Ekonomicka transformace postkomunisticke Evropy pokracuje Zdegenerovany system vychodoevropskeho realneho socialismu se na pocatku 90. let zhroutil spise z nechuti lidi dale trpne snaset aroganci moci a zivot v nesvobode, nez pro vice ci mene zalostne vysledky centralne planovanych ekonomik. Uplynule petileti umoznuje bilancovat, ceho kdo na ceste k trhu dosahl.

Ruzne tempo a uspesnost

Pocetna skupina postkomunistickych zemi puvodne bez zretelnejsich rozlisovacich znaku se stale vice diferencuje, tak jak se stale ostreji vyjevuji zvlastnosti jednotlivych zemi, dane vychozimi startovnimi podminkami i vlastnim prubehem transformacnich procesu.

Na zaklade kombinovanych ukazatelu dosazene ekonomicke urovne a pokroku v trznich reformach spolu s faktorem geografickym, lze dnes pracovne vydelit ctyri skupiny transitivnich zemi:

Clenske zeme CEFTA (Central European Free Trade Association), tj. Polsko, Ceska republika, Slovensko, Madarsko a Slovinsko, tvori nejpokrocilejsi skupinu zemi z hlediska vyse uvadenych kriterii. Vsechny tyto zeme jsou pridruzenymi zememi Evropske unie, jejich narodni meny jsou smenitelne podle VIII. clanku dohody o Mezinarodnim menovem fondu. Ceska republika je clenem OECD a v nejblizsich mesicich se pocita s prijetim take Polska, Slovenska a Madarska. Zeme CEFTA rovnez dosahuji nejvyssi ekonomicke urovne, pokud je merena HDP (hrubym domacim produktem), a to v poradi: Slovinsko, CR, Madarsko, Slovensko a Polsko.

Ekonomicka uroven CEFTA ovsem znacne zaostava za urovni zemi EU. Tak napr. podle propoctu Evropskeho srovnavaciho programu (ECP) uroven HDP v CR prepocitana podle parity kupni sily (PPP) dosahovala asi 50% urovne EU. Z clenskych statu EU za CR zaostavalo pouze Recko.

Srovname-li tempo rustu HDP zemi CEFTA v poslednich dvou letech, vyjde nam nasledujici poradi: Polsko, Slovensko, Slovinsko, CR a Madarsko. Pokud jde o inflaci, dosahuji nejlepsi vysledky Slovensko, CR a Slovinsko, nejmensi mira nezamestnanosti je v CR, bilance statniho rozpoctu je nejpriznivejsi v CR a Slovinsku, nejnizsi zadluzenost ma Slovensko, CR a Slovinsko, bezny ucet platebni bilance se nejprizniveji vyviji ve Slovinsku a na Slovensku, prime zahranicni investice miri nejvice do Madarska (10 mld. USD), nejmene na Slovensko (0,7 mld. USD).

Cela skupina zemi CEFTA se nachazi v pasmu spolehliveho ekonomickeho rustu a pres vsechny existujici potize ma k splneni cilu transformace nejblize. Z ostatnich tranzitivnich ekonomik dosahuje srovnatelnych vysledku pouze Estonsko.

Dalsi skupinu, daleko mene sourodnou, tvori balkanske postkomunisticke zeme, tj. Rumunsko, Bulharsko, Jugoslavie, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Makedonie a Albanie. Nejvyssi ekonomicke urovne a nejlepsich makroekonomickych vysledku dosahuje Chorvatsko, ktere spolu s Rumunskem a Albanii vykazuji take nejvyssi tempo rustu HDP. Co se tyka pokroku v ekonomickych reformach, mezinarodni instituce nejlepe hodnoti Chorvatsko, Rumunsko a Albanii. (Pokud jde o Albanii, je treba jeji formalni vysledky posuzovat s vedomim, ze se jedna o nejchudsi evropskou zemi, ktera ma k realnemu uskutecneni trzni ekonomiky patrne nejdale.)

V osobite situaci se nachazeji zejmena valkou postizena Bosna a Hercegovina a od sveta po nekolik let izolovana Jugoslavie. Podepsani Daytonskych dohod o mirovem urovnani v Bosne a zruseni ekonomickych sankci vuci Jugoslavii vytvari novou situaci pro ekonomicke aktivity v obou techto statech. Povalecna obnova Bosny pocita s masivni financni ucasti vyspeleho sveta i islamskych zemi. Zmenena situace povede k obnoveni ekonomickych vazeb s dalsimi staty v oblasti, at uz jde o byvale svazove jugoslavske republiky (Slovinsko, Chorvatsko, Makedonie) nebo o ostatni balkanske staty (Bulharsko, Rumunsko a Albanie).

