Jan Culík | Department | Home
Dne 19. zari 1996 predlozilo Ministerstvo zahranicni USA ceskemu velvyslanci Michaelu Zantovskemu jednostrannou vypoved Smlouvy o naturalizaci, sjednane v roce 1928 mezi tehdejsim Ceskoslovenskem a USA.Tento vyznamny pravni dokument o nabyvani a pozbyvani obcanstvi tedy nejpozdeji do roka prestane platit. USA podepsalo koncem minuleho a zacatkem tohoto stoleti celkem 26 takovych smluv: s vyjimkou smlouvy s Bulharskem vsak byly jiz vsechny ze zasadnich duvodu vypovezeny. Osud a duvod ukonceni techto umluv vrha nove svetlo na cesky zakon o obcanstvi c. 40/1993 Sb (o nem tez NP 2/96 a 3/96).
Princip jedineho statniho obcanstvi v modernim mezinarodnim pravu je prisuzovan americkemu diplomatovi George Bancroftovi (1800-1891). Z jeho iniciativy vznikla v roce 1867 dohoda s Bismarckem, ktera vyjasnila, ze nemecti muzi, kteri emigrovali do USA, nepodlehaji vojenske povinnosti v Prusku. Vyskytovaly se totiz nezridka pripady americkych obcanu pruskeho puvodu, kteri byli po navratu zatceni a donuceni slouzit v pruske armade. Proto Bancroft koncipoval a prosadil bilateralni smlouvu, ktera umoznila automatickou ztratu obcanstvi v zemi puvodu (v Prusku) pri naturalizaci v USA.
Po jejim schvaleni v roce 1868 v Reichstagu, Bancroft a jeho kolegove sjednali podobne umluvy s radou statu vcetne Belgie (1868), Svedska a Norska (1869), Velke Britanie (1870) a Rakousko-Uherska (1870). Dalsi smlouvy byly podepsany zacatkem dvacateho stoleti, vcetne nastupnicke smlouvy s Ceskoslovenskem (1928). Protoze princip expatriace (zbaveni obcanstvi) zavedl do mezinarodniho prava prave George Bancroft, rika se smlouvam souhrnne Bancroftovy smlouvy (The Bancroft Treaties). Smlouvy symetricky predpokladaly ztratu americkeho obcanstvi, pokud se emigrant navrati do zeme puvodu, takze v praxi omezily vyskyt dvojiho obcanstvi (vyjimky zahrnovaly obdobi, kdy byl stat puvodu ve valecnem stavu).
Az do druhe svetove valky byly Bancroftovy smlouvy obecne uznavanou soucasti mezinarodniho prava. Nektere clenske staty ve Spolecnosti narodu se bezuspesne snazily princip jedineho obcanstvi revidovat. Samotne USA zacalo o smlouvach pochybovat nalezem Nejvyssiho soudu (US Supreme Court) v pripadu Kawakita v. USA (1952), ve kterem soud konstatoval, ze dvoji obcanstvi ma dlouhou tradici v zakone a ze kazdy clovek muze byt soucasne obcanem s naroky na prava a povinnosti v obou statech. Nejdulezitejsi nalez Nejvyssiho soudu, ktery znemoznil aplikovat principy Bancroftovych smluv tykajici se automaticke ztraty obcanstvi USA, byl pripad Afroyim v. Rusku (1967): nikdo nesmi byt zbaven obcanstvi ciste administrativnim postupem. Pokud jeste zbyvaly pochybnosti, nalez Vance v. Terrazas (1980) definitivne vyjasnil, ze Bancroftovy smlouvy nesmeji byt v USA aplikovany.
Ministerstvo zahranici USA bylo tudiz nuceno ukoncit platnost techto smluv. Nektere byly ukonceny jiz drive: napr. smlouva s Brazilii (1951), s Velkou Britanii (1953). Do roku 1981 byly vypovezeny vsechny smlouvy s vyjimkou smlouvy s Albanii (1932), Bulharskem (1923) a Ceskoslovenskem (1928). Formalni zruseni poslednich tri smluv muselo pockat az na pad komunismu. Americke vlade se podarilo ukoncit smlouvu s Albanii (1991). Sest let se Spojene staty neuspesne pokousely o dohodu s ceskoslovenskou a posleze ceskou vladou o okamzitem rozvazani smlouvy vymenou diplomatickych not ("exchange of diplomatic notes"). Nakonec bylo ministertvo zahranici USA nuceno smlouvu jednostranne vypovedet s tim, ze pozbude platnosti o pulnoci 18. 9. 1997. Ceska vlada ma ale moznost souhlasit s jejim ukoncenim jiz pred timto datem.
