Nekteri predstavitele hlavniho proudu ekonomie dokonce chovaji iluzi, ze ekonomie je jakousi inzenyrskou vedou, teorii zcela osvobozenou (value free) od hodnot a etickych soudu. Je tomu skutecne tak? Zacneme od Adama, v tomto pripade od Adama Smithe, zakladatele a otce moderni politicke ekonomie. Jeho Pojednani o podstate a puvodu bohatstvi narodu (l776) zalozilo mechanisticke pojeti trhu, kde se schazeji jednotlivci sledujici sve individualni so becke zajmy; vedeni "neviditelnou rukou dokonale konkurence" zajistuji nejen maximalizaci sveho vlastniho blaha, ale i celkovy spolecensky blahobyt. - Predzjednana harmonie sebezajmu jednotlivce a uhrnneho spolecenskeho blahobytu je ovsem vazana na splneni prisnych podminek dokonale a ciste konkurence. Moderni ekonomicka veda sledujici tuto tradici vybudovala elegantni matematicky aparat srovnatelny s prirodnimi vedami a ve svem nejtvrdsim jadru - v teorii vseobecne trzni rovnovahy - je s to formulovat po dminky "zakladni vety ekonomie blahobytu" axiomatickym zpusobem. Tento smer se pysni jiz nekolika nositeli Nobelovy ceny.

Od dob Adama Smithe vykonala ekonomie opravdu obrovsky kus cesty za svou exaktnosti. Jaka etika je obsazena v teto ekonomii? Je to etika utilitarismu az hedonismu, individualniho uzitku, mlcky zahrnujici presvedceni, ze lidske stesti je spojitou rostouci funkci blahobytu (konzumu) a hromadeni bohatstvi, pricemz kazdy jednotlivec je vybaven dokonale usporadanymi preferencemi. Na tom je pak vypracovana axiomaticka teorie uzitku (utility), coz je jakesi odvetvi formalni logiky stanovici matematicke podminky "maxima slasti pri minimu strasti".

Tato teorie formuluje ony podminky staticke a dynamicke optimality ekonomickeho systemu v tomto mechanistickem svete, ktere vedou k maximalizaci integralu spotreby v konecnem (ba i nekonecnem!) casovem horizontu, pripadne k maximalizaci naakumulovaneho spolecenskeho bohatstvi pri zadane urovni sp otreby (opet v konecnem i nekonecnem casovem horizontu!)

Neni divu, ze Tibor Scitovsky nazval ekonomii vedou bez radosti (joyless). Teoreticky ekonom, ktery zije v uzavrenem svete sve teorie, muze posleze podlehnout profesionalni deformaci, totiz presvedceni o samozrejmosti utilitarismu sve discipliny, utilitarismu jako "prirodni nutnosti", a pak jiz je jen krucek k vire, ze ek onomie je value free. Svet, ktery jeho disciplina pomohla vytvorit, je vsak primo nabit hodnotovymi rozpory a konflikty; zavirat pred nimi oci neni mozne.

Hovori se dokonce o paradigmaticke krizi, o potrebe nove ekonomie. A jako vzdy, i v tomto pripade se hledaji navraty k pramenum, ke korenum. Tedy k Adamu Smithovi. David Green v prednasce Adam Smith a sociologie ctnosti a svobody - mel jsem moznost ji vyslechnout (cesky preklad viz Prostor 28/1994) - argumentuje tim, ze nekteri predstavitele hlavniho proudu ekonomie prezentuji Smithe jednostranne a deformovan e a ze tohoto otce ekonomie nelze v zadnem pripade pouzivat jako zastitu "value free" ekonomie.

Adam Smith byl predevsim profesorem moralni filosofie, ktera se tehdy pestovala jako soucast moralni teologie. Jeho Teorie moralnich citu predchazela casove Bo hatstvi narodu, a tuto knihu, ktera mela pro nej ustredni vyznam, prepracovaval po cely zivot. Lze presvedcive dokazat, ze Smith sice stavel sve uvahy na tom, ze clovek v hospodarstvi sleduje svuj vlastni prirozeny zajem, avsak ten je kultivovany, je plod em vychovy, je to moralne-kulturni fenomen, nikoli pouha atavisticka sebestrednost.

Clovek v hospodarstvi tedy sleduje svuj prospech, ale tento sebezajem ma "vnitrni moralni sebeomezeni". Smithuv ekonomicky clovek proste nejde pres mrtvoly. Druhym duvodem pro vpad hodnot do ekonomie je skutecnost, ze dnesni hospodarstvi je na hony vzdaleno svetu dokonale konkurence, v nemz jednotlivi ucastnici maji infinitesimalne maly vliv na celkovou situaci a ceny vstupu i vystupu maji vuci nim par ametricky charakter.

Mechanisticka koncepce ekonomickeho sveta je veci nenavratne minulosti: zijeme ve svete interakci, tahu a protitahu, strategii a protistrategii, ve svete "teorie her" (na lonske konferenci Evropske ekonomicke asociace, ktera se konala v Praze, bylo predneseno cca 500 prispevku; toto metodologicke hledisko - aparat teorie her - bylo v one zaplave referatu jedinym spojovacim mustkem).

Dokonala konkurence je svetem "her proti prirode"; dnesni hospodarstvi je svetem kooperativnich a nekooperativnich her konecneho poctu hracu. Studium opakovanych her, jejich simulace, dava moznost nahlednout, ze ekonomie nemuze stavet jen na instrume ntalni racionalite. Hry, i ty ekonomicke, maji svou historii. Je to proces uceni v prubehu hry. A velice zalezi na tom, jak a podle jakych pravidel probiha.

