Prednaska profesora Smahela velmi nazorne a presvedcive ukazala, jak vynalez knihtisku prispel ve vyvoji evropske kultury k posileni vyznamu zraku. Cteni napsaneho zacalo od te doby snizovat - alespon relativne - roli toho, co bylo pouze vyslovovano a slyseno. Evropane ziji tudiz jiz staleti v kulture, pro kterou je zrejme nejvyznamnejsi branou ke svetu zrak. To melo pravdepodobne vyznamne dusledky v nejruznejsich oblastech.

Historik zde polozil implicite dulezitou obecnou kulturne antropologickou otazku: lisily se a lisi se velke svetove civilizace a oblasti tim, ktere smysly v nich byly vice ci mene kultivovany? Drive nez uvedeme nektere mozne hypotezy tykajici se teto otazky, treba zduraznit, ze rozdily v tomto ohledu nemohou byt - vzhledem ke stejne smyslove vybave lidi ruznych ras a civilizaci - prilis velke. Existuji vsak urcite naznaky, ze bohatost a diferencovanost pojmu, ktere v jazycich velkych kultur oznacuji vjemy zprostredkovane jednotlivymi smysly, nejsou stejne. Jestlize je zrejme, ze v evropskych jazycich je neobycejne mnoho pojmu, ktere oznacuji jemne rozdily toho, co vnimame zrakem, pak o cinstine se soudi, ze ma bohatsi a jemnejsi skalu pro vjemy zprostredkovane chuti. O domorodych kmenech africkych a jihoamerickych, ktere byly silne zavisle na sve schopnosti sluchove, a ktere pouzivaly i pro vzajemne dorozumivani na dalku zvukovych signalu, se rika, ze mely silne rozvinutou schopnost diferencovat sluchove vjemy.

Lze vyslovit domnenku, ze tyto rozdily pusobily i na mysleni a na obraz sveta. Pravdepodobne se totiz shodneme na tom, ze svet zraku je vymezeny, konkretni a prevazne trvaly, naproti tomu svet sluchu nebo cichu je pomijivejsi, abstraktnejsi a splyvavejsi. A tak snad muzeme vyslovit domnenku, ze nas duraz na zrak prispel ke specificite evropske kultury.

Jiri Musil

z diskuse k prispevku Frantiska Smahela na zasedani Ucene spolecnosti