Masaryka s Havlem leccos duleziteho spojuje, mnohe je vsak take odlisuje. Oba jsou "prezidenty-osvoboditeli" (i kdyz pro Havla se toto oznaceni asi nevzije), oba pomohli uskutecnit prechod od odmitaneho rezimu k liberalnejsimu, ktery pak narod podporil. Oba jsou intelektualove a moraliste, zaujati problemem moralnich zakladu politiky a moralnich souvislosti sve vlastni ucasti v ni. Pred vitezstvim patrili oba k mensinove opozici vuci rezimu, ktery pak pomohli likvidovat. Havel se postavil proti rezimu, ktery byl spatny, ba odpuzujici, Masaryk naopak proti rezimu, jehoz odsouzeni zustava dodnes sporne. Sam jej sice odmitl, ale dosti pozde, po dlouhem vahani a za vyjimecnych okolnosti.

Nonkonformista vudcem naroda

Pred osudovym rozhodnutim Masaryk stavajici rezim neodmital. Dokonce se na nem podilel, a to i jako poslanec. Zato vybojoval radu mravnich, lec nepopularnich sporu, ktere casto rozzurily jeho krajany vic nez predstavitele rezimu. Zaujal pevne stanovisko k rukopisnym podvrhum a zastal se verejne Zida, obvineneho z ritualni vrazdy, presto, jak se pozdeji sveril Karlu Capkovi, ze sve instinktivne negativni reakce vuci Zidum sam nikdy neprekonal. Rozzurit narodni jesitnost i antisemitismus svych soukmenovcu, to je jiste zvlastni cesta k politicke proslulosti u muze, ktery se mel nakonec stat vudcem naroda! Tento paradox ma vsak svou logiku: Masarykuv nacionalismus, jak se lze u neho docist, byl ospravedlnen tim, ze realizace narodniho programu byla soucasne realizaci jeho moralne historickeho planu.

V Masarykove i Havlove pripade-coz je vyznamne-byl prechod od odmitaneho rezimu k novemu, demokratictejsimu, sametovy. Spoluvina na odmitnutem rezimu mela rozhodujici vliv na mravni problemy, ktere pak v dobe prechodu zamestnavaly jeho "hlavni ceremoniare". Obzvlaste to plati v pripade Havlove. Vyhlaseni ceskoslovenskeho statu 28.rijna 1918 melo pro Masaryka zasadni historicko-filosoficky vyznam, ktery sam opakovane vylozil: bylo to ukonceni svazku ceskeho naroda s habsburskou dynastii, ktera znamenala teokraticky absolutismus a protireformaci. Podle Masaryka je politicky absolutismus odvozen z cirkevniho: "Teorie panovnickeho a statniho absolutismu neni nic jineho nez kibicovani teoretiku klerikalniho absolutismu a diktatorstvi" (!), rika pohrdave ve Svetove revoluci. Zastanci absolutistickeho statu se sice sami chteji zbavit dozoru cirkve, radi by vsak zdedili kus jeji neomylnosti.

Uz v tomto dile Masaryk ukazal, jak neomylnost bolsevismu i protireformace dospiva stejnou cestou k inkvizici. Masarykovo odmitnuti leninismu je odmitnutim naroku na neomylnost. Vztahovalo se i na rezim, ktery pozdeji svrhnul, byt byla jeho osobivost zmekcena veky. Nam jde vsak predevsim o to, jaky vyznam prikladal prvni ceske revoluci tohoto stoleti jeji uznavany vudce, profesionalni filosof a profesor? Co pro neho znamenala a cim zapadala do sirsiho smyslu dejin?

Je zrejme, ze pro neho mela dvoji vyznam, i kdyz obe temata spolu souviseji a vzajemne se potvrzuji. Vytvoreni ceskeho statu nebylo pro Masaryka vubec izolovanou udalosti. Ceskou revoluci ospravedlnuje a umoznuje to, ze je soucasti a prikladem procesu mnohem sirsiho, totiz vystridani teokracie a absolutismu demokracii, jez sebou nese i sebeurceni narodu. Ani stopy vzdorovite vule naroda: nezavislost je potvrzena i umoznena tim, ze je soucasti mnohem sirsiho a eticky zalozeneho procesu.