Tri pobaltske zeme - Estonsko, Lotyssko a Litva - tvori dalsi skupinu postkomunistickych zemi. Vsechny tyto staty se po obnoveni sve svrchovanosti energicky pustily do transformace. Dosazene vysledky vsak zdaleka nejsou jednoznacne. Pobaltskym zemim se nevyhnuly ani politicke a bankovni skandaly, a tim i jista nestabilita. Rizikem jsou neurovnane vztahy s Ruskem (s vyjimkou Litvy), tykajici se zejmena postaveni rusky mluvicich mensin v Estonsku a Lotyssku. Nejlepsich vysledku dosahuje nejmensi Estonsko. Uroven HDP na obyvatele tam dvojnasobne prevysuje vysledky Lotyska i Litvy. Rovnez tempo rustu HDP je v Estonsku nejvyssi (kolem 5 % v roce 1995). Duveryhodnost Estonska se projevuje i ve znacnem prilivu zahranicniho kapitalu (1 mld. USD pri 1,5 mil. obyvatel).

Podle udaju MMF smeruji nejvetsi prime zahranicni investice v prepoctu na obyvatele do Madarska (671 USD), Estonska (295), Ceske republiky (289) a Slovinska (174).

Podle hodnoceni expertu EBRD patri Estonsko spolu se staty CEFTA k nepokrocilejsim v transformaci sve ekonomiky. Rovnez Litva a Lotyssko dosahly v teto oblasti dobrych vysledku a predstihuji napriklad vetsinu balkanskych statu. Posledni a nejvetsi skupinou je Spolecenstvi nezavislych statu, v nemz ma dominantni postaveni Ruska federace. Tato skupina se vyznacuje opozdenym nastartovanim ekonomickych reforem, ruznymi specifickymi rysy plynoucimi z historickych zkusenosti a euroazijskeho charakteru vetsiny techto statu. Skupina je pritom znacne vnitrne diferencovana jak z hlediska ekonomickeho potencialu, tak z hlediska postupu ekonomickych reforem. Spolecnym rysem vetsiny techto zemi je hledani svebytne podoby trzniho hospodarstvi i posttotalitniho politickeho systemu, ktery se bude pravdebodobne i v budoucnu lisit od euroatlantickeho modelu.

Nejvetsi a ekonomicky nejsilnejsi clen SNS - Ruska federace, podle vseho prekonala hospodarsky rozpad. V letosnim roce by mela nastoupit alespon stabilizace HDP. Co do sanci zastavit pad, resp. obnovit rust HDP patri mezi dalsi uspesne zeme Armenie a Moldova. Pro letosni rok pocitaji mezinarodni agentury s ekonomickym rustem v Armenii, Azerbajdzanu, Gruzii, Kyrgyzstanu, Moldove a Rusku. Podle hodnoceni postupu ekonomickych reforem patri do cela teto skupiny Rusko, Kyrgyzstan a Moldova, naproti tomu napr. v Turkmenistanu se rizeni ekonomiky od sovetskych dob prakticky nezmenilo. Ekonomicka i politicka nestabilita regionu zatim prilis nepritahuje soukromy zahranicni kapital, coz podvazuje rustove moznosti teto oblasti.

Vyznamnejsi, ovsem neadekvatne nizke investice zaznamenavame prakticky jen v Rusku (kolem 5 mld. USD) a v Kazachstanu (4,6 mld. USD), predevsim do ropneho prumyslu a energetiky. V poslednim obdobi sili urcite integracni tendence ekonomik v ramci SNS. Vcelku uspesne funguje celni unie mezi Beloruskem, Ruskem a Kazachstanem a podle nekterych zdroju uvazuji o pripojeni i Kyrgyzstan a Uzbekistan.

Vychozi podminky

Rozdily mezi jednotlivymi skupinami jsou bezesporu dany rozdilnou hospodarskou politikou a mirou politicke stability. Boje na Balkane, ci tadzicko-afganske strety bezpochyby vyrazne ovlivnily postup ekonomicke transformace v techto oblastech, stejne jako v jinych zemich pomale (Turkmenistan) ci zpozdene (Ukrajina) zmeny politickeho systemu. Ukazuje se vsak, ze ve slozitem a obtiznem procesu transformace hraji vyznamnou roli i vychozi ekonomicke podminky.

