Neni to prilis uklidnujici zjisteni. Nemile vlastnosti ODS vtiskuji svuj raz i ceske transformaci. - Kdyz Ludvik Vaculik provadel na sjezdu spisovatelu v roce 1967 inventuru nasi nejblizsi minulosti, nemohl se nezminit o socialismu. Rekl: "Jiny program tehdy (tj. po roce 1945, pozn. aut.) na stole nebyl." Teoreticky byl, prakticky ne. Nebylo ucinnejsi vule. Ani dnes neni ucinnejsi vule, nez je ta ODS. Inu, mame takovou ODS, jakou si zaslouzime.

ODS je nejzdatnejsi cvalik vzesly z mnohocetneho tehotenstvi OF. Stalo se manyrou mluvit o Obcanskem foru s despektem. Podobne smysleji prvnacci o casech, kdy umeli curat jen do plenek. OF bylo jedinym moznym zacatkem, matecnym louhem pristich promen. Ze se rozpadne, byt se tomu srdce vzpirala, bylo zahy zrejme. Nevedelo se jak. Kdekdo se domyslel, ze vznikne spektrum podobne zapadnim demokraciim, snad i proto se zacalo rikat "pravice" a "levice". Ono se vsak ustavilo podel silokrivky ve smeru transformace-retardace. Kvasem tohoto pnuti se stali delnici posledni hodiny: mimoprazsti volebni manazeri OF, "okresni jakobini".

Tito netrpelivi mladici (prototypy: pp. Cermak, Honajzr, Kovar, Macek, Rubas...) uz nechteli snaset gerontokracii strujcu listopadoveho prevratu, kteri vykonali sve, budiz jim vzdan dik. Ti mladi take vykonali sve: vyhrali volby 1990. Navic vedeli, jak dal: dopredu a - nahoru. Prave tehdy nabyla slova osmasedesatnik, intelektual, disident hanliveho vyznamu, zustal jim dodnes. - Svezi barbarska sila si nasla mezi staresiny OF sveho lidra: obdobne, byt jinak netrpeliveho Vaclava Klause.

Ekonomika ma pro spolecnost stejny vyznam jako latkova vymena pro zivy organismus. Disidenti nemeli ekonomicky program, nemeli mezi sebou makroekonomy. Makroekonom Klaus ho mel. Mel ideu i vuli, tedy predpoklad stat se klicovou postavou transformace. Mladi barbari - bez ideje, zato plni vule - se mu dali k dispozici a on se dal jim. "Jiny program na stole nebyl", opakujme s Ludvikem Vaculikem. Pocatkem roku 1991 se ODS vyloupla z Obcanskeho fora jako svezi vyhonek ze zmeklych cibulovych platku. Jeji volebni vitezstvi v ceskych zemich v roce 1992 bylo vlastne pokracovanim zdarneho nastupu.

Pracaty ODS v case jejiho rozbehu byli parlamentni i medialni antikomunisticti retori, kdeze jim je dnes konec? Brain-trustem se ale stali ekonomicti technokrate. Obklopili se pragmatiky vselikeho zrna, ktere je tezko oddelit od konjunkturalistu vseho zrna, jak jinak? Jsou mezi nimi i byvali komuniste, coz neprekvapuje, protoze prakticti lide se drive stavali komunisty snadno. Navic plati, ze jen oni "umeli". Zdatnym manazerem se stane nejspis ten, kdo byl manazerem i driv. Presvedcivost ODS tkvi v jejim durazu na ekonomicky aspekt transformace, na tuto jeji conditio sine qua non. Je pozoruhodne, jak velkou casti nasi verejnosti to bylo prijato, i kdyz - Vaclav Klaus se tim nikdy netajil - to "bude bolet". Lze spekulovat o tom, ze ctyricetileta marxisticka indoktrinace se svou pojmovou dvojici "zakladna-nadstavba" vykonala v narode sve a ze tedy duraz na zmenu "zakladny" byl shledan duvodnym. Vedle teto "poucenosti" vsak zrejme mnohem vic zapusobila zivotni praxe. Kdo na byvaly rezim doplaceli, trebaze by jim jejich individualni iniciativa umoznila vyssi profit, kdo tedy byli predtim nuceni podnikat fiktivne, zastupne, ba nedovolene (od vekslaku pres melouchare, chalupare, zahumenkare, lidi s vedlejsim pracovnim pomerem az po namestky podnikovych reditelu, kteri vystihli moznosti "sede" ekonomiky), byli osloveni novou racionalitou klausovske doktriny, potvrzujici jejich dosavadni zkusenost, ospravedlnujici jejich zajem a skytajici novou nadeji. ODS se tak stala stranou prakticky zamerenych optimistu, touzicich po uspechu; tech je mezi nami hodne. I z tohoto duvodu zvitezila pri koncipovani transformacni strategie "rychlost" nad "presnosti". Vzestup strany pritahoval konjunkturalisty. Je jich jako hub po desti. Nezazlivejme to ODS prilis, tak je tomu vzdycky. Kdyby avansovalo OH nebo ODA, spocinuli by tito snazivci tam. Sama ODS jim to nezazliva, vzdyt jsou jednou ze zaruk jejiho uspechu. Proto je neucinne vytykat perspektivnimu poslanci ODS, ze jako svazacky cinovnik psal jeste koncem listopadu 1989 dopis na podporu tehdejsiho UV KSC, apod.

