Adventu je uz nakratce, svatvecer se nam blizi. I zazpivame si opet pod stromeckem o Jeziskovi, jeslickach, pastyrich a vsem, co k vanocnimu pribehu patri. Take o narozeni "z ciste panny".

Panensky ci divci stav matky Jezisovy nema jen hodnotu semantickou (o niz nehodlame spekulovat), nybrz i semiotickou, znakovou. Zaklada se totiz ve starozakonnim Izaiasove proroctvi a je tedy jednim ze znameni, provazejicich prichod Spasitele.

Ovsem ucta k Bohorodicce zpusobila, ze v krestanske epose se panenstvi stalo mimoradnou hodnotou samo o sobe. Mnohe svetice byly pannami a panenstvi vubec bylo stavem Bohu obzvlast milym. To ostatne melo oporu i v kulturach pred- i mimokrestanskych. Mnohe z nich pricitaly panenstvi dokonce magickou silu. Vyznamnost panenstvi (symbolizovaneho zpravidla veneckem, vinkem) tematizuje i rada lidovych pisni.

To vse muze vypovidat jen pramalo o "mravnosti" v zivote nasich predku; podle horleni karatelu preruznych krestanskych epoch by se dalo soudit, ze vlastne skoro nic. Avsak dulezite je, ze bez ohledu na zivotni praxi bylo panenstvi vnimano jako hodnota jednoznacne pozitivni.

Ostatne netoliko panenstvi, nybrz pohlavni "cistota", "nevinnost" vubec, tedy i muzska. Mnohemu dnesnimu ctenari muze pripadat zvlastni, kdyz se jeden z protagonistu Vojny a miru vyznava sve snoubence vedle ztraty viry v Boha take ze ztraty panictvi; jsou to pro nej hodnoty existencialni.

Nase doba zaznamenava vyrazny posun, ne-li primo obrat v tomto hodnoceni. Tato zmena pritom neni davna. Pravda, sexualni nedotcenost se uz davno neabsolutizuje a s predmanzelskym pohlavnim zivotem vicemene pocita. Ale teprve v poslednich dvou trech desetiletich se stalo zvykem - verejne a nahlas - panenstvi bagatelizovat ci primo ztrapnovat. "Je mi 17 a jsem jeste panna; myslite, ze jsem nenormalni?" Takove a podobne dotazy se zacinaji masivne zverejnovat v poradnich a dotaznich rubrikach casopisu (napr. Mladeho sveta) az nekdy v 70. letech.

Naproti tomu o panictvi se nemluvi vubec; jako by bylo jen trapnym prauvodnim jevem dospivani, treba jako mutujici hlas. Zda se mi, ze o tom svedci napriklad zpusob, jak je prijiman napriklad Hrabaluv "komplex eleva Hrmy". Premena chlapce v muze je vetsinou vnimana jako vlastne jen technologicky problem. Pritom ejaculatio praecox je zde (podobne jako elevovo jmeno) predevsim znakem; Ostre sledovane vlaky jsou vyrazny iniciacni pribeh.

Ani to samo o sobe nic nevypovida o soudobych zivotnich zvyklostech u nas. Statisticke pruzkumy ovsem vypovidaji uz dost dlouho o trendech k vetsi sexualni volnosti; srovnavaji se s podobnymi i vyraznejsimi jinde ve svete. Mluviva se o sexualni revoluci, navic je obcas slyset, ze ta k nam doopravdy dorazi teprve casem. Mne vsak nejvic zajima ten posun v hodnoceni.

A za dulezite povazuji i to, ze tomuto posunu se prizpusobuje mnozstvi odborniku (psychologu, sexuologu i pedagogu); nekteri skoro jako by povazovali za zadouci z nej udelat zavaznou normu. To, zda se mi, je hodno zamysleni.

Mluvi se dnes o zavadeni sexualni vychovy do skol. Domnivam se, ze sexualni osveta je zadouci a nikoli jen na skolach. Je vsak otazkou, jak si ji predstavujeme a co od ni cekame. Zatim to vypada, jako by mela byt predevsim prave jen technologickym skolenim, ktere mladym lidem umozni co mozno bez problemu zacit se podilet na urcitem zivotnim stylu. Prvni texty - domaci i prekladane - k tomuto tematu jsou opravdu predevsim technickymi priruckami.

Za takoveho stavu se pak neni co divit, ze se mnozi hlasy nesouhlasne - a zdaleka ne jenom z rad katoliku. Sexualita a sexualni chovani se zde totiz predklada jako spotrebni zbozi, vychova k ni pak spotrebitelskym skolenim. Ja to povazuji za manipulaci.

Vubec mi nejde o napravu mravu ci meneni obecnych trendu. Ale povazuji pohlavni zivot za neco natolik privatniho, ze vychovavat k chovani urciteho typu nelze. Sexualni postoje ma mit pravo si kazdy vytvaret sam, konkretni chovani pak v partnerske dyade. A ma ovsem mit i pravo rozhodnout si nejen jak a s kym, ale take kdy s tim zacit. A pravo vedet, ze rozhodne-li se svuj vstup do sveta prakticke sexualnosti odlozit, tak na tom prinejmensim neni nic spatneho. Tedy uz proto bych uvital rehabilitaci toho, co se nazyvava pohlavni cistotou, v obecnem hodnoceni.

"Panenstvi, nebo kondomomanie?" pta se plakat vydany jednim krestanskym spolkem, agitujici mlade lidi pro panictvi a panenstvi az do snatku. Priznacne je, ze mluvci te spolecnosti se v komentari k one kampani vlastne omlouva a brani uz dopredu obvinovani z fundamentalismu a moralizatorstvi. Copak je nutne omlouvat se uz jen za pripominku dobre moznosti?

Zmeny v postojich k sexualite signalizuji vetsi svobodu. Jenze svoboda znamena predevsim moci a umet se samostatne rozhodnout. Treba i pro to panenstvi. Nebo panictvi, ovsem. A nemuset to povazovat za nejaky zazrak.

Skutecny zazrak si pripomenme pod tim stromeckem.

Jan Culík | Department | Home