostatni noviny jako mame tady, v zapadni Evrope prakticky neexistuji. V Nemecku a ve Francii jsou tri celostatni deniky, v Anglii ctyri. Vetsi naklady maji deniky regionalni - ty uz se spise podobaji nasim novinam. V celostatnich denicich dostane ctenar kompletni informaci, i kdyz ne vzdycky o tolika drobnych jednotlivych udalostech jako u nas, a dostane se mu take zevrubnych analytickych textu. Polemickymi sloupky ci uvodniky se setri. U nas maji vsechny noviny nekolik sportovnich stranek, coz je na Zapade nemyslitelne, tam si proste zajemce koupi specializovany sportovni denik. A pak, vsechny nase deniky maji cele stranky typu "ze soudni sine", "zlomene nohy" std., v bulvarnim provedeni - jenze Blesk a Lidovky, to jaksi nejde dohromady! To by na Zapade bylo vnimano jako trihlave tele..

Pocitam vas mezi patentovane skeptiky, prave proto se zeptam: co vas tu neprijemne prekvapuje?.

Ideologicnost spolecnosti. Misto, abychom se snazili vytvorit spolecnost otevrenou, relativizujici, znovu pestujeme propagandu, jen s opacnym znamenkem a prisahame na "zastupitelskou demokracii". Jenze treba ve Francii ma Juppe v cele pravice v parlamente vetsinu 4 : 1. Ale jak ukazaly posledni velke stavky, v demokracii vetsina sama o sobe mnoho neznamena. U nas se porad nechape, jak spolu souvisi zastupitelska demokracie a obcanska spolecnost. Zastupitelska demokracie je jen jedna ze slozek obcanske spolecnosti, neni jeji nahradou. - Take jsem cekal, ze vyznamnejsi roli sehraje v postkomunisticke Evrope nabozenstvi, ze vyplni vakuum po stare ideologii. To se vsak nestalo, dokonce ani v Polsku. Misto toho zvedl hlavu nacionalismus..

Hrozi nam porad jeste provincnost?.

Obavam se, ze hrozi. I ta zdejsi, jako kazda, je sveraznou kombinaci komplexu menecennosti a pocitu nadrazenosti..

Cim nas posledni desetileti poskodila nejvice ? Anebo presneji: cim jsme se v nich my sami nejvice poskodili? .

Stalinismus u nas trval zhruba od roku 1948 do roku 1953 - 54. Pak sice zdaleka nenastaly idealni casy, ale jakousi osmozou se vsechno, co bylo v teto zemi drive dobre, pomalu zacalo znovu objevovat. Nezapomente, ze tehdy tu jeste byly cele dve generace, ktere aktivne zily v normalnich podminkach, a ty pomahaly pomalu ozivovat tkan kazdodenniho zivota. Proto mohla prijit sedesata leta, kdy spolecnost zacinala znovu zit - po prestavce vlastne jen kratke, byt neuveritelne surove, tupe brutalni, chcete-li kriminalni. Normalizace napachala v tkani ceske spolecnosti skody daleko vetsi, protoze spolecnost uspala. Politickych veznu mnoho nebylo, ale presto si rezim nasel zpusoby, jak si vynutit poslusnost: v nejsirsim smyslu se to delo korupci. Ovladal spolecnost strachem nejruznejsiho druhu. A ten strach tu citim dosud. Lide dnes prilis brzy rezignuji: nic se neda delat. Nekdy dokonce: bojime se... Jak to, ze napr. Literarky neoteviraji na svych strankach problemy ceske kultury? Proto, ze dostavaji dotaci z Ministerstva kultury? Lide ziraji na televizi, jako fascinovani kobrou, a skutecna diskuze o vaznych vecech prakticky neexistuje. To jsou porad jeste ta sedmdesata, osmdesata leta: letargie, pasivita, strach, konformismus..

Co je "kulturni politika"? Je to vubec neco jsouciho? Jiste vite, co si o tom mysli Pavel Tigrid..

Soucasny ministr kultury si sem prinesl americke predstavy, nikoli francouzske. Ve Francii sice zil, ale v jejim kulturnim prostredi zustal ideologickym Americanem. A pokusil se prenest do ceske spravy veci kulturnich neco, co je na tomto kontinentu cizi. Onehdy se me nekdo zeptal: Jaky je rozdil mezi vami a Tigridem? - Ja se mylil v mladi, on ve stari. Moje vyhoda je, ze ja to vim..