Profesorska konstrukce

Smernice sveho mysleni Masaryk jako by prejimal od jinych (coz je pro moderniho ceskeho ducha priznacne). Z toho pak vychazi jeho filosofie i strategie. Politicky cil musi byt zduvodnen jako logicky dusledek vseobecneho historickeho trendu a strategie spociva v takovych cinech, ktere presvedci tvurce svetoveho mineni, ze i Cesi patri k narodum tvoricim svetove dejiny. Masaryk mel sklon smesovat vstup Cechu do dejin s jejich prijetim temi Velkymi a Dobrymi na Zapade; proto se mu misila politika s propagandou a tvorbou image statu. Podporil tak mimodek iluzi, ze kdyz se toto podari, bude narod v bezpeci. Tato vira precenovala Zapad i jeho oddanost demokracii. Neni potom divu, ze Mnichov byl takove trauma pro narod, jehoz velka cast Masaryka s uctou poslouchala.

Rozumel Masaryk tomuto sirsimu smerovani dejin skutecne spravne? Nekteri z jeho krajanu o tom pochybovali. Masarykova Svetova revoluce byla prelozena do anglictiny pod nazvem The Making of a State, ktery vypovida o obsahu knihy presneji. Aby vsak nedoslo k nedorozumeni: Cesi si podle Masaryka netvorili stat svevolne, ale proto, ze to bylo v souladu s obecnym smerem vyvoje, toho globalniho i toho eticky zalozeneho zaroven. Masaryk dal jasne najevo, ze by se nikdy nepoustel do vytvareni statu, kdyby to nebylo mravne spravne a kdyby dejiny nerozhodly, ze se to ma udelat.

Jenze - a to je druhe tema Masarykovy interpretace - Cesi se prece nepridali k vitezum na posledni chvili, aniz by sami prispeli. Vzdyt pred staletimi stanuli v cele tohoto procesu, k nemuz se nyni znovu pridavaji: husitska protoreformace, socialne radikalni praxe Taboru i vojensky brilantni obrana tohoto hnuti, volene kralovani Jirikovo, s jeho historicky predcasnym navrhem mezinarodniho miru a bezpecnosti, tim vsim se Cesi stali spolutvurci onoho hnuti, ktere nakonec roku 1918 zvitezilo. O prukopnickou roli pripravila Cechy az porazka na Bile hore. A smyslem Masarykovy revoluce bylo obratit-po trech stoletich-vysledek teto bitvy.

Take Otto von Bismarck se zabyval, zda se, premitanim o tom, co by se stalo, kdyby to na Bile hore dopadlo jinak. Cechy by zustaly protestantske, pripojily by se k Prusku a dopomohly by mu k nadvlade v Podunaji i dal... Masarykovi odpurci oduvodnovali prave timto Bismarckovym nocnim snenim svuj katolicismus a austrofilstvi: Prusove by nas casem germanizovali. Tento klasicky argument austroslavismu, vysloveny roku 1848, se potvrdil za Hitlerovych i Stalinovych casu: bez habsburske podunajske rise jsme sevreni mezi nemeckou expanzi a ruskou autokracii. Masaryk sam se teto autokracie obaval a zamlada mel pochopeni pro silu tohoto argumentu.

Pro Masaryka byl nicmene rijen 1918 naplnenim zakladnich zameru dejin a napravou jejich tristaleteho prekrouceni v ceskem pripade. Za takoveho stavu veci by clovek ocekaval aspon male krvave drama, zvlast kdyz se za velezradu Habsburku popravovalo do poslednich dnu valky. Nic podobneho se vsak nestalo. I kdyz se to tehdy jeste nerikalo, predani moci melo v roce 1918 "sametovy raz". I Masaryk zduraznuje pokojnost tohoto prevratu. Vse se uskutecnilo jednanim. Novi funkcionari byli nejprve uznani temi starymi za kompetentni.

