Faktem je, ze socialnim demokratum se jiste daji vytknout nejruznejsi chyby a prohresky, ale podobne chyby a podobne prohresky by bylo mozne vytknout i kazde strane koalicni. Na skutecnosti, ze se socialni demokrate nalezaji pod cilenou palbou vetsiny ceskych medii, nenesou vinu ani tolik socialni demokrate a jejich politicka orientace, ale spise politicka orientace mnohych ceskych medii. Uporna snaha socialni demokraty "odrovnat" se pritom stava kontraproduktivni, nebot v teto soustredene medialni palbe se pomalu stava nemozne odlisit opravnenou kritiku od medialni hysterie.

Co se v cervnovych volbach a po nich stalo, je pritom v podstate proste. Volici - s pouzitim demokratickych pravidel hry - vytvorili silnou demokratickou opozicni stranu. Politicka a medialni selanka predchozich ctyrech let, kdy se na veci bylo mozne divat cernobile a kdy bylo mozne rozhodovat bez opozice, vzala za sve. Politicka realita se zmnohovrstevnila, stala se komplexnejsi, barvitejsi.

Vladni koalice udelala v minulem volebnim obdobi mnoho zasluzne prace, dosahla mnohych uspechu, ale ve sve nekontrolovatelnosti se tez zacala dopoustet mnohych chyb. Media, ktera bez existence skutecne politicke opozice mela o to vice hrat vuci koalici roli "hlidaciho psa", povetsinou selhala. Za teto situace promluvili volici. Mnozi z tech, kteri volili socialni demokraty, nechteli nezbytne, aby socialisticka opozice ve state prevzala moc; chteli spise vytvorit silnou opozici, ktera bude uspesne, ale stale vice arogantni moci oponovat, a ktera ji bude kontrolovat.

Socialni demokrate se tohoto ukolu zatim zhostili dobre. Jejich volebni sliby nejsou ve svetle teto jejich role tak dulezite jako sliby koalice. Vysledky voleb ale zaroven postavily socialni demokraty do situace, kdy vlade jiz neni mozne jit - ponekud hystericky - po krku, nybrz je nutne se konstruktivne zamyslet nad tim, jak resit hlavni ukoly dne. Behem ctyr mesicu, ktere od voleb uplynuly, lze videt zretelny posun socialni demokracie k politickemu stredu a k vetsi odpovednosti. Posun od nekonstruktivniho kriku ke statotvornym postojum.

Podivame-li se na socialni demokraty prave prizmatem jejich statotvornosti, zaslouzi si strana plne uznani. V historicke perspektive se pocitaji nikoliv teatralni gesta, kterych se za urcitych okolnosti dopousti kazdy politicky subjekt, ale skutecnost, ze socialni demokrate nepodlehli svodum politicke destrukce a umoznili existenci mensinove vlady v zajmu stability statu. A ze pozdeji odolali tlaku extremistickych stran na odvolani teze vlady.

Je samozrejme mozne argumentovat, ze pozice, v niz se socialni demokrate nachazeji, je idealni. Za nic primo neodpovidaji, vladu drzi pod znacnym tlakem, a pravdepodobne skoruji v myslich volicu dulezite body se svou nekdy populistickou retorikou a sliby, ktere zatim nemusi testovat v praxi. Na druhe strane socialni demokrate nepropadli pokuseni byt stejne lacine konfrontacni a nekonstruktivni jako komuniste a republikani. To, ze do strany prichazeji nekteri byvali komuniste, a ze nekteri z nich maji i jisty vliv, neznamena, ze se socialni demokracie stava stranou komunistickou. Od voleb se strana posunula spise smerem doprava.

Jako v kazde strane, existuji i v socialni demokracii radikalove, jejichz hlasy jsou obcas komentatory zamenovany za pozice cele strany. Milos Zeman obcas jen tezko kontroluje sve pokuseni skorovat lacine body pomoci bonmotu ci provokativnich prohlaseni. Jeho vyrizovani si uctu s politickymi protivniky behem zahranicnich cest, kam cestoval ve funkci predsedy parlamentu (tedy jednoho ze tri nejvyssich ustavnich cinitelu), bylo zatim vubec nejhorsim Zemanovym, a prenesene i socialne demokratickym prohreskem.

Obecne ale nastup socialnich demokratu ozivil ceskou politickou scenu a prispel k urcitemu zlepseni politicke kultury. Opozice a koalice jiz nevedou dialog hluchych: hledaji se kompromisy, nasloucha se nazorum politickych oponentu. Problemy, ktere byly tak snadno zametany pod koalicni koberec s tim, ze ani s opozici, ani s obcany je nebylo nutne sdilet (a vetsinou bezzubych medii se nebylo nutne obavat), nyni zasluhou volebnich vysledku a tlaku socialnich demokratu vyplouvaji na povrch a resi se.

Predsedkyne britske dolni snemovny Betty Boothroydova behem sve nedavne navstevy udelila ceske demokracii nekolik lekci, ze kterych se vsichni muzeme poucit. Ta prvni se tyka predevsim socialnich demokratu: Vlada ma pravo vladnout, opozice oponovat. Socialni demokrate sice umoznili existenci mensinove vlady, ale ne vzdy zatim vlade vytvorili dostatek prostoru k vladnuti. Dalsi lekce se tyka jak socialnich demokratu, tak koalice: Je zdrave, kdyz je vlada neustale nucena si uvedomovat, ze muze byt zakratko v opozici, a opozice, ze muze zakratko vladnout.

Treti ponauceni se tyka zejmena koalice a vsech komentatoru, kterym jde predevsim o odstrel socialnich demokratu (stejne jako levicovych komentatoru, kterym jde predevsim o odstrel vladni koalice), nikoliv o konstruktivni kritiku: Demokraticka opozice, at uz s ni jakkoliv ideologicky nesouhlasime, neni nutne zlo, ale cosi, co ctime, nebot bez silne opozice je vlada a demokracie v nebezpeci degenerace..

Jiri PEHE

(Autor vede oddeleni analyzy v Open Media Research Institute, americkem vyzkumnem ustavu sidlicim v Praze)