Kazdy majetek je vysledkem uspor. Aby mohl vzniknout, musel ho nekdo vytvorit a nespotrebovat. Nekdo se musel uskrovnit. Tomu, kdo si takto odeprel, majetek obvykle patri.

V pravni spolecnosti muze majetek zmenit majitele jen dvema zpusoby: Je bud dobrovolne darovan, nebo vymenen za hodnotu, kterou jeho majitel povazuje za stejnou. Je prodan za neco, co majiteli prinese v budoucnosti uzitek v podobnem rozsahu. Majitel tak vzdy dostava za to, ceho pozbyva, plnou nahradu. Jakakoli zmena vlastnictvi bez nahrady je podvod a kradez.

Vyvlastneni bez nahrady neni malickost. Na majetku zavisi budouci zivot jedince a jeho rodiny, velmi casto az do te miry, ze je to otazka preziti. Zbavte napriklad duchodce jeho majetku, jeho penze, a odsoudili jste ho k smrti. Pravo na nezcizitelnost majetku je jednim ze zakladnich lidskych prav. Je jednim z nejdulezitejsich lidskych prav, protoze jeho poruseni vedlo v minulosti k nejvetsim ztratam na lidskych zivotech.

Lide nevytvareji majetek bez duvodu. Ocekavaji, ze se jim uspory vrati. Ze to, co dnes uspori, budou moci spotrebovat v budoucnosti. Kazdy majetek je tak spotreba odlozena na budoucnost. Tuto spotrebu si na budoucnost odkladaji nezbytne. Musi. Zadny clovek, az na male procento lidi invalidnich nebo parazitu, nemuze zit na dluh. Musi za zivot vytvorit vic, nez spotrebuje. A protoze priblizne poslednich dvacet let zivota nebude schopen vytvaret tolik, kolik spotrebuje, musi pred odchodem do duchodu vytvorit tolik, aby zaplatil techto dvacet let. Uspory na dalsi roky zivota, ktere si behem stari postupne vybira.

Samozrejme, ze toto pravidlo neplati jen v kapitalistickych zemich, ale vseobecne. I ve statech komunisticke vychodni Evropy si lide museli sporit na stari. Predem si stari zaplatit. Zatimco v trznich hospodarstvich to lide cini bud prostrednictvim mnoha soutezicich instituci anebo i primo sami, v totalitnich zemich meli jedinou instituci: Stat. A stat tuto ulohu plnil. Zarucoval obcanum prijem ve stari za to, ze mu obcane sverili do spravy sve uspory na stari (i kdyz si to mnozi casto vubec neuvedomovali). Neco za neco. Obcan obdrzel starobni duchod, vymenou za majetek, ktery v produktivnim veku vytvoril a pred duchodem nespotreboval.

Duchod je prijem v budoucnosti. V trznich hospodarstvich je bezne duchody prodavat a kupovat. Takovy duchod, na jaky by mel dnes narok v mesicnich splatkach prumerny sedesatilety cesky obcan, by se v trznim hospodarstvi prodaval za priblizne jeden milion dve ste tisic korun. Tolik si tento clovek ke svym sedesatinam odpracoval a zatim nespotreboval. To dal statu navic. To si u statu usporil. To mu stat dluzi.

Ne kazdy clovek vsak pracoval ctyricet let a nekteri duchodci si jiz cast duchodu vybrali. Proto ma prumerny cesky obcan, ktery kdy pracoval, u statu usporenu na duchod asi tak polovinu teto castky: sest set tisic korun. Nekteri vice, jini mene, podle toho, jak dlouho pracovali, v jake kategorii, jaky meli plat a na jakou penzi meli narok podle platnych zakonu. Kdyz se sectou vsechny tyto jednotlive statni dluhy dohromady, je to vice nez ctyri tisice miliard korun.

K dnesnimu dni ma cesky stat statni dluh pres 4000 miliard penzijnich pohledavek svych obcanu. Tento dluh splaci vybiranim dani od danovych poplatniku. Takzvane narodni pojisteni je jen dan, ktera zarucuje splaceni tohoto dluhu. Neni to pojisteni ani zadna mezigeneracni solidarita. Kdyby byla tato dan zrusena nebo snizena, museli by danovi poplatnici platit tento dluh dani jinou. Stat totiz obcanum starobni duchody garantuje. Vybiranim socialniho pojisteni vraci stat starym obcanum to, co si v produktivnim veku predem zaplatili na duchod.

