Bedrich Loewenstein (*1929), prazsky rodak a mezioborove pracujici historik mel v mladi potize s nacizmem, jako student se stalinizmem a jako pracovnik CSAV (do r. 197O) s cs. normalizatory. Mezitim se pokusil byt krestanem, v 6O. letech zprostredkovaval podnety zapadni historiografie a v 70. letech pasoval materialy cs. disentu. Publikace mj.: "Bismarck" (1968), "Stredovek 20. stoleti" (1970, slo do stoupy), "Evropa a fasizmus" (neuverejnena habilitace), "Playdoyer fuer Zivilization" (Hamburk, 1973), rada samizdatovych eseju. 1979 emigrace a do r. 1994 profesor novejsich dejin na Svobodne univerzite v zap. Berline. Krome mensich studii zvlaste "Projekt moderny" (nemecky 1987, cesky 1995) a "Problem obcanske spolecnosti" (nemecky 1990), "Sechsmal Praha" (nemecky 1985, 1990), sbornik stati na tema historie a psychologie (1992). Po listopadu 89 publikace v CCH, FC, Sociologickem casopise, Soudobych dejinach, Pritomnosti. V roce 1996 vyjde soubor clanku a eseju "My a ti druzi". Od roku 1991 zije jako vedecky publicista na venkove zapadne od Chebu.

Absurdni nejsou Beckett a Ionesco, nybrz realita. Uz teoretik realismu Gyorgy Lukacs, kdyz ho v roce 1956 zatkli, pry prohlasil, ze nejvetsim realistou prece jen byl Franz Kafka. Preklada-li se "absurdni" jako "nelibozvucny", "nejapny", "zpozdily", je jasne, ze jde o rub dobove platnych kodu tzv. zdraveho rozumu a jinych velmi relativnich predstav. Absurdni je, co si nedovedeme predstavit, dokud se s tim jednoho rana nepotkame. Kolotoc se bude tocit dal, a nedelejme si moc velke nadeje na navrat normalnosti.

Agresori vyhravaji prvni kolo, ale v poslednim byvaji porazeni. Jen aby! Agrese jsou privlastkem zivota; jsou individualni, vnitroskupinove, meziskupinove, racionalni a dalsi. Snad jen bezi o to, je drzet v mezich, napr. v ramci pravidel hry. Cela civilizace je systemem chlacholeni, odstrasovani, sublimace, a v klidnych dobach jeji mechanismy vice mene zabiraji. Jakmile vsak jsou lide znejisteni a siri se strach, dostavi se i agrese, ktera se pak neda zkrotit regulemi prava, rozumu ani kultury. "Nebat se" proto ma nejen korelaci "nekrast", ale i "snaset druhe lidi" a odlisne zpusoby existence.

Amerika (Deti, opilci a Spojene staty pry maji andela strazneho, jednou poznamenal Bismarck, ale to byla jen variace na cetne evropske vyroky o stastne Americe, ktera se nemusi starat o zle sousedy a stavovske haraburdi.) Ve skutecnosti evropska politika do 40. let naseho stoleti USA podcenovala, temer nebrala na vedomi, napr. nemecke vedeni za prvni a druhe svetove valky. Amerika pritom nejmene trikrat zachranila Evropu pred samozvanymi hegemony, a zkusenosti se zamorskymi vitezi vykrystalizovaly v ironicky recept na vlastni vnitrni problemy: dat se Amerikou porazit. "Amerikanizace" fakticky v novych a novych vlnach probihala a probiha temer na celem svete, a kulturni tradicionalismus se brani asi stejne marne jako stare remeslo proti pasove vyrobe. Ale rozumime podstate Ameriky? A ma Amerika klic na problemy sveta? Na obe otazky bych odpovedel spis zaporne.

Analfabet musi diktovat, napsal jeden polsky satirik; nekdy si to mysli i netrpelivy rozum. Nanestesti by se za tim ucelem musel spojit s nerozumnou silou, takze by nas diktat analfabetu zase neminul.

Antiosvicenstvi nevidim tak v neoromantickych naladach, novem mysticismu a vychodnich kultech. Tance kolem kmenoveho totemu a vysoce nakazlive choroby, nejsou jen zalezitosti civilizacniho detstvi nebo postkomunistickych zmatku, nybrz socialni nerovnovahy destabilizovane spolecnosti. Beznadeje prcha do drog; i kolektivni nasili predmestskych gangu muze byt drogou. Osveta sama o sobe jiste nestaci, ale musi marit i nejmensi komunikacni a emancipacni sance tim, ze z medii vypudime vsechnu racionalni verejnost, zaplavime lidi morem vresteni, ohlupujeme je hrami, kulturnimi odpadky a archaickymi obrazy? Osvicenstvi ovsem bylo kulturou elit, ktere lid prenechaly kazatelnam a alkoholu; ucet prisel v podobe jakobinskeho teroru a - nacionalismu. Vidim mlade lidi s walkmanem na hlave, byva mi uzko: ne z civilizace, nybrz o jeji budoucnost. Jejich autismus jakoby signalizoval navrat pouste ci pralesa.

Lzivy antifasismus krome toho, ze klame druhe o podstate vlastniho snazeni (napr. usili o veskerou moc), klame i sebe sama. Je to jako u placeba, ktere pacientovi sugeruje prekonani nemoci: fasismus neni ani pochopen ani vnitrne prekonan, nybrz jen projektovan na "ty druhe". Nepochopene a neprekonane se vsak jak znamo vraci. Ideologicky hlahol, retorika a ritualy nezmohou nic bez "prace truchleni", bez vedomi, ze jde o mne, mea res agitur. Netreba dodat, ze to v plne mire plati i o antikomunismu, dvojceti antifasismu.

Antisemitismus je pry muzskou nemoci, nejen v banalnim smyslu sexualni zavisti, nybrz i atavismu hordy, ktera vylucuje ci popira vse, co by mohlo oslabovat jeji bojovnou soudrznost. Proto antisemita denuncuje pacifismus, obchod, velkomesto, relativizaci kolektivnich hodnot, individualismus, miseni kultur a ras jako pry pusobeni zidovskeho ducha. Muzne, valecnicke ctnosti uzavrene spolecnosti jsou vsude jadrem pomyslne pevnosti, kterou antisemita haji proti "jedu z Judey": zvlaste, kdyz hradby povolily a nekdo za to urcite muze.

Jan Culík | Department | Home