Kooperativni chovani hracu, smerovani ke spontanne vzniklym institucim "spolecneho dobra", je v ek onomice podporovano ucasti takovych hracu, kteri sleduji nejen utilitaristicka hlediska, ale i deontologickou etiku, etiku kategorickeho moralniho imperativu. Pocit neuzavrenosti hry, jakehosi transcendentna, ma pak zvlastni vyznam pro porozumeni spolecne mu dobru. Instituce, vcetne instituci vlastnickych, vdeci tedy za svuj vznik nejen instrumentalni racionalite, ale i racionalite procedur a racionalite cilu, a ty maji vposledku sve neodmyslitelne moralni zaklady.

Ekonomie reaguje na stav a pocit paradigmaticke krize nekolika cestami: a) Predstavitele hlavniho proudu nadale trvaji na axiomech mechanisticke vize sveta dokonale konkurence (Milton Friedman: "Jedinou spolecenskou odpovednosti podnikatele je maximalizace zisku"), ev. usiluji o rozvinuti utilitaristickeho paradigmatu do uplnosti, vcetne jeho aplikace na ostatni spolecenske vedy (Gary Becker).

Volba povolani, vyber zivotniho partnera, zivot rodiny, problemy rasove a dokonce kriminalita, to vse je popisovano a analyzovano nastroji ekonomicke analyzy ve svetle "nakladu a vy nosu". b) Vznika koncepce t.zv. rozsirene racionality (extended rationality), podle niz do funkce uzitku jednotlivce vstupuji dalsi promenne, tj. ohled na uzitek bliznich. Take tento smer pracuje s aparatem teorie her a umoznuje rozliseni ruznych forem preds tiraneho i ryziho altruismu.

Stefano Zamagni publikoval na toto tema monografii Economics of Altruism. Ukazuje se, ze centralnim paradoxem vsech koncepci, ktere vychazeji jen ze sebezajmu, je skutecnost, ze nedovedou vysvetlit ryzi altruismus, ackoliv na predpokladu jeho existence ve svych kalkulacich kriticky zaviseji (napr. zneuzivani spolecneho dobra ze strany "cernych pasazeru" ci hracu predstirajicich altruismus). c) Konecne existuji i navrhy noveho integrovaneho paradigmatu ekonomie, ktera by krome dimenze utilitaristicke zahrnula do sve analyzy take dimenzi moralni, deontologickou.

Jednim z reprezentativnich titulu techto snah je Moralni dimenze ekonomiky Amitaie Etzioniho, ktera vysla nedavno i u nas. Vaclav Belohradsky v knizce Kapitalismus a obcanske ctnosti vyslovil jiz v pocatcich nasi transformace podiv nad tim, ze si u nas nikdo neklade otazky, jake moralne-kulturni zakotveni svych instituci nas postsocialisticky kapitalismus ma nebo bude mit.

Ackoliv s nim v rade veci nemohu souhlasit, velice ocenuji nastoleni tohoto problemu. - Miroslav Petrusek uvazuje o historii socialni hypotezy Maxe Webera, totiz ze duch kapitalismu se zrodil z protestantske etiky kalvinismu a anglickeho puritanismu: zda se, ze filozoficky ci sociologicky orientovanym spolecenskym vedcum - na rozdil od ekonomu - necini potize prijmout fakt, ze instituce trzni ekonomiky nejake moralne-kulturni ci duchovni ukotveni proste mit museji.

Skoncim hypotezou, jiz se pokusim odpovedet na otazku Vaclava Belohradskeho. Domnivam se, ze v okruhu architektu nasi transformace prevladli stoupenci jisteho krajniho pojeti hlavniho proudu ekonomie, o nemz tu byla rec. Mechanisticke chapani ekonomickeho sveta v pojmech instrumentalni racionality navodilo iluzi, ze trzni ekonomika je jakousi "samonosnou konstrukci", ktera ziskava svou dynamiku z radikalniho sledovani sebezajmu podnikajicich jednotlivcu, a ze tyto uvolnene sily jsou natolik mocne, ze zadne dalsi moralni, kulturni ci duchovni zakotveni ani nepotrebuji.

To vedlo na jedne strane k podceneni moralni dimenze cele transformace, predevsim privatizace, ale i takovych oblasti, jako neregulerni ci kriminalni ekonomika, a na druhe strane k prece neni moznosti deregulace v sektorech, kde jsou trzni mechanizmy nevhodne ci prinejmensim sporne. I kdyz byla tato filozofie transformace deklarovana ve jmenu ekonomicke vedy, jde ve skutecnosti o nedosti hluboke pochopeni toho, na cem ekonomie stoji a s c im take pada. Etika neni nejakou "slehackou na dortu", kterou si prozatim nemusime ci nemuzeme dovolit, ale nevyhnutelnou komponentou zakladu trzni ekonomiky.

Tim neni popren utilitarismus kazdodenniho ekonomickeho rozhodovani v beznem zivote; pouze se uk azuje, ze zadny ekonomicky system nemuze byt vybudovan jen na sebezajmu.

(Ex post zpracovany text vystoupeni na seminari "Eticko- psychologicke problemy soudobe spolecnosti", ktery se konal v Lekarskem dome koncem minuleho roku.)

Jan Culík | Department | Home