Lide si prirozene spori na stari i jinak nez jen prostrednictvim teto dane. Uspory na stari vznikaji nejruznejsimi ekonomickymi mechanismy, ktere zajistuji, aby lide nespotrebovali ihned vsechno, co vytvori. Za komunistickeho rezimu si lide byli nuceni sporit u statu, vlastne investovat do statnich podniku, prostrednictvim mnoha ruznych dani a cenovych uprav. Napriklad odvody z mezd, odvody z podniku, rozdily mezi malo a velkoobchodnimi cenami a predevsim regulaci mezd. V padesatych letech byla az polovina vseho, co lide vytvareli, nespotrebovana, usporena. Z techto prostredku vznikla velka cast dnesniho ceskeho hospodarstvi. Za tento kapital tehdy lide zaplatili tim, ze si poradne utahovali opasky. A to jsou dnesni duchodci. Prave na tom je zalozeno jejich pravo na duchod.

Stat obcanum dluzi 4000 miliard korun duchodoveho zabezpeceni, ale nedluzi je za sebe. Stat nema zadne vlastni penize. Vsechno co ma, jen spravuje. Stat sam pro sebe nic nevytvari, ani nespotrebovava. Dela vse pro obcany. Vsechno, co takzvane vlastni, vlastni jen formalne. Skutecnym vlastnikem jakehokoliv majetku je ten, kdo ma z majetku uzitek, a ten stat sam pro sebe nemuze mit. Kdyz ma stat neco zaplatit, musi to od nekoho dostat. Vybira penize od danovych poplatniku.

V netrznim hospodarstvi plati danovi poplatnici duchodcum penze, ale sami za to dostavaji nahradu: Maji narok na uzitek z majetku ve statni sprave, ktery vznikl z postupnych duchodovych uspor obcanu. O co je vetsi prijem z tohoto majetku, o to jsou nizsi jejich dane.

Bylo tohoto kapitalu ve statni sprave tolik, aby danovym poplatnikum nahradil dluh 4000 miliard korun? Ano. V zemich se zavedenym trznim hospodarstvim je pomer kapitalu, tedy produktivniho majetku, vuci objemu hrubeho domaciho produktu (to je vseho, co se v zemi za rok vyrobi), vice nez tri ku jedne. Priklad: Dosahuje-li hodnota kapitalu v nektere zapadni zemi 3000 miliard dolaru, plodi rocni hruby domaci produkt asi 1000 miliard dolaru.

Nakoupit na svetovych trzich podobny kapital, ktery dnes vytvari cesky hruby domaci produkt a zajistuje ceskou zivotni uroven, by stalo nejmene dve ste padesat miliard dolaru (vice nez 6000 miliard korun), a to i po ceskem hospodarskem poklesu za poslednich sest let. Kdyby tedy dostali danovi poplatnici za kapital plnou trzni cenu, jak by tomu bylo jinde ve svete, mohli by za nej snadno vykoupit vsechny penzijni pohledavky, a nemuseli by je uz splacet dani zvanou socialni pojisteni.

V Ceske republice vsak prevazna vetsina danovych poplatniku o svuj podil na kapitalu prisla. Znacnou cast kapitalu si mezi sebou rozebrala skupina koristniku, kteri pouzili takzvanych inside information, vnitrnich (protekcnich) informaci, o stavu podniku, vylucne pristupnych jen zasvecenym, korupce a jinych pochybnych metod, aby se obohatili na ukor spoluobcanu.

Dalsi vyznamny podil kapitalu, vice nez tretinu, predala vlada za zlomek toho, co by ho stalo poridit, zahranicnim vlastnikum. Zatimco nekteri meri dnes svuj majetek na miliardy korun, valne vetsine obcanu bylo takto vyvlastneno vice nez deset procent vsech budoucich prijmu. Pred vyvlastnenim byl duchodovy dluh danovych poplatniku kryt kapitalem, statnim majetkem. Po rozdani kapitalu zustava danovym poplatnikum bremeno nekryteho dluhu ve vysi 4000 miliard korun.