Stale se tocime kolem rozdilnosti. Co takhle podobnosti? Treba mezi Francii a Ceskou republikou?

Ve Francii silna komunisticka strana dvacet let pouhou svou existenci blokovala opozicni politiku. Bez ni totiz nebylo mozne vytvorit alternativni vetsinu nalevo od stredu. Teprve Mitterand dokazal komunisty vyvest s gheta, cimz ji pripravil o predpoklad jejich sily. A dokazal moznost ve Francii nezvykle demokraticke alternace. Take u nas, kde jako ve Francii byla KS mezi valkami silnou, masovou a za podminek legality od shora dolu stalinizovanou politickou stranou, tvori komunisticke "zdrave jadro" tak velkou cast volicu, ze to opozici paralyzuje. Je treba vyvest je z ghetta. Teprve pak bude v teto zemi mozna demokraticka alternace mezi levici a pravici..

Co ukazaly nedavne stavky ve Francii?.

Obnazily neslucitelnost anglosaskeho a evropskeho socialniho systemu. V zapadni Evrope je kolem dvaceti milionu nezamestnanych, kteri pravdepodobne uz nikdy stejnou praci nenajdou. Ukazuje se, ze bude treba zkracovat pracovni dobu - dejme tomu o 20% kratsi pracovni tyden, a o 10% nizsi mzda. Lide si totiz uvedomuji, ze nezbohatnou, ze jejich sance je volny cas, zajistene stari, urcita socialni jistota. Iluze, ze kazdy muze zbohatnout, zije po zkusenosti s tchatherismem prave uz jen v USA, bohate zemi s nizkou hustotou obyvatelstva. Ke vsemu jeste vsechny populace starnou, obyvatelstva pribyva, takze v rozpoctech chybi stale vice penez..

Ukazalo se, ze vladnout jen s pomoci zastupitelske demokracie neni a nebude mozne: mnohe dulezite procesy a posuny nedokaze proste zachytit..

Kdybyste byl ministrem kultury, jake projekty byste podporoval?.

Lide, kteri pracuji ve sfere kultury, by si meli zacit zvykat na to, ze se museji davat dohromady (treba v nejruznejsich klubech) a projevovat se jako neoslysitelny, autonomni hlas. Treba vuci statu, vuci jeho "kulturni politice". Sponzori totiz mohou utahnout sotva 15 - 20% kulturniho provozu, a spis min. Ostatni musi jit z verejnych prostredku, ale samozrejme bez porucnikovani statu. To bych vsemozne podporoval: organizovani prostoru pro neustalou diskuzi o kulturni politice, o stavu kultury - obecne i zcela konkretne. Lide kultury museji znovu nabyt sebevedomi. A kulturni politika? To je predevsim vytvareni aktivnich adresatu kulturni tvorby. Takova aktivita musi mit teziste uz na strednich skolach. Na univerzitach ci proste v dospelem veku museji mit mladi lide potreby kultury uz v sobe. A jake byste za zadnou cenu nikdy nepodporoval? Pamatkovou peci. Ta do rezortu a hlavne do rozpoctu ministerstva kultury nepatri, a kdyz, tak s presnou definici a s oddelenym rozpoctem. Starost o ni je zajmem cele spolecnosti, na to museji byt prostredky docela zvlastni a zajiste ne male. Jenze pamatkova pece je dulezitou ziskovou investici (vezmete jen Prahu)..

Proc jste zustal v Parizi?.

Mel jsme tam za tech dvacet sedm let americke a francouzske emigrace spoustu veci, od nichz jsem nemohl jen tak odejit. Musel jsme si totiz vydelavat na zivobyti tim, co nemelo nic spolecneho s Cechami. Casopisy a vubec aktivni exil, to vsechno jsme delali ve volnem case. Potreba tehle aktivity zaplatpanbuh zmizela, ale to ostatni vetsinou zustalo. Tady? Leda neco napul. Kdysi. Jenze nikdo po mne nic nechtel. Mel jsme snad chodit po Vaclavaku s ceduli, aby mi tu dali nejakou praci? Zrejme, jak sam rikate, persona non grata. .

(rozhovor vedl Petr Pithart)