I v Havlove pripade byl prechod zdvorily a mel jaksi technicky charakter. Pomohl svrhnout vyjimecne odporny rezim (coz se neda rici o rezimu svrzenem Masarykem), ale jako by to bylo veci pouhych pozadavku a dohod: "...i komunisticky prezident na nasi zadost rezignoval," poznamenava Havel s potesenim i zadostiucinenim. Tato revoluce se skutecne skladala z pozadavku a rezignaci.-Cechove kdysi vyhazovali agenty nepratelskych sil z oken, jednou na hroty kopi, jindy na hnojiste. V listopadu 1989 vsak byla zdvorila zadost o rezignaci laskave prijata a shodou okolnosti se z pomocnika stareho rezimu stal novy premier. Nebylo tomu tak ostatne poprve: muzove 28.rijna vyjednavali s prazskym vojenskym velitelem, Hacha s Hitlerem, Ceska narodni rada s generalem Toussaintem, Benes s Gottwaldem, Dubcek s Breznevem a dokonce i odstraneni terminu "socialisticky" z nazvu statu provedl parlament s proceduralni cistotou. Cloveka napada, ze Praha musi mit jedinecnou zkusenost s predavanim politicke moci a pravnicka fakulta Karlovy univerzity by na to mela zridit zvlastni katedru.

Je na tom snad neco spatneho? Proc by politicke zmeny musela pokazde provazet krev? Proc by nemohlo preklenout revoluci zdvorile partnerstvi minuleho s pritomnym? -- Nekdy vsak z toho mohou vznikat moralni problemy. Pro Masaryka ovsem nebyly stejne jako pro Havla a je tedy zajimave, jak se oba k tomuto dilematu staveli.

Masarykuv problem spocival v tom, ze bylo treba vysvetlit, proc Habsburska rise, kterou tak dlouho podporoval, musela byt nakonec rozbita. Nemohla byt prece tak spatna, kdyz ji tak dlouho schvaloval. I dnes na ni mnozi vzpominaji s nostalgii. Co se tedy zmenilo? -- Masaryk by odpovedel, ze Habsburska rise se nedokazala zdokonalit. Proto tedy prvni svetova valka a konfrontace mezi demokratickym dobrem a autoritarskym zlem. Vaclav Cerny, jeden z Masarykovych kritiku, vsak poukazuje hned na dvoji rozpor. Na prekvapive zahrnuti ruskych caru do tabora liberalni demokracie a zejmena na preceneni udajne jednoznacnosti a definitivnosti vitezstvi demokraticke revoluce, one Svetove revoluce, jez dala nazev Masarykove knize.

Domysleno dusledne

Toto dodatecne nabyte presvedceni vedlo k nevyslovene, ale do hloubky pronikajici uvaze, ktera prostoupila vzdelavaci system Masarykovy republiky. Zapad je demokraticky, Zapad je silny. Je demokraticky, protoze je silny, a je silny, protoze je demokraticky a protoze toto je smer, jimz se ubiraji svetove dejiny. My jsme se ucastnili tohoto velkolepeho pohybu drive nez jini. Pak jsme byli zbaveni sveho prvorozenstvi, ale nyni jsme zase bezpecne tam, kam patrime. Jsme v bezpeci, protoze demokraticky Zapad je mocny, takze se svetem je vsechno v poradku.

Velka premisa teto uvahy zni: svetove dejiny jsou nasim vudcem a zarukou. A mala premisa: svetove dejiny zvolily demokracii a Zapad za sve jednatele. Proto jsou demokracie a Zapad nepremozitelni a proto jsme zcela v bezpeci. Co se vsak stane s lidmi, kteri si hluboce osvojili tento usudek, predevsim jeho velkou premisu, a najednou se jim traumaticky predvede, ze mala premisa neplati? -- A co kdyz velka premisa zustane i potom presvedciva a historicky trend bude i nadale autoritou? Jenom ji doplni nova mala premisa: zda se, ze dejiny podporuji novou silu z Vychodu, silu schopnou porazit Nemce, kteri porazili Francouze... Vyhnani tri milionu Nemcu, strach z nemecke odplaty (velmi zivy zvlaste po roce 1945) i vzpominka na Mnichov, to vse spolecne hnalo vahavce ke shodnemu zaveru: na odpor proti Stalinovi nemuze byt ani pomysleni. Nerad bych Masaryka karikoval. Demokracii podporoval nepochybne nejen proto, ze veril, ze je silna a ze zvitezi, ale i proto, ze si ji cenil z mravnich duvodu. Ale soucasne veril, ze bude potvrzena behem dejin. Potiz je v tom, ze soud dejin neni tak jednoznacny. Vec je vsak mnohem vaznejsi: uvaha, kterou Masaryk formuloval a ktera se prosadila v celem vzdelavacim systemu, nevyhnutelne vedla k pasivnimu prijeti roku 1948 -- stacilo nahradit chybnou malou premisu tim, co se zdalo v dane chvili historicky proverene.

