Svetovy obchod se rozsiruje, ozonova vrstva zuzuje. Ma liberalismus odpoved?

Cestny doktor Karlovy univerzity a laureat Nobelovy ceny za ekonomii, pan profesor Becker z Chicaga nas uci, ze ekonomie je veda ved, jez v podstate nahrazuje vsechny ostatni, to jest zrejme ty spolecenske. Kdyz je to tak a kdyz nam ekonomove vysvetluji svet jako drzitele te jedine pravdy (viz Marx), nezbyva nam neekonomum nez se zajimat o ekonomii a doufat, ze nam to projde jako opak obcas prochazi jim.

Velka ekonomicka temata se dnes jmenuji liberalismus a globalizace. Jejich Rim se jmenuje Chicago a jejich nejoblibenejsi treninkova hriste Britanie Margaret Thacherove (u nas baronky) a Ceska republika Vaclava Klause. Zacal jsem tedy odtamtud. A dozvedel jsem se (pramen: sefredaktor londynskeho The Observer, ekonom Will Hutton: The State we are in - Stat v nemz zijeme), ze britska nezamestnanost postihuje predevsim muze v nejlepsim veku. Ti se zase deli na 40% privilegovanych, kteri meli v poslednich dvou letech pevne zamestnani, 30% s nejistym, ohrozenym, nezajistenym zamestnanim, a 30% neprivilegovanych, to jest nepracujicich, nezamestnanych.

Podle zpravy Child Poverty Action Group, citovane ve Financial Times, klesl prijem nejmene privilegovanych za vlady Margaret Thatcherove a Johna Majora o 18%, zatimco prumerne prijmy vzrostly o 37%. Podle teze zpravy patri dnes v Britanii 14 milionu lidi k chudine (to jest 24%, ve srovnani s 9% v roce 1979). Do teto kategorie patri i jedna tretina deti (v roce 1979 10%).

Za nedavne navstevy francouzskeho presidenta Chiraka v Britanii napsal dopisovatel parizskeho Le Monde:"Staci projit ctvrti levnych bytu v Sunderlandu, kde nezamestnanost dosahuje 90%, nebo prejit dalnici protinajici obchodni ctvrt Canary Wharf. Tam lide, tvari v tvar preludu nedosazitelne prosperity prezivaji s prijmem pod zivotnim minimem. Anebo srovnat trvaly rust socialnich davek se stale obtiznejsi dostupnosti socialni vypomoci, jmenovite prispevku v nezamestnanosti - a mame pred sebou odvracenou tvar thatcherismu. Pritom politika nizkych mezd prijde stat velice draho, protoze se za ne neda zit a stat musi doplacet na "zamestnanou chudinu". Pri vsem, co se prohlasuje o britske danove politice, prijem z dani cini dnes 35,7% hrubeho narodniho duchodu ve srovnani s 34% za posledni labouristicke vlady. Privatizace prinesla uspech spojum a letecke doprave, vyvolala nevoli obyvatelstva v pripade zeleznic a vedla napr. k radikalnimu zhorseni zasobovani vodou a zvyseni poplatku za ni..." atd.

Nepresvedcen o samospasitelnosti ultraliberalismu obratil jsem se radeji ke globalizaci. Evropska Unie svolala nedavno do Bruselu laureaty Nobelovy ceny a dalsich vyznamenani z neruznejsich vedeckych oboru k diskusi o dusledcich globalizace pro zivotni prostredi. O globalizaci prohlasuji jeji zastanci, ze jeji dynamika postupne vyresi vsechny problemy, jmenovite socialni nerovnost, krajni chudobu a spolecenskou marginalizaci, problem znecistovani zivotniho prostredi, rustu obyvatelstva zemekoule apod.

Uz na konferenci v Davosu, kde se nasi predstavitele kazdorocne zviditelnuji, varovali pred dusledky globalizace jak sami organizatori konference, tak mnozi jeji ucastnici (nemyslim, ze jsme se o tom neco doma dovedeli). Varovne hlasy z Bruselu zaznely jeste daleko nalehaveji. Konference poukazala na to, ze globalni hrozba klimatickych zmen a zuzeni ozonove vrstvy neni uz hrozbou, nybrz skutecnosti, s niz se lidstvo bude muset vyrovnat. Ucastnici konference zduraznili, ze nejde o politiku, ale o to, ze emanace antropickych plynu (z tovaren, aut, elektraren, klimatizacnich zarizeni, skladek odpadu nejruznejsiho puvodu i z ruznych postriku a umelych hnojiv) neustale zvysuje sklenikovy efekt a vede ke krajne nicivym dusledkum jako je sucho, desertifikace, zaplavy, cyklony, zvysovani morske hladiny.

Pritomni vedci se shodli i v tom, ze ekonomicka globalizace ohrozi takove prirodni zdroje, jako je puda ci voda, a bude mit vazne ekonomicke dusledky pro zemedelskou produkci, zpusob vyroby, dopravu, zasobovani energii, jakoz i pro ochranu morskeho pobrezi a usti rek, kde pritom zije vic nez polovina obyvatelstva zemekoule.

Neni samozrejme pochyb, ze ekonomicky rozvoj a vytvareni strednich vrstev s vetsi kupni schopnosti v malo vyvinutych oblastech povede ke zvyseni poptavky, a tudiz i nabidky. Konference vsak upozornila, ze za touto optimistickou prognozou se skryva casovana bomba. Co by znamenalo, kdyby se zivotni uroven vyspelych zemi postupne rozsirila na celou zemekouli, jejiz obyvatelstvo zahy vzroste na 10 miliard?

I kdyz se to zda prirozene zadouci, nikdo nevi, co se stane, az treba spotreba masa dosahne v nevyvinutych oblastech tzv. zapadni urovne. Co kdyz zitra puldruhe miliardy Cinanu a pozitri puldruhe miliardy Indu vymeni kolo za osobni auto? Automobilovy prumysl bude triumfovat, ekonomicke ukazatele poleti vzhuru a ovzdusi vypusti dusi v dusledku emanace plynu. Globalni hruba vyroba poroste, ale na misto zivota nastoupi problem preziti. Nositel Nobelovy ceny Paul Crutzel rekl v zaveru konference: "Mezinarodni spolecenstvi vedcu splnilo svou povinnost a varovalo svet pred nebezpecim klimatickych zmen. Odpovednost maji ted politikove. A meli by jednat rychle!" Revoluce, slibovana pred ctyrmi lety na konferenci v Riu, jeste ani nezacala. Jak ji vsak sladit s existujicim systemem? A i kdyby, nebude uz pozde?

Ani globalizacni optimismus me tedy nepresvedcil. Bude asi treba, abychom se, my neekonomove a nevedci, zacali vic zajimat prave o tyto oblasti. S rizikem, ze budeme prislusne experty uvadet v zoufalstvi, ale s nadeji, ze nas bude cim dal vic. Vic tech, kteri budou premyslet mimo jine i o tom, co s tim systemem, po zkusenostech, ktere mame.

A.J. Liehm

Jan Culík | Department | Home