Ukazuje se rovnez, ze i v tech nejuspesnejsich statech pujde o proces zdlouhavy, provazeny znacnou socialni zatezi. V roce 1995 podle udaju CSU dosahl HDP v Ceske republice mene nez 85 % urovne roku 1989. I kdyz vezmeme v uvahu jinou, potrebam daleko lepe odpovidajici strukturu HDP, pozitivni posun v jeho kvalite, nedostatecne podchycenou sedou a cernou ekonomiku nebo nedostatky v evidenci produkce malych a strednich podniku, dostaneme se podle odhadu nekterych expertu na 90-95 % urovne 1989. Tyto vysledky se pochopitelne promitaji i do realne spotreby, investic, vystavby bytu atp. Je zrejme, ze uvedene negativni jevy se vsemi socialnimi i politickymi dusledky se s ruznou intenzitou projevuji ve vsech postkomunistickych zemich.

Je vsak treba pripomenout, ze prudky pokles HDP ve vsech techto ekonomikach byl vysledkem soubehu nejmene tri faktoru: vyvrcholeni hospodarskych problemu socialistickych zemi tahnoucich se behem celych 80. let, rozpadum "zazitych" vazeb v ramci byvale RVHP a nekterych pozdeji se rozpadlych statu, a jen z casti vlastni transformacni zatezi.

Budouci rizika

Obecne lze uzavrit, ze ve velke vetsine byvalych komunistickych zemi Evropy je zapocaty proces nevratny a ze vetsina z nich jiz prekonala posttransformacni propad HDP a nyni se pohybuje v rustovem pasmu. Podle reditele Mezinarodniho menoveho fondu Camdessuse zaznamenala v roce 1995 poprve vetsina techto zemi rust a tento trend ma pokracovat i v letosnim roce. Nektere zeme se priblizuji standardum platnym v zemich OECD (clenske staty CEFTA) a zacinaji se integrovat do evropskych i celosvetovych hospodarskych struktur.

Treba vsak zminit i nektera rizika, se kterymi se v prubehu dalsiho vyvoje muzeme setkat:

Nejvetsim mezinarodnim resp. globalnim rizikem by byl neuspech pri vytvareni systemu celoevropske bezpecnosti, resp. absence vzajemne prijatelne dohody mezi zapadnimi velmocemi a Ruskem o usporadani vztahu v Evrope (rozsireni NATO, uloha dalsich evropskych instituci atd). Jinymi slovy vytvoreni nove, byt "mekci" zelezne opony na puvodnim miste ci vychodneji, by bezpochyby nepriznive ovlivnilo transformacni procesy.

Samostatnym rizikem je nestabilita a nizka predvidatelnost vyvoje politicke situace v Rusku, kde hrozi navrat rezimu s imperialnimi ambicemi.

Rada rizik existuje i ve vzajemnych vztazich mezi postkomunistickymi zememi, jejichz puvod je casto ve zdanlivych ci skutecnych narodnostnich problemech - viz ruske mensiny v okolnich zemich, madarske mensiny v Rumunsku a na Slovensku, balkanska oblast apod. Narodnostni nesnasenlivost muze byt i rizikem vnitrostatnim - napr. v Rusku nebo v Bosne. Nizkym rizikem se naproti tomu jevi navrat ke "starym komunistickym poradkum", nebot i jejich byvali nositele jsou zainteresovani na novem rezimu, zejmena v dusledku jiz uskutecnenych majetkovych presunu, na kterych se sami vyrazne podileli. Neznamena to ovsem automaticke nastoleni demokratickeho zpusobu vlady, v nekterych pripadech lze spise pocitat s urcitou formou autoritativniho rezimu, coz ovsem nutne nemusi, alespon v pocatecnich fazich, predstavovat prekazku trznim reformam. Nejvetsim ekonomickym nebezpecim by byla neschopnost reformnich ekonomik dosahnout v pomerne kratke dobe takoveho tempa rustu (experti hovori o 7 % rocne) HDP, ktere by "zasypalo" hluboky ekonomicky prikop, jez v Evrope nahradil strzenou politickou a ideologickou zeleznou oponu. Prekonani vice nez dvojnasobneho rozdilu v dosazenych urovnich HDP na obyvatele mezi EU a nejvyspelejsimi transformacnimi ekonomikami (CEFTA) je z ekonomickych i bezpecnostne politickych duvodu v zajmu obou casti Evropy.