Pravda je stejne ironicka jako horka, ale nelze ji uniknout. Zelezna logika vede k zaveru: je-li to svetova revoluce, co signalizuje Praze spravny smer, a ukazi-li se byt zapadni demokracie neucinnymi nositeli tohoto revolucniho trendu, zatimco na Vychode se objevi vlajkonos mocnejsi a spolehlivejsi... nu, pak uz je snadne ten zaver dodelat. Ti, kdo delali prevrat v unoru 1948, i ti, kdo ho prijali, jednali v souladu s uvahou, jiz tak nalehave ucil Masaryk: respektovali i nadale velkou premisu o autorite svetovych dejin. Bylo treba jen malou premisu, zdiskreditovanou Mnichovem, nahradit novou, odpovidajici tomu, co se zdalo byt hlavnim tahem dejin. A postupovat v intencich takto vyvozeneho zaveru.

Kredo dramatikovo

Havluv problem je dosti odlisny a jeho reseni tez. Na rozdil od Masaryka nemusi Havel odpovidat na neprijemnou otazku, proc se postavil proti rezimu, ktery tak dlouho predtim prijimal, hajil a v nemz tak dobre pusobil. Havluv problem zni takto: proc se toho tolik z predchoziho systemu tolerovalo, ac uz byl svrzen? Proc tolik sametu? Proc tolik starosti o technickou kontinuitu, jez by byla byvala vice na miste v roce 1918, nebot tehdejsi stary rezim mel legitimitu skutecneho stari a na rozdil od komunistickeho se nedopustil strasnych zlocinu vuci spolecnosti? Jsou jiste dobre duvody, proc nekdejsi strujce totality i s jejich zisky nechat na pokoji: je lepe, budou-li nadale bohatnout zde, nez aby pasovali sve bohatstvi do ciziny. Je lepe dat jim moznost zachrany konverzi k trhu, nez aby se vrhli na sovinismus (jednim z duvodu, proc se museli Cesi a Slovaci rozejit, je i to, ze si cesky nomenklaturni aparat zrejme vybral prvni verzi a slovensky druhou). Take je prilis mnoho meznich pripadu, skutecne dvojznacnosti. Avsak neciste nabyte zisky, stary aparat produkujici nove zbohatliky, to je mozna dobre pro ekonomiku, ale pachut v ustech mnohych, i v tech Havlovych, zustava...

Havel si nejvice stezuje na moralni upadek: "...spolecnost se osvobodila, ale v urcitych ohledech se chova mnohem hur, nez kdyz byla spoutana." Osvobodila se spolecnost opravdu sama? Havel vzapeti vzpomina: "Ja a hrstka pratel jsme byli schopni jit hlavou proti zdi.., ale byli jsme pritom obklopeni oceanem apatie." Neni vsak mozne pripisovat spolecnosti vitezstvi nad totalitou a zaroven ji vytykat apatii, i kdyz opravnene. O kus dal pripisuje Havel vitezstvi tentokrat nikoli cele spolecnosti, ale svemu vlastnimu moralistickemu stylu: "Zivot, mysleni a lidska dustojnost svrhly komunismus." - Bylo tomu opravdu tak?

Masaryk hajil sve konecne rozhodnuti podnetnou i spornou filosofii dejin, ktera se stala narodu osudnou, nicmene stoji za diskusi. Havlova politicka filosofie - slusnost vuci aususove, cynicke, oportunisticke diktature bez zabran - je hrdinska a obdivuhodna. Jakmile se vsak z ni udela teorie o tom, jak se podobnych diktatur zbavovat, ci dokonce jediny zpusob, jak to provest, stava se absurdni a lze ji vyvratit vlastni zkusenosti jejiho puvodce. Havlovo motto zit v pravde muze znamenat dvoji: 1) nenechat se vyhruzkami spatneho rezimu donutit k souhlasu se lzi, anebo 2) nedovolit si dat volny pruchod vznesenym iluzim jen proto, ze se v nich clovek dobre citi. V prvnim ohledu se Havel zachoval skvele. Priznat mu absolutorium v tom druhem nebude snadne.