Za takovy uspech je ovsem treba platit. Napriklad tim, ze se z minulosti nestane zasadni tema. Nanejvys mrknout do zpetneho zrcatka, bude-li vskutku treba (Vaclav Klaus, autor bonmotu, netusi, ze si lze minulost vozit v kufru, ba i v sobe, a tam neni zpetnym zrcatkem videt). Take neni radno prilis moralizovat; tuto zasadu durazne prosazuje predseda i cele vedeni ODS, vcetne nekdejsiho disidenta Milana Uhdeho, a zejmena publiciste a komentatori z deniku strane naklonenych.

Nekomu je absence moralnich skrupuli handicapem, jinemu prednosti; jak se kdo predbezne rozhodl. Protoze prevazna cast nasi verejnosti nema zalibu v moralizovani ani v analyze minulosti, je "pragmaticky" postoj ODS politickou vyhodou. Jiny by ji zjednal mene sympatii. Strana si teto siroke podpory ceni a nemini o ni prijit, aby si zajistila co nejsirsi prijatelnost svych - nyni jiz vladnich - rozhodnuti. Dva nevyhnutelne soky, prisuzovane Klausovym muzum, verejnost zvladla: liberalizaci cen 1991 a rozpad Ceskoslovenska rok pote. S tretim se uz nespecha, at by jim mela byt liberalizace najemneho, pacientova spoluucast ci dusledne vyuziti konkurzniho rizeni; mohlo by totiz platit "trikrat a dost".

Snahou nezatezovat verejnost prilis si lze vysvetlit, proc ODS dusledne respektuje nektere iracionality verejneho mineni, jeho preference, averze, ignorance, ambivalence a predsudky, at uz jde o decentralizaci spravy ("dalsi uredniky"), cesko-nemecke problemy, cirkevni restituce aj. ODS se v tomto ohledu casto viditelne nelisi od CSSD.

Tato strana-zacatecnice si vydobyla nesporne zasluhy. Napr. cesko-slovensky rozvod byl udalosti zasadniho vyznamu. Ti, ktere to dodnes mrzi, ji ho zazlivaji. Dnes uz je zrejma rozbeznost ceskeho a slovenskeho politickeho sveta i to, ze na Slovensku nebylo sily schopne prosadit smer jiny. Diky ODS bylo rozdeleni cistym rezem. - Take relativne bezkrizovy prubeh transformace je treba spravedlive pricist mj. takticke dovednosti ODS (take ovsem zatim rozvaznemu vedeni odboru aj.).

Nektere zisky ODS, napr. vysoke volicske preference, nejsou tak docela jeji zasluhou. Jsme uz zkratka takovi, fandime silnejsimu, resp. slibnejsimu. Podlezavost medii i aplaus verejnosti dodava strane chut k vyboji, jak ukazaly komunalni volby 1994. Take intelektualni a politicka slabost opozice vykonala sve. Sebevedomi ODS, casto velikasske, neni cim krotit. Odtud pak bezmocna revnivost obou mensich koalicnich stran. Jedno ani druhe nesvedci spolupraci. - Bylo by nespravedlive tvrdit, ze uvnitr ODS neexistuje "samocistici" mechanismus; pusobi tam, ale pri hegemonnim postaveni bez korektury verohodne opozice funguje nestastne pomalu.

V rade venkovskych lokalit je ODS jedina, ktera celi tamejsim "starym strukturam". Vzapeti je treba dodat, ze jinde poskytla mistnim koteriim ("mafie" je tu prilis silne slovo) prilezitost vyuzit stranickych struktur k prosazeni jejich vlastnich zajmu. Ale ani pri tom bychom nemeli zustat: letosni primarky ukazaly, ze vnitrostranicka demokracie v ODS funguje; mozna presvedciveji nez leckde jinde.

ODS je zkratka stranou nehotovou a problematickou; nic na tom nezmeni vlajkoslava volebniho vitezstvi, jehoz se ji zakratko dostane. Pritom nam jaksi rychle zestarla, zenit iniciativy ma za sebou: "Transformace skoncila, zbyva jen doladit", naznacil jeji sef, jehoz charisma znesnadnuje strane jeji inovaci. Pritom prave pro oblasti, kde je "doladeni" (= zajimavy eufemismus!) zivotni nutnosti, napr. pravo a spravedlnost, bezpecnost, ekologie a cela duchovne kulturni sfera, nema Vaclav Klaus valne porozumeni a ODS se mu v tomto ohledu podrizuje. V bezkonkurencnim samobyti se vsak tvorivosti nedari. ODS si sotva vypracuje nove vize.

Prebendy jsou vicemene rozdany (posledni inkasovala KDS). Politickym kapitalem ODS, ktery ji zbyde, bude mozna uz jen jeji hegemonie, zejm. etablovanost v mediich a v ridicich organech ekonomiky a statni spravy, kam stacila vydatne vrust. Jeji existence by se pak vyznacovala rostouci nechuti k novym iniciativam (k tem v nestatnim prostoru je patrna uz nyni) a hlavne postupnym opotrebovanim. Tak se delo i jejim predchudkynim: Narodni strane svobodomyslne (mladocechum), Republikanske strane zemedelskeho a malorolnickeho lidu (agrarnikum) a samozrejme KSC. Ty s ni sdileji - pres vsechny rozdily, i ty zasadni - znameni zrodu, nebot obdrzely mandat od smerodatne vetsiny ve chvili sociohistorickeho prelomu.