Privatizaci zadny novy kapital v Ceske republice nevznika. To co v ni jedni ziskali, museli druzi ztratit. Uskutecnilo se vyvlastneni vetsiny obcanu bez nahrady ve prospech male mensiny. Pro dnesniho typickeho ctyricetileteho obcana to je v dnesnich penezich vyvlastneni vice nez dvou set tisic korun. Ty bude cely zivot splacet ve vyssich danich a nizsich prijmech, nez jake by mel, kdyby k vyvlastneni nedoslo. Dokonce lide, kteri se teprve narodi, dostavaji do vinku kracene budouci prijmy ve prospech privilegovane smetanky.

Aby vlada ulehcila brime, ktere na danove poplatniky takto svalila, rozhodla se prevest jeho cast i na ostatni obyvatelstvo. Napriklad na duchodce, na deti a na statni zamestnance. Jejich prijmy zkratila, vydaje na vzdelani od roku 1989 omezila. Vlada podlehla tlaku lidi bez skrupuli, kteri se chteli obohatit na ukor ostatnich.

Bylo to nejvetsi vyvlastneni majetku bez nahrady v ceske historii. Temer veskery kapital meni majitele. Kolik z tech, kteri dnes tento kapital vlastni, za nej zaplatili to, co by ho stalo vytvorit? Ustava Ceske republiky v Preambuli zarucuje lidska prava. V clanku 1, clanku 3, clanku 4 a clanku 10 znovu. Pravo na vlastnictvi je zakladnim lidskym pravem.

Pro zavedeni trzniho hospodarstvi nebylo toto vyvlastneni nezbytne . Vsechen kapital mohl byt preveden do soukromeho vlastnictvi za plnou cenu. Vlada vyloucila z trhu po kapitalu domaci poptavku ve vysi 4000 miliard korun. Vyloucila tak z ceskeho kapitaloveho trhu vice nez devadesat procent domaci poptavky. Jde o poptavku ve forme uspor na stari. Timto zpusobem vlada znetvorila cesky kapitalovy trh, a tak umoznila prevod kapitalu od jednech k druhym zdarma nebo za zlomek ceny, kterou by mel mit. Kdyz z jakehokoli trhu vyloucite devadesat procent prirozene poptavky, musi ceny zavratne klesnout.

Ve svete je kapital vetsinou ve vlastnictvi uspor na stari. Penzijni fondy, pojistovny, fondy vzajemnosti, stat i obcane sami vlastni kapital, aby si z neho zajistili stari. Tyto instituce si navzajem konkuruji, a tak umoznuji nejefektivnejsi rozlozeni kapitalu a nejvyssi navratnost jeho vlastnikum. Zrovna tak mohly byt rozlozeny ceske uspory na stari. Uspory ve vysi 4000 miliard korun, ktere maji cesti obcane ulozeny u statu (tedy u danovych poplatniku), mohly byt pred privatizaci prevedeno do soukromych penzijnich fondu. Fondy by pak za tyto pohledavky zakoupily v privatizaci statni podniky za plnou trzni cenu. Na tento zpusob privatizace jsem nekolikrat upozornoval v Ceske republice uz v roce 1990.

Mechanismus privatizace statniho majetku zesoukromenim duchodovych naroku je jednoduchy. Pro kazdeho obcana, ktery byl kdy zamestnan, je mozno snadno vypocitat, kolik mu stat dosud dluzi pro budouci penze. Takoveto vypocty delaji napriklad anglicke penzijni fondy pro sve cleny denne. Tato castka by pak obcanovi byla prevedena v podobe statniho cenneho papiru pojisteneho proti inflaci, statni obligace, na ucet v soukromem penzijnim fondu podle jeho vyberu. Za to by penzijni fond prevzal odpovednost za budouci penzijni zabezpeceni tohoto noveho clena. Ten by mu platil prispevky a fond by vyplacel penze.

Na teto transakci nikdo zpocatku neziskava ani neztraci. Obcan dostava soukromou penzi namisto statni. Penzijni fond ziskava statni obligaci, ale prebira za to od danovych poplatniku odpovednost za budouci obcanuv duchod. Nikdo tak zpocatku nedostava vic, nez by mel, kdyby k privatizaci penzi nedoslo.

