Jednim z nejpovolanejsich je byvaly ministr a poslanec Maurice Druon, permanentni sekretar Academie francaise, ctihodne instituce, ktera od casu kardinala Richelie pecuje o klenot pro Francii nejcennejsi - o francouzsky jazyk a o jeho cistotu. Maurice Druon pred casem poskytl rozhovor tydeniku Spiegel. V nem se zastava francouzskeho jazykoveho zakona, ktery ma jinak ve Francii i mimo ni spoustu kritiku. Vyporadava se s namitkou Spiegelu, ze se zakon snazi vytvorit jakousi "duchovni Maginotovu linii", kterou stejne nikdo nebude brat vazne. Podle Druona zakon nema budovat bajonety strezenou jazykovou barieru, nechce branit prejimani slov, ktere ve francouzstine davaji smysl nebo existuji uz odjakziva. Vzdyt napriklad v anglictine jsou tisice slov francouzskeho puvodu a naopak. "Vase "Kravatte" vdeci za sve jmeno nakrcnikum kralovskeho francouzskeho jezdeckeho pluku Royal croate," rika Druon redaktorum Spiegelu.

Vyznam jazykoveho zakona vidi v prakticke rovine. Je napriklad dulezite, aby navody k pouziti dovazenych pristroju, casto narocnych na manipulaci, byly tisteny francouzsky. Stejne tak by mel treba metar nebo stankar v parizskem Eurodisneylandu vedet, kdyz uzavira smlouvu, ktera ho cini clenem jakehosi "castingu", co vlastne podepisuje. Druon nezpochybnuje svobodu slova, pouze rika, ze tak jako nemate pravo urazet druheho, nemeli byste urazet ani jazyk samotny: nasilne prejatymi vyrazy, neprirozenymi slovnimi bastardy.

Pan sekretar mohutne kritizoval francouzsky ustavni soud za to, ze prohlasil za neplatne ty pasaze zakona, ktere mely chranit proti anglicismum. Odborny posudek podle neho nebyl objektivni, nebot ho vypracoval profesor prava, ktery pracuje pro reklamni agentury. Ty poklada za jedny z nejvetsich "prznitelu" jazyka. Marcela Druona rozhodne nelze povazovat za "jazykoveho nacionalistu", jak bychom od "maticiara" ocekavali. Naopak, zpusob, jakym rozumi materstine, mu umoznuje ocenit prednosti jazyku jinych: "Italstina je muzikalni, je to jazyk zpevu. Nemcina [...] ma schopnost popsat rozmanite stavy mysli, a proto pronikla tak silne do jazyka metafyziky. Anglictina je jazyk poesie a literatury, se svou jednoduchou syntaxi, avsak je to take strucne vyrazivo hospodarstvi [...]. Rustina je zazracna: ma nejvice pismen a zvuku, je to hudba a poesie. Francouzstina vylucuje, aby mohl clovek cloveka oklamat. Je presna a jasna, je jazykem smluv a dohod, protoze je reci pravidel, definic, etiky." Panu Druon je konzervativcem v puvodnim smyslu slova, tak jak se mu rozumelo pred Hayekem. Academie francaise srovnava s Vatikanem a s britskou Horni snemovnou, nebot stejne jako ony brani stare hodnoty. K nim patril i spisovny jazyk, kodifikovany a udrzovany na takove urovni, aby mohl byt nositelem vysoke kultury, jednoticim prvkem celeho narodniho spolecenstvi. Jeho snaha postavit se do cesty mohutnym globalizacnim silam, jake dnes predstavuje svetovy obchod, pristehovalectvi, Internet ci druzicova televize, muze pusobit ponekud sysifovsky. Presto bychom ji nemeli prehlednout, zamyslime-li se nad tim, jakou vahu maji pojmy narodni stat, narod a jeho jazyk v dnesnim vsemi zpusoby provazanem svete.