Kdo vlastne zvitezil

Tomuto rozporu v Havlove mysleni se venuje mj. i Petr Fidelius (Literarni noviny, 6.6.1992), ktery tvrdi, ze bud byl komunismus svrzen necim jinym nez nasi spolecnosti, anebo nase spolecnost nemuze byt tak prohnila, jak si stezuje Havel. Fidelius inklinuje spise k variante druhe.

K te prvni se prekvapive hlasi Petr Pithart. Poznamenal, ze vyraz "sametova revoluce" uziva vzdycky v uvozovkach. Netvrdi, ze by nebyla sametova, ale popira, ze to byla revoluce. Rika, ze vnitrni rozklad komunisticke moci trval tak dlouho jen proto, ze jsme ji "my" tolerovali; ze mezi srovnatelnymi komunistickymi spolecnostmi jsme byli posledni a prisli az deset minut po dvanacte...

Z tech tri nazoru-Havlova, Fideliova, Pithartova-se zda byt spravny ten treti. Komunismus neznicila spolecnost ani poctivost: tu prvni by dokazal ovladnout a tu druhou umlcet, anebo zkorumpovat. At se nam to libi nebo ne, komunismus zlikvidovalo konzumni mysleni, zapadni militarismus a vyron naivity a slusnosti v Kremlu. Tvari v tvar dvoji porazce-ve spotrebe a ve zbrojeni-se sovetske vedeni rozhodlo liberalizovat v prostoduche nadeji, ze to povede k ekonomickemu zlepseni. Diky tomu je dnes vychodni Evropa svobodna.

To, co v roce 1989 skutecne prevladlo, byla konzumni orientace a celoevropsky odpor proti systemu, ktery v tomto ohledu zklamal a navic byl odpornou tyranii. Demokracie a slusnost se svezly k vitezstvi na hrbete konzumniho triumfu. Za to musime byt nalezite vdecni, bylo by vsak nebezpecne namlouvat si, ze obe vdeci za vitezstvi jen sve politicke pritazlivosti. V idealnim svete by tomu tak melo byt, ale v tom realnem sotva. Musime samozrejme obdivovat ty, kdo se zastavali slusnosti, kdyz to jeste bylo nebezpecne. To ale neznamena, ze musime prijimat jejich obecne teorie o tom, cim bylo vitezstvi zaruceno. Iluze nikomu neprospeji.

Kde se berou prezidenti

Masarykuv a Havluv moralismus neni jedno a totez. Kazdy z nich stal pred jinymi problemy a kazdy nabizi neco jineho. Masaryk nabidl teorii, ktera je vypracovana s akademickou profesionalitou; je vsak sporna, nebot ironii osudu vedla narod pozdeji smerem, ktery by se Masarykovi pricil.-Havel potrebuje svou teorii pouze tehdy, kdyz formuluje sve kredo. Kdyz ale konkretne popisuje, co se skutecne delo, nebo kdyz ve svych skvelych hrach odhaluje mechanismus toho, jak se to delo, sam ukazuje, ze se predtim mylil, nebot vi, jak pravda nevitezi. Oba muze vsak prece jen neco spojuje. Havel je prilis ditetem Masarykovy republiky, a proto uznava jeji zasadu, ze jen profesori se hodi na misto hlavy statu. Kdyz zacne nahlas snit a licit idylicke (tehdy jeste) Ceskoslovensko, ktere se snazil vytvorit, rika: "V cele statu bude sedovlasy profesor se...sarmem..." To je prece masarykovsky model. Prvni republika mela jen profesorske prezidenty. Neprofesori, natoz neakademici, by kandidovali zbytecne. Kdyby byl kolaps komunismu nacasovan jinak, Praha by asi mela prezidenta v Janu Patockovi. Ale casy se meni, anebo profesori primerenych kvalit nejsou k dispozici. Tak nam profesor nabidl obecnou teorii toho, co se deje a co by se dit melo, a dramatik brilantne popsal, jak se stalo to, co se skutecne stalo, ale zcela jinak se vyslovil ve svem vyznani viry. Snad potrebujeme kombinaci obojiho. Bude zajimave sledovat, z koho byvaji lepsi prezidenti, zda z profesoru ci z dramatiku.

Kraceni i mezititulky redakce.

Jan Culík | Department | Home