Take se timto prevodem nemusi nikdo vystavit nebezpeci z nekompetence, rizika trznich vykyvu nebo zcizeni techto fondu. Ve svete jiz mnoho let existuje osvedcene zakonodarstvi o hospodareni s penzijnimi a jinymi usporami. Pocatecni neduveru k soukromemu zabezpeceni na stari by stat snadno odstranil tim, ze by kazdou takto prevedenou penzi pojistil na urovni, kterou by vyplacel, kdyby k prevodu nedoslo. Toto pojisteni by bylo mnohonasobne zaplaceno vyhodami, ktere by prevod prinesl. Nikdo by tak nemohl na prevodu prodelat.

Vyhody zesoukromeni statniho majetku prostrednictvim zesoukromeni duchodovych naroku by se brzy dostavily. Namisto nekolika monopolnich instituci, a klik jedincu, ktere dnes o kapitalu rozhoduji, se mohl cesky kapitalovy trh skladat ze stovek novych penzijnich fondu, ktere by si navzajem konkurovaly. Ve Velke Britanii je penzijnich fondu nekolik tisic. Za mirny poplatek, asi pul procenta hodnoty kapitalu rocne, by soukrome duchodove fondy v Ceske republice s radosti spravovali nejlepsi svetovi experti. Tyto penzijni fondy mohly v privatizaci vykoupit vetsinu kapitalu od statu, tedy od danovych poplatniku, za prijatelnou trzni cenu. Dosahla by pravdepodobne mnohem vice nez tri tisic miliard korun.

Timto zpusobem privatizace by se poplatnici zbavili nynejsi obrovske danove zateze socialniho pojisteni. Cim jsou nizsi dane, tim se rychleji rozviji narodni hospodarstvi. A tim rychleji roste zivotni uroven.

Zivotni uroven vsech, vcetne duchodcu. Jak se temto dosud vyplatilo byt ve statnim penzijnim zabezpeceni? Jejich prijmy za poslednich sest let klesly na hranici zivoreni. Klesly jeste vice, nez prijmy ostatnich skupin obyvatelstva. Soukromy penzijni fond by si nikdy nemohl dovolit takto prijmy duchodcu kratit. Naopak. Prijmy by duchodcum zvysoval o to rychleji, o co rychleji by se zhodnocoval jejich kapital.

Soukromy penzijni fond by si take nikdy nedovolil svevolne menit dobu odchodu do duchodu ze sedesati na sedesat pet let. Tim vlada znovu vyvlastnuje neco, co si tito lide jiz zaplatili. V soukromem penzijnim fondu by mel kazdy takovou penzi, jakou si zaplatil. Kdyby chtel odejit do duchodu v padesati s nizsi penzi nebo v sedmdesati letech s podstatne vyssi penzi, bylo by to jen a jen jeho rozhodnuti. Problem starnuti populace by prestal existovat. Nebylo by potreba nikoho nutit aby pracoval do petasedesati, protoze mladsi rocniky pry neuzivi prespocet duchodcu. V soukromem duchodovem systemu by kazdy presne vedel, jakou penzi si muze za sve uspory u penzijniho fondu koupit a v okamziku, kdy by to chtel, by to take udelal. Zadne statni pridelovani miry duchodcu na miru zamestnanych by nebylo potreba.

Zrovna tak by se nemohlo stat, ze by soukromy penzijni fond nekoho trestal za to, ze pracuje o nekolik let dele, nez je oficialni vek odchodu do duchodu. Ze by svemu clenu duchod odebral, kdyby chtel a mohl dale pracovat.

Ceska vlada je vinna vsemi temito perzekucemi duchodcu a jeste se tvari, jako by jim neco davala a blahosklonne obcas dovoluje zvyseni duchodu o to, o co byly znehodnoceny inflaci. Jeste stale nekdo vidi vyhodu ve statnim duchodovem zabezpeceni?