Platnost umluvy z roku 1928 byla pozastavena behem valecneho stavu, ktery americka strana pocita od 1.9.1939 do 2.9.1945, a ceska strana od 17.9.1939 do 7.5.1957 (kdy Ceskoslovensko podepsalo mirovou dohodu s Japonskem!).
Ke statum, ktere umoznuji dvoji nebo vicero obcanstvi patri mimo USA take Svycarsko, Francie, Velka Britanie, Holandsko, Kanada, Svedsko, Japonsko, Madarsko, Polsko a mnoho dalsich zemi. Dvoji obcanstvi ma napriklad 500 000 (7%) ze sedmi milionu Svycaru a 1 380 000 (9%) z patnacti milionu Holandanu, aniz by to komukoli bylo zasadne na obtiz.
Vyznamnou vyjimku ale predstavuje SRN, mozna ze zminenych historickych duvodu. V SRN totiz vedle principu jedineho obcanstvi existuje ustavne zakotveny narok na nemecke obcanstvi pro toho, kdo muze dolozit nemeckeho, i mnoho generaci vzdaleneho, predka. Tento narok na obcanstvi "podle krve" umoznil v minulych desetiletich napr. mnoha ruskym potomkum nemeckych kolonizatoru z 17. a 18. stoleti "navrat" do zeme, jejiz jazyk a kulturu uz ani neznali.
Praxe vetsiny demokratickych statu naznacuje, ze padne argumenty maji jednoznacne na sve strane odpurci principu jedineho obcanstvi. I casto uvadene namitky proti dvojimu obcanstvi, napr. komplikace s plnenim danove ci vojenske povinnosti v nekolika statech soucasne, maji ve zminenych demokratickych statech prakticka reseni. Argumenty proti jedinemu obcanstvi, tedy pravo obcana byt soucasne obcanem dalsiho statu, se jednoduse ukazaly z hlediska ochrany zakladnich lidskych prav presvedcivejsi.
Mnoho ceskych obcanu dvoji obcanstvi nebo pravo na dvoji obcanstvi jiz ma. Patri k nim Cesi, kteri uzavreli nebo uzavrou snatek s cizincem, deti narozene do obcansky smiseneho manzelstvi, emigranti, kteri z mnoha ruznych duvodu neprisli o ceske obcanstvi (nebo jim bylo vraceno), a rada znamych osobnosti jako jsou Pavel Tigrid a Karel Schwarzenberg. Presto zakon c. 40/1993 o nabyvani a pozbyvani statniho obcanstvi CR v odstavci 17 stanovi: "Statni obcan Ceske republiky pozbyva statni obcanstvi Ceske republiky okamzikem, kdy na vlastni zadost nabyl cizi statni obcanstvi".
Muzeme se ptat, zda toto ustanoveni neporusuje ustavne zarucenou rovnost obcanu pred zakonem, nebot zavadi dve skupiny obcanu s ruznymi pravy. Jedne skupine pravo na dvoji obcanstvi nejen priznava, ale pripousti i moznost je v budoucnu ziskat. Druhe skupine naopak stanovi administrativni, automatickou ztratu ceskeho obcanstvi za ziskani neceho, co je jinym spoluobcanum povoleno nabyt bez tak drastickeho nasledku.
Ministr zahranici J. Zeleniec v Poslanecke snemovne v unoru 1996 v odpovedi poslanci J. Stolerovi uvedl: "Nase pravni uprava stanovila princip jedineho statniho obcanstvi. Neni zde ani prostor pro to, abychom tyto duvody podrobne diskutovali." Vzhledem k vyse uvedenym skutecnostem a praxi jinych demokratickych statu je zrejme, ze by tato diskuse nebyla tak zcela jednoznacna. Je nejvyssi cas znovu otevrit otazku pravni definice ceskeho obcanstvi.
Jan Culík | Department | Home