Zesoukromenim statniho majetku prostrednictvim duchodovych uspor by v ceske republice vznikl kapitalovy trh stejne struktury jako v nejvyspelejsich statech s trzni ekonomikou. Oceneni kapitalu by odrazelo jeho skutecnou hodnotu. To by umoznilo jeho efektivni pridelovani na investicni projekty. Take by do Ceske republiky prineslo ze zahranici prime investice na rozdil od dnesnich prevazne portfoliovych. Portfoliovymi investicemi si investori kupuji jiz existujici kapital. Dnesni hluboko podhodnoceny a znetvoreny trh totiz laka predevsim investory, kteri chteji v Ceske republice rychle zbohatnout a ziskat neco levne, a nikoliv hlavne investory, kteri by chteli neco noveho vybudovat. Za to, co by je stalo vybudovat jednu novou tovarnu si totiz dnes mohou koupit v Ceske republice deset takovych uz existujicich tovaren. Ceska republika tak dnes vyvazi kapital za dumpingove ceny, at jiz primo nebo v podobe zbozi oceneneho na zaklade podhodnoceneho kapitalu. Zatim ztratili cesti obcane kontrolu nad tretinou kapitalu a ziskali za to mene nez ctyri miliardy dolaru primych investic. Vybudovat tento kapital stalo v minulosti mnohonasobne vic, nez za co byl odprodan. Bude ho prakticky nemozne ziskat zpet.

Dnesni struktura uspor a kapitaloveho trhu v Ceske republice brzdi nove investice. A to nejen zahranicni. V hospodarstvich zalozenych na soukromem penzijnim zabezpeceni jsou duchodove fondy hlavnim zdrojem investic. Penzijni uspory zajistuji tri ctvrtiny vsech novych investic. V ceskem hospodarstvi nema obcan duvod, proc by mel investovat, kdyz mu duchod dava stat. Obcan nevidi take duvod, proc by mel prijmout nizsi mzdu a dovolit podnikateli, aby uvolnene prostredky investoval do rozvoje podniku, kdyz zamestnanec sam z toho nic mit nebude. O co rozdilnejsi by byl jeho postoj, kdyby vedel, ze kapital podniku patri jeho penzijnimu fondu. O co zodpovedneji by pracoval. Na cizim se nepretrhne. A ani to investic neprida.

Kdyby doslo k privatizaci prostrednictvim uspor na stari, rostla by zivotni uroven, nejen protoze by to prineslo skutecny kapitalovy trh a daleko nizsi zdaneni. Cela hospodarska etika Ceske republiky by se tim od zakladu zmenila. Nemuselo dojit k nespravedlivemu vyvlastneni kapitalu. Kdyby se kapital prodaval za plnou trzni cenu penzijnim fondum, nemohli by ho ziskat majitele spinavych penez, protoze jejich spinave penize by byly jen zlomkem jeho hodnoty. Pak by korupce nemela sanci, protoze nikdo nebude podplacet, kdyz musi platit plnou cenu. Dnes, kdy byla privatizace provedena vyvlastnenim bez nahrady, lide vidi, jak pochybnymi cestami prisla dnesni elita k bohatstvi. Potom je tezke je primet aby nove vlastnicke vztahy respektovali a sami nepouzivali neetickych a nezakonnych zpusobu. Je tezke zarucit, ze toto bezpravi nebude mit jednou za nasledek rebelii. Spravedliva privatizace tak mohla zabranit tomu, ze mozna bude v budoucnosti nutne nasilne vynucovat obcanskou poslusnost.

Vyhody plynouci z privatizace statnich podniku prostrednictvim zesoukromeni duchodovych naroku mohly udelat z Ceske republiky demokraticky stat namisto zeme, kde je dnes vlastnictvi zalozeno na poruseni zakladniho lidskeho prava. Mohly zvysit hospodarsky rust Ceske republiky na desetileti dopredu o tri az ctyri procenta rocne. Tato tri procenta rozhodnou mezi budoucnosti vyspele ekonomiky a budoucnosti jinou.

Kazda chyba se da napravit. Prvnim krokem k naprave by melo byt rozhodnuti Ustavniho soudu Ceske republiky, ze timto vyvlastnenim veskereho kapitalu bez nahrady bylo poruseno zakladni lidske pravo. Neda se ocekavat, ze by tento krok ucinila dnesni vlada. Zbyva jen doufat, ze si obcane uvedomi jakou cenu za toto poruseni lidskeho prava zaplatili a jeste zaplati, a prokazi vuli k naprave.

Frantisek Nepil, Londyn 18. zari 1995

Frantisek Nepil po vystudovani matematiky na Oxfordske universite pracoval v londynske City pro radu vyznamych firem. Je clenem profesionalni spolecnosti Institute for Investment Management and Research. Dnes pusobi jako nezavisly analytik kapitalovych trhu.

Jan